Uši a utrpení
Máloco bylo tak smutné jako pohled na skupinu, co seděla na kraji lesa. Už sami o sobě vypadali všichni tak nějak ztrápeně, unaveně a žalostně, ale zrak nebyl jediným smyslem, jímž se dala jejich patetičnost objektivně sledovat. Vzduch prosycoval odér pošlapaných kopretin a neviděné udírny, zdaleka nejhorší však byly zaslechnutelné tóny loutny.
Byly slyšet přinejmenším tři, všechny naladěné, všechny vedené zručnými prsty, ovšem všechny hrající tklivou melodii, po níž nejedna kolemjdoucí srna upadla v depresi. Hráli však dál, dál, dál, lhostejně k dešti i padající noci.
Ostatně co by tak jiného měli dělat elfové, když jim inkvizice vypálila les, že?
Fandom: Faremion