Fróði ve fraku
Vzduchem se nesly tóny Lohengrinu a Fróði kráčel uličkou k oltáři. Byl krásný den, on byl ve své parádní uniformě, měl po svém boku stvoření neméně krásné a říkal si, že to měl ten osud ale moc pěkně vymyšlené. Kdo by se byl tenkrát v Bradavicích nadál, že ho jednou zavede až sem, co? Pohledem zkontroloval přítomné, z nichž většinu znal už v těch dobách, usmál se a pokračoval po koberci k místu, kde se mění prsteny, příjmení a životy.
Tam svou dceru předal jejímu nastávajícímu a šel si stoupnout bokem, šťasten, že on tohle nikdy v životě podstoupit nemusel.
Fandom: Felix Felicis!