Bonus číslo 397 (13. 10. 2021) - Přines mi srdce Sněhurky

[Champbacca]

Dva bonusy v jeden den jsme tu ještě neměli, pokud se dobře pamatuju, nicméně příroda nečeká a Miňonka je prej venku, tak to chce oslavit hned, žejo.

Na tenhle bonus stačí napsat tematicky volnou stoslovnou pohádku, v hardcore verzi takovou, aby ji mohla Fidorkka vyprávět nejen Minnonce, ale i dalším dětem z vrhu.

A kdo ho nenapíše vůbec, toho nechť velký Maďar kladivem kocoviny zkosí.

[Jessica Karnis]

Pohlazení na dobrou noc (někdy po 1 ABY)

[„Žila byla jedna-.“]
[„Princeznomutka?!“] vydechla Minnonkka a visela očima na mamce, která v přítmí oslňovaném jen svíčkou seděla vedle postele.
[„-holčička. Ale nebyla to holčička ledajaká, byla to hrdinka!“]
[„Jůůů, určitě měla krásné vlásky, viď?“] zasněně si vyměnila Wysska pohled se sestrou a fantazie jim pracovala tak, že hrdinku viděla před očima.
[„A vynašeč?“] položil důležitou otázku Wyggum.
[„Všechno měla. Jenže bylo ji to málo platný, když se jako malá zatoulala v lese, kde ji chytli strašliví-.“]
[„Princomuti?!“] výsknul ještě Wyggum.
[„Ještěři z pekel a ještě jednou mi do toho skočíte, tak dostanete takovej Flákanec, že vám budou trenky malý!“]

Fandom: Star Wars

[Mia Mahariel]

Bylo nebylo? Bylo!

Žilo bylo malé koťátko, a to koťátko podzim rádo mělo. Ten po létě přišel za krátko a z koťátka se stalo dělo. Jak praštěné hupsalo z kupky na kupku a do tlapek chytalo listí, pak se nechalo podrbat na pupku a odhupkalo domů se najísti. Nechutnaly mu ale myšky, ono radši hovězí pečínku! Samozřejmě, že zbavenou kližky, a dušenou hezky na vínku. Pak stočilo se ospale do klubíčka a rozkošně si zívlo, zdálo se mu o hrnku kakajíčka, i na muffin by kývlo. Pak dostalo pusu na čelo a světe div se, proměnilo se v ten okamžik ve stříbrovlasého prince.

Fandom: Felix Felicis!

[Champbacca]

Donáška na Dathomir

Bylo nebylo, žila na Dathomiru jedna čarodějnice. Tedy ono jich tam žilo víc, ale jenom tahle jedna se pokoušela uvařit kámen mudrců, po čertech dobrou věc, která by z ní učinila boháče. Už měla i recept s podrobným návodem k přípravě: potřebovala dát do kotlíku kilo ropušího sádla, pět kůží z mloka, oko bio norka, rum a pak...
No, byla to přísada zvláštní, vzácná, ale recept hovořil jasně: potřebovala prostě srdce zaživa vyříznuté z nějaké rádoby princezničky, co flákala školu a neměla uklizeno v pokojíčku!
I vyrazila do vesmíru nějakou takovou hledat, a jestli ji nenašla, tak ji hledá dodnes.

Fandom: Star Wars

[Banana Brannigan]

Sněhurka a sedm statečných

Za dávných časů, kdy bylo ještě na Concordii beskaru dost, žila jedna královna, která tuze žárlila na krásu princezny Sněhurky z jiného království. Vydala jmění za lazebníky, poctivě se mazala zkrášlujícími medikamenty, ovšem nebylo to nic platné, a tak se rozhodla to udělat jinak: poslala sedm statečných lovců odměn, aby princeznu zabili a donesli o tom důkaz.
Ti překonali mnohé útrapy a nástrahy, zlezli hradby a konečně stanuli v komnatách, kde mohli svůj úkol snadno dokončit. Jeden z nich se však do princezny na první pohled zamiloval, všechny ostatní postřílel, se Sněhurkou se oženil a žili šťastně až do smrti.

Fandom: Star Wars

[Simbacca]

Pohádka o příbuzném

Žil byl jednou jeden rek veliký, co sice neměl vynašeč, ale zato byl bestiálně silný, přesto mrštný, a bylo mu shůry dáno.
Každý den porazil aspoň jednoho černokněžníka, sežral všechny tygromuty, zachránil celou armádu princezen a ztrestal ještě víc lotrů. Přechytračil děda vševěda, rozbíjel skály holýma rukama, dokázal bez rozběhu přeskočit největší wroshyr široko daleko a samozřejmě byl nadaný v Síle, ale rozhodl se ji nepoužívat, aby lotři měli aspoň nějakou šanci. Dokonce ani kóma ho nezastavilo od pronásledování svého cíle mít konečně pořádnou rodinu a nakonec se samozřejmě probral.
Tak buďte na bratránka Seburbachacharra hodní, je to jeho syn.

Fandom: Star Wars

[Bezzubka]

Povídání o putování

Žilo bylo malé koťátko, které mělo kamaráda, a s tím se vydali na cestu, kde je čekala nejedna eskapáda. Společně obešli nejednu hlubokou trhlinu, společně přelezli kdejakou vysokou horu, občas spustili nějakou lavinu, občas se ztratili v temném boru. Zoufale mňoukali, když neměli se na dohled, radostně se vítali, když padl jim na sebe pohled. Že život není peříčko, to koťátka dobře věděla, a že po každém trápení vysvitne sluníčko, to zase brzy zjistila. Cesta to byla vskutku dlouhá, kupředu je ale hnala touha. Touha dojít vytouženého cíle, nehledě na ty těžké chvíle. Touha dojít společně a být šťastní – konečně!

Fandom: Felix Felicis!