Téma číslo 2225 (31. 5. 2018) - Rozhovor v tichu

[Morčátko]

Vsadím se, že rozhovor v tichu je poslední normální téma na dlouhou dobu, tak koukejte ten drabble napsat. Pak už nás určitě zase čeká nějaká šílená hromádka, nad kterou unisono zapláčeme.
Morče se loučí, adios. Třeba zas za rok.

[Champbacca]

Tlachání u truňku (pánská_jízda BBY)

Kamkoliv se nacpali, tam toho hodně vypili a hodně probrali.
„Já si myslím,“ brumlal Chlouppek, zatímco si do piva lil silnější aditivum, „že ona je tak trochu zlatokopka.“
[„Kdo?“] nechápal Champbacca a na lepší porozumění exnul oba tupláky.
„Harrysha přece.“
[„Kdo?“] zopakoval zrzavější z dvojice a objednal další kolo, protože to očividně zatím nefungovalo.
„Wyrrgyho stará. Si to vezmi – on je pořád na cestách, vydělává bambiliony, má úplně zkažený charakter a ani není žádný hezoun, co na něm asi tak může vidět?“
Champbacca nevěděl a ten rozhovor ho začínal poněkud nudit. Radši tedy dopil a z hospody Ticho zamířili dál.

Fandom: Star Wars

[Simbacca]

Minuty mlčení (0 ABY)

Když si ho na chodbě odbojářské základny v mlhovině Tyyyn odchytil jeho otec, Simbacca se nejdřív hrozně lekl. Byl přeci jen zabrán do vzpomínání na svého mrtvého dědečka a to poslední, co čekal, byla nějaká útěcha od zpustlého popeláře, který Churra bytostně nesnášel.
[„Na dědu,“] zaznělo, Champbacca se napil čehosi průhledného z lahve, podal to i synovi a v následujících minutách nepadlo jediné slovo. Oba prostě jenom vstřebávali tu vypálenou dobrotu, vzpomínali na dědu lomeno toho zmrda s mačetou a na slova neměli ani pomyšlení.
A stejně si toho řekli víc než by ženské zvládly pěti hodinami úplně zbytečného tlachání.

Fandom: Star Wars

[Banana Brannigan]

Kradmá konverzace

Ačkoliv byly Zeltronky v běžném životě přirozeně hovorné, dost možná i víc než samičky jiných inteligentních druhů, ty nešťastnice zavřené v Zorbově sklepení se spolu rychle naučily komunikovat výhradně neverbálně. Nebylo to vždy spolehlivé, jednoznačné ani snadné, protože na osvětlení v katakombách šetřili stavitelé paláce podobně jako otrokáři šetřili na jídle, vodě a dalších věcech a byla tam tedy většinou tma jako v pytli, ale rozhodně jim to za tu námahu stálo.
I pouhý rozhovor vedený šeptem byl totiž v tom tichu slyšet až na stanoviště strážného tak znuděného, že mu jako záminka k troše kraválu stačilo i mnohem méně.

Fandom: Star Wars

[Morčátko]

Těžká jitra

Romeo nesnášel rána. Každý den jakoby se mu vstávalo hůř a hůř.
„No tak, vstávej, vole. Máme lektvary, jestli chceš ty OVCE udělat, měl bys přijít.“
„Jednou to snad vadit nebude, ne?“
„Bude. Co když budeme probírat něco důležitýho?“
„Třeba přijde Julča, hmmm?“
„O můj bože, tohle je nesnesitelný!“ převalil se Romeo, načež se se zasténáním zvedl z postele. Byl v ložnici sám – tento delikátní rozhovor totiž proběhl v naprostém tichu, jen v jeho hlavě. Parádní samomluva.
Těžko říct, zda se tento jev dal svést na „studijní únavu“, nebo za to mohl prostě fakt, že Howellsové jsou totálně zdegenerovaná rodinka.

Fandom: Felix Felicis!

[Woallc Con-Denyzz]

Deníček (bez bodu, 96 slov a odesláno pozdě)

"To jako fakt chceš abych si já dělal deník?" zeptal se mrzute rozčilený Voch-Jin Wyrrgyho, kerý seděl uprostřed chrámu Ticha a snažil se meditovat.
"Ano." Wyrrgy otevřel oči. "Byl bych rád kdyby si ho pro tentokrát dělal. Sám víš že po tobě může jít impérium a i inkvizice."
Wookie se podíval vážně na Sullustana.
"Můžou tě zabit, zatknout. Aby sme to dali do pořádku ty informace potřebujeme."
Voch-Jin chvíli vzpurně stal a koukal na wookiee.
"No dobře, ale jen pro tentokrát!"
Otočil se na patě a vyšel z chrámu.
Ticho se znovu vracelo do Chrámu Ticha.

 Fandom: Star Wars