Téma číslo 3217 (19. 2. 2021) - Můj pokoj

[Simbacca]

Tohle téma je a vždycky bylo Můj pokoj :|

[Kara Melka]

Osobní prostor? A to je co? (1989)

„Už zase!“ vyjekl Athanasius podrážděně, sotva vzal za kliku dveří svého kabinetu, a ty se prakticky samy otevřely. Byl si jistý, že je zamykal.
„Lettenhove! Koukej odtud vypadnout!“ hromoval ještě předtím, než Alana spatřil, protože si jeho přítomností byl zcela jist – nikdo nebyl taková vtěrka s chybějícím pudem sebezáchovy.
Alan seděl v křesle u krbu, popíjel čaj a ani nezvedl oči od knihy, kterou právě četl. Vypadalo to, že se tu celkem zabydlel a rozpaky vůbec nepociťoval.
„Tohle je můj kabinet, můj prostor, můj pokoj, jasný?“
„Jasný.“ Alan se ani nepohnul. „Vždyť proto tady jsem.“
Tohle bylo zkrátka úplně marný.

Fandom: Felix Felicis!

[Mia Mahariel]

Velikost? Jedině životní!

Alan zíral na jednu a tu samou stěnu už dobrých deset minut a před pěti minutami dostal tik do pravého oka. Isha by přísahala, že další fází už mohla být jen ona pověstná slina v koutku úst, telefonát k Mungovi a doživotní ubytování s plnou penzí, ale Alan naštěstí promluvil. „Ale Isho… proč?!“ Zeptal se zoufale a gestem rukou obsáhl celý plakát Elliota Redmonda v životní velikosti. „Proč?!“ Očividně nebyl schopen pochopit, co ji vedlo k tomu, aby tohle měla na stěně. „Podívej se, Alane. Tohle je můj pokoj a když budu chtít, klidně si ho sem pořídím i živého!“

Fandom: Felix Felicis! (AU, protože Isha není tak creepy)

[Simbacca]

Předávání pokoje

Fróði sice moc nechápal, proč si ho bratránek vyžádal na vážný rozhovor, ale šel, protože stejně neměl nic lepšího na práci. Navíc existovala šance, že to pochopí později, a tak se celkem snažil poslouchat a ani moc nekoukal, kde co lítá.
„...prostě ten můj podkrovní pokojík  je odteď tvůj,“ pronesl Flann nakonec a vypadalo to, že víc už následovat nebude. To Fróðiho přirozeně velmi zaujalo, dokonce takovým způsobem, že se mu rozšířily zornice a vyhrkl na bratrance vyděšený dotaz, který odpovídal tomu, že něco takového prostě nečekal.
„Ty umíráš?!“
„Ne, stěhuju se do svýho, debile, tos mě celou dobu neposlouchal?“

Fandom: Felix Felicis!

[Šašek]

Přiblblá náměsíčnost

Jonaha probudil podivný zvuk a chvíli měl pocit, že se k nim někdo vloupal, než se rozhodl rozsvítit si.
"Maud! Vystrašila jsi mě. Co tady vůbec děláš? Nevíš, kolik je hodin? Navíc v MÉM pokoji? Aniž bys předtím zaklepala nebo se zeptala, zda sem můžeš jít? Okamžitě odejdi, já chci v klidu spát!"
Rozčiloval se hned, jak se rozkoukal a spatřil svou sestru. Maud měl sice rád, ale bylo krátce po půlnoci, takže jí jednoduše za ruku odvedl na chodbu.
Až druhý den ráno přišel na to, že byla Maud náměsíčná a těch návštěv v následujících dnech bylo mnohem víc.

Fandom: Felix Felicis!

[Banana Brannigan]

Ve vlastním (1 BBY)

Občas to mohlo vypadat, že Banana s odchodem na Jolly Jedie úplně zapomněla na vlastní matku. A upřímně řečeno jí fakt chvíli trvalo, než napsala první dopis, který navíc vypadal následovně:
„Ahoj, mami, promiň, že jsem nenapsala dřív, ale povýšila jsem, víš? Pracuju teď na jedné lodi, je to děsně tajné, tak nikomu ani muk, ale! Mám tu normálně vlastní kajutu. Úplně sama pro sebe, bez hromady Ugnaughtů jako na stanici. Roste v ní teda strom, ale je super, stejně jako ta kajuta.“
Na ty další věci, třeba že se přidala k bojovníkům za svobodu, pro samé nadšení nezbyl prostor.

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Pořádný pokojíček

Stejně jako všichni Jediové, ani Champbacca na materiální statky moc nebyl, ale vlastní pokoj v Chrámu měl. Nebylo to na něm ale moc poznat, protože mu byl přeci jen spíš propůjčen a navzdory jménu na dveřích v něm nikdy moc dlouho nepobýval, zejména po splnění rytířských zkoušek. Ačkoliv o něm tedy i nadále mluvil jako o svém, vlastně ho tak nebral, čemuž odpovídalo i jeho zařízení, sestávající vesměs ze šplhací větve pro Blumu a zouváku na holínky.
Teprve ten v enklávě byl skutečně jeho a mohl si ho tedy náležitě vylepšit o pořádně zásobený bar a tajnou komnatu nejvyšší potřeby.

Fandom: Star Wars

[Bezzubka]

Dočasné vystěhování (nedělní žolík)

Jak se Craneovic děti postupně stěhovaly z domu ke svým partnerům nebo prostě do vlastního bytu, uvolněné pokoje začaly sloužit jako odkladiště, knihovna a tak různě. A když se Craneovic děti slezly všechny na návštěvu, nebylo je vlastně kam uložit.
„Ne, to je můj pokoj!“ vztekala se Ebony tak, jako už dlouho ne. „No a co, že si Scarlet přitáhne Attica, ať si ležej třeba na zahradě ve stanu, já je do svýho pokoje nepustím, je můj a já chci mít taky trochu klidu!“
Vztekala se ještě půl hodiny, ale mamá Craneové se prostě ne neříkalo, takže se musela podvolit.

Fandom: Felix Felicis!