Téma číslo 2168 (4. 4. 2018) - 1. Samuelova 31.13

[Champbacca]

"A vzavše kosti jejich, pochovali [je] pod stromem v Jábes, a postili se sedm dní."
V originále to jsou kosti Saula a jeho synů, nicméně to už by bylo příliš svazující, takže zakopávejte, koho jen libo...

[Simbacca]

Kost na krchov (15 BBY)

Byla to nejhorší chvíle jeho života. V ten moment, kdy se vrhl ke své mistrové a zjistil, že už to není ona, ale jen hromada kostí obalených mrtvým masem, se mu zhroutil svět.
Nejdřív tomu nechtěl věřit, pak se s tím nechtěl smířit a nakonec ho od ní museli odtáhnout. Věděl sice, že nemají moc času, ale stejně mu přišlo, že jen tak ji zahrabat někde na planetě, která jim byla domovem, je příliš potupné. A tak ji zakopal pod jejich oblíbený strom, na němž měli bunkr.
A ačkoliv jinak všechny své problémy řešil jídlem, teď neměl týden vůbec chuť.

Fandom: Star Wars

[Banana Brannigan]

Ohlodaní otrokáři

Nestávalo se to často, ale občas měl předaleký vesmír smysl pro spravedlnost a i otrokáři dostali, co zasloužili.
Když posádce jedné z nájezdnických lodí vysadily motory, měla skoro padesát členů, ale nouzové přistání přežila jen necelá polovina. Nebyl ale čas truchlit. Prostě své mrtvé brachy ve zbrani zakopali pod jabloň a vymýšleli, jak se z toho zatraceného sopečného ostrůvku uprostřed nekonečného moře a na naprosto neobydlené planetě dostat zpátky domů, do luxusních paláců se spoustou nedobrovolných sluhů.
Znovu je vykopali po týdnu bez jídla, protože bílkoviny jsou bílkoviny a vápník jen tak na stromech nerostl. A ani tak to nestačilo.

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Halda hrobů

Smuteční obřad za padlé bratry byl v plném proudu. Padlí byli spáleni, jejich kosti uložili přeživší do mělkých hrobů ve stromové aleji a následoval sedmidenní půst, jak se slušelo a patřilo. Nikdo proti tomu neprotestoval, velká část jich dokonce vůbec nemluvila, aby tak vyjádřila úctu k mrtvým. Enkláva se tak propadla do ticha, kde všichni o hladu rozjímali o oběti svých druhů a o světě, v němž teď bez nich budou muset žít, dokud nebudou sami zakopáni někam pod strom.
Kdyby tak tušili, že za pár tisíc let ty ostatky tak trochu znesvětí jeden chlupáč, kterému půst vůbec nic neříká...

Fandom: Star Wars

[Morčátko]

Zápisky bretonského učence

První z velkých nebezpečenství mne přepadlo na cestě do Bílého průsmyku. V nelítostné sněhové bouři jsem byl napaden osamělým vlkem. Dřív, než jsem tasil rapír, cítil jsem, že pode mnou klesá kůň. Ta bestie jej zardousila. Její život jsem okamžitě zkrátil – ovšem sníh padal a já se nemohl vydat dál.
Koně jsem s námahou odtáhl z cesty a jak jsem jen v tom nečase mohl, zakopal jsem jej. U krajnice jsem pak mrznul a čekal o hladu celý týden, než mě konečně zachránila projíždějící karavana khajiitů.
Víte, opravdu jsem si vyčítal, že jsem si svého oře raději nenechal na jídlo.

Fandom: Skyrim

[Ithaca]

K otázkám odchodu

V případě úmrtí Mistrů Jedi je to s kostmi problematické. Často po nich nezůstane vůbec nic, což podle jedněch pomáhá pozůstalým vyrovnávat se se ztrátou lépe. Vše, co Jedi byl, se zkrátka dokonale rozpustí v Síle, a tak je to nejlepší. Podle názoru druhých je naopak dobré, když pozůstalým zbude třeba roucho, meč, zkrátka předmět jako symbol, který mohou nést dál jako dědictví a i s jeho pomocí projít všemi přirozenými fázemi truchlení až ke smíření. Na obou těch přístupech něco bude. Dost padawanů ale za smrt Mistra viní sebe sama a až čas a očistné rituály to mohou napravit.

Fandom: Star Wars