Věčnost ve víru
Navzdory tomu, co se vám snaží namluvit jisté filmové universum, nebyly ve skutečnosti kameny nekonečna barevné, nevznikly na samém počátku vesmíru a bylo jich rozhodně víc než šest, dost možná i celý tucet. I tak ale byly vzácné a drahé jako prase, což byl ostatně důvod, proč byly žádaným zbožím na černém trhu a poptávka vždycky převyšovala poptávku.
A to byl zase důvod, proč byl právě na Goddardu Alfa souzen zdánlivě nenápadný upír, ve skutečnosti však již minimálně tři století nejlepší zloděj ve známém vesmíru. Proklínal chvíli, kdy měl zářivě bílý šutr, jenž ho mohl učinit skutečně nesmrtelným, na dosah ruky a zradilo ho docela obyčejné štěstí, díky čemž padl do okovů rezidentních trpaslíků.
„Tož ogare, co s tebó?“ tázal se trpasličí král a všichni přítomní tušili, že to je otázka řečnická. Zloděj se mohl v podstatě jenom modlit za kůl do srdce a rychlý konec, protože odvěká averze, jakou tito mrňaví skrblíci k příslušníkům jeho řemesla chovali, byla pověstná a momentálně ji šlo ve vzduchu cítit pouhým nosem.
„Chcel si nám čórnůt poklad pokladů, a to fakt nebol moc fasa nápad, víš? Jiné bychom zabili, ale tebe? Já su král módrý a milostivý a také ty, kurva, věci, tak dám skrze tebe všem chmatákům vesmíru ponaučení.“ Zloděj ho do té doby vlastně ani moc neposlouchal, jak se modlil, ale v tuhle chvíli zbystřil. Že by měl naději?
„My ti totiž dopřejeme přesně to, pro co si sem přitáh,“ culil se fousáč, vstal a došel si k jednomu z poručníků pro malou truhličku, kterou otevřel.
„Schoval sem si pro tebe jeden odřezek takého šutra nekonečna. Dost velký na to, aby tě věčně udržoval při životě i tam, kde jiní by chcipli. A už se moc těším, až ti ho narvu do riti a odpálíme tě, ty zkurvenče, do černé ďury.“
Fandom: Equilibrium 4k