Přehnané prozření
To ráno začalo pro Eviela docela standardně. Vypustil ovce na pastvu, uvařil si kafe, sedl na verandu a plánoval, co dál, když v tom standard skončil a dostavila se Keisell.
„Strýčku, já tak šťastná jsem, víš?“ juchala, sotva otevřela dveře, a vůbec nebrala v potaz to, jak si poprskal stůl kávou. „Netřeba mi drahých šatů ani cenných věcí a tak, tady dobře mi je, s rodinou a v životě prostém, se skývou chleba.“
„Víš, Keisell,“ odtušil Eviel, když konečně zmlkla, s větší než obvyklou dávkou zoufalství v hlase, „to je hezké, ale přesto si radši nějaké ty šaty obleč, ano?“
Fandom: Star Wars