Šlechtický šlofík
„Být, či nebýt?“ ptal se poslední syn lotyšského královského rodu lebky, co ji našel na dvoře gulagu, „to je to, oč tu běží! Zda důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu, nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit?“ Chvíli vzdorně hleděl na strážní věže a na temná mračna, leč místo činů přišla jen další slova.
„Zemřít, spát! Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce, ukončí všechna trapná trápení lidského těla. Jaké větší přání by Lotyš mohl mít? Spát, zemřít, nebýt.“
A jak řekl, tak udělal. Usnul a už se neprobudil, umrzl. Takový je život aristokracie v Lotyšsku.
Fandom: Lotyšské vtipy