Neposlušný mazlíček
„Ty blbečku!“ znělo zpoza dveří kabinetu. „Dělej, koukej to vrátit, to byla moje poslední čistá košile! Co to s tím děláš? Ne, ne, fofruj, pusť to! Vrať mi to, to je moje, ne tvoje! Máš jiný věci na hraní, proč sis musel vzít zrovna tohle? Nedělej, že mě neslyšíš, já vím dobře, že slyšíš. Neschovávej se pod tím stolem, já vidím ten rukáv!“
Dylan litoval dne, kdy zatoužil po kotěti, protože ten Satan se před chvílí neviděně připlížil k jeho připravené hromádce oblečení a pár kousků si odnesl do svého pelíšku, aby ho zútulnil. Tam ta košile vypadala rozhodně lépe!
Fandom: Felix Felicis!