Bonus číslo 228 (13. 12. 2020) - Není nad přítomnost

[Champbacca]

(nelekejte se číslování, dělal jsem revizi a očividně došlo k chybě, kdy jsme úplně přeskočili bonusy 228-255, náprava chvilku potrvá)

Letošní prosincové bonusy jsou inspirované vánočními epizodami Happy Tree Friends a No Time Like the Present není výjimkou - abychom si přiblížili atmosféru zdrojového materiálu, v tomhle bonusu musí umřít co nejvíc ústředních postav, ideálně všechny.

[Morčátko]

Žádný kšefty s minulostí

Bejt legendární hrdina, proč ne. Ale celá ta záležitost se čtením svitků předků se mu nelíbila – takže nějaký fušeři z minulosti mu sem poslali zhoubu světa? To nebylo nic pro něj. Dudek vždycky myslel, že není nad přítomnost, koneckonců, původně byl lapka a tím člověk být nepřestane. Když takhle vychcaně ze skalního výběžku ostřeloval tábor banditů, bylo mu dobře.
„Hej, hoši, co to…“
*šups*
„Do řitě, Frede…“
*šups*
„Ku**afix-“
*šups*
Svou přítomnost si teď Dudek chtěl užít s nakradeným zlatem – smýkla se mu ale noha a s rozkřáplou lebení přistál hned vedle banditů. Ani drak z minulosti ho zabít nemusel.

Fandom: Skyrim

[Banana Brannigan]

Moment na Muradinovi (nedělní žolík)

Stejně jako spousta padawanů před ní, i Banana si vyslechla spoustu přednášek o tom, jak je třeba se soustředit na přítomnost. Na rozdíl od té předchozí spousty padawanů jí to ale nepřišlo jako nudná teorie a snažila se toho držet.
Jako ideální chvíle k takové menší meditaci se jí jevil okamžik, kdy na Muradinovi převáděla energii mezi systémy. Cítila narůstající stres, a tak prostě vydechla a s tím, že neexistuje nic než přítomnost, zavřela oči.
Když je o úder srdce později znovu otevřela, byla půlka osádky strojovny mrtvá, zbytek na mušce fašistických ještěrek a ani pro ni to nevypadalo dobře...

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Poslední pomyšlení (nedělní žolík)

„Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost,“ napsal kdysi dávno římský básník Horatius a první dvě slova se v původní latině používala víc než dva tisíce let. Pak se na výsluní dostalo kratší „yolo“ s trochu jiným významem, ale i „carpe diem“ bylo nadále známé nejen obyvatelstvu kolonií západních mocností, nýbrž i seveřanům. Vlastně se tam používalo častěji než za Římanů, většinou před nějakou tou pompézní pitkou nebo bitkou.
Edvinovi ta slova projela hlavou i ve chvíli, kdy při nájezdu na upíří hnízdo pod vlakovým depem padli Alko i Sandra, krátce předtím, než mu hlavou projela hozená traverza.

Fandom: Equilibrium 4k

[Simbacca]

Suprová současnost (1983, nedělní žolík)

Bylo mu dvacet, měl slušivou uniformu a myslel si, že žije v nejlepší možné historické éře. Ostatně jako všichni smrtijedi v době, kdy byla čistokrevná elita v Británii na svém historickém vrcholu – vždyť si vůči jisté sortě lidí mohli dovolit úplně cokoliv, proč by si to jako myslet neměl, hm?
Myslel si to i ve chvíli, kdy se stejně naladěnými kolegy vyrážel pozlobit mudly na blízké čerpací stanici, i později, kdy se jim postavil jeden sprostý negr s fialovou hůlkou. O pár minut později už si nemyslel vůbec nic a z jeho kolegů se na nohou držel jen jeden jediný.

Fandom: Felix Felicis!

[Bezzubka]

Konec pohádky (1983, nedělní žolík)

Arisielle si nemyslela, že by mohla být šťastnější. Navzdory všem předpokladům se do Wyatta opravdu zamilovala a dvojitou mateřskou roli si užívala. Vzhledem k čerstvosti té druhé váhala, jestli se na Příčnou ulici vydat, ale dárky k narozeninám vždycky vybírala osobně…
K výběru dárku pro Wyatta se ovšem nedostala, jelikož jen chvíli po jejím přemístění se na Příčné strhly souboje. Nebyl čas myslet na návrat, duchapřítomně se začala starat o raněné. Té blondýnce, co stála u Krucánků a zasáhl ji zelený paprsek, sice pomoct nemohla, ale tamhle se zřítila jedna stěna… Něco málo zvládla, ale pak ji avada dostihla taky.

Fandom: Felix Felicis!