Raněné ranní rozumy (1983)
„Někdy si říkám,“ spekuloval Flann, hledě z terasy svého vlastnoručně vybudovaného srubu kamsi do lesa, kde se pásli jednorožci, „jestli žití není jenom iluze. Víš jak, jestli to není jenom manifestovaná potřeba podvědomí přikrášlovat si svět kolem – poznal bych, kdybych byl améba, co fantazíruje o tom, že má krásnou ženu, dítě, barák a káru ze Sovětského svazu? Nebo ne améba, ale někdo v kómatu, hm? Třeba to všechno generuje jenom nějaká nemoc...“
„Cože?“ nechápala to sklenice dikobrazího mléka a on tedy měl komu co v následujících hodinách vysvětlovat.
Jo, rána měla hned jinou hloubku, když si dal po snídani špeka.
Fandom: Felix Felicis!