Menší paranoia
Danteho školní léta byla bohatá na lecjaké události. Neměl nouzi o přátele a různé zážitky s nimi, v hodinách si většinou vedl dobře a podobně na tom byl i při famfrpálu. Většinou.
Jediné, co přátelé nahradit nemohli a co mu ve vyšších ročnících pořád unikalo, to byla děvčata. (Obrazně i doslova.) Kolem sebe neustále slýchal samé zamilované řečičky (a kdyby jenom to), ale ať se snažil jakkoliv, jemu podobný prožitek zkrátka přán nebyl. Nakonec mu přišlo, že o tom, jak skvělé je mít blízkou duši a tak podobně, mluví všichni kolem něj už jen proto, aby ho přivedli k šílenství.
Fandom: Felix Felicis!