Neskutečně nevyspaný nešťastník
RC-3101 civěl do stropu a snažil se vybavit si alespoň jednoho dalšího příslušníka Velké armády Republiky, co by na tom co do štěstí nebyl líp než on. A přestože už v tom měl docela praxi, bylo to vybavování těžké, protože na tom byl věru zle a přezdívku Smolík si vysloužil naprosto zaslouženě.
Už v genové výbavě měl pár vyloženě nešťastných odchylek, které ho nečinily nijak výkonnějším, naopak se jen tak tak držel nad čarou a vyhnul se recyklaci. Dokonce u něj našli hraniční krátkozrakost, což bylo ve vesmíru, kde se prostě nenosí brýle, fakt trapné.
První zbraň se mu navzdory pečlivé údržbě zasekla už při druhém tréninku, přičemž seržant se dušoval, že něco takového v životě neviděl. Byl to on, kdo ze všech těch zbrojí s garantovanou kazovostí pod nula celá dvě procenta nafasoval takovou, která měla kazy tři. Když trénovali seskok s parametrickou změnou, byl to on, kdo v šílené rychlosti zjistil, že nemá padák, takže ho ostatní budou muset nějak zachránit, jinak je z něj mastný flek. Když se losovali náhodní protivníci do simulátoru, vždycky vytáhl pavouky, což byla jediná havěť, které se fakt bál.
Karty zkoušel hrát přesně dvakrát, sirky tahat odmítal a hlásil se rovnou jako dobrovolník, protože to vyšlo rychleji. Jeden čas se o něj dokonce zajímala matematicko-fyzikální fakulta prestižní kaminské univerzity, která zkoumala entropii a pravděpodobnost, ale po pár fascinujících pokusech s házením mincí na něj nějak zapomněli.
Zpočátku mu to přišlo trochu úsměvné, žít v něčem takovém několik let ale jednoho utahá a on nebyl výjimkou. Čím však byl utahanější, tím větší měl problém se spaním. Nejdřív pomáhalo čtení příruček k těžké technice, později nafasoval prášky, oboje ale časem ztrácelo na účinnosti a po každém výcviku civěl do stropu stejně jako teď, zatímco jeho tři kolegové spolehlivě zařezávali. Nepřišlo mu to dvakrát fér, ale co měl dělat? Poprosit seržanta Rocca, jestli by si nemohl lehnout k němu, jestli by mu třeba znova nepřečetl jednu z těch pohádek, co jim četl před čtyřmi pěti lety jako malým dětem? Tušil, že by mu akorát naložil větší zápřah, aby ho víc unavil.
Tak přišel s plánem jiným, trochu dlouhodobějším. Prostě si počká na výslužbu, vyhledá jednu z těch dathomirských čarodějnic, co o nich mluvil jeden cizí seržant, a nechá ze sebe to zjevné prokletí sejmout.
Od chvíle, kdy se takto rozhodl, už sem tam oči zamhouřil, zejména když měl před spaním prostor o tom pokecat s kolegy. Teď ale nezabíralo ani to, protože svištěli k Geonosis na své první ostré nasazení proti nepříteli Republiky a všechen ten adrenalin s ním dělal hrozné věci. Civěl do stropu, počítal minuty a o realističnosti svého plánu začal poněkud pochybovat.
Říkal si, že s jeho štěstím to koupí nějakou zbloudilou střelou hned po vystoupení ze člunu, ale to se dost podcenil. Kdepak, tu bitvu přežil, i s komandem byl pověřen hlídáním jednoho muničního skladu a umřel až pár hodin před koncem války, když v tom skladu detonovala špatně zajištěná mina.
A pořádně se za tu dobu vyspal všeho všudy šestkrát.
Fandom: Star Wars