Už neplavou
Kath byla na svůj tým hrdá – v roli kapitánky se sice zpočátku necítila úplně dobře, pořád měla tendenci se podceňovat a připadala si nekompetentní, ale protože byl Mrzimor asi poslední kolej, co hrála pro zábavu, tak to později odeznělo. Věřila svým svěřencům – na hřišti byli sehraní. Úžasní. Elegantní. Jako hejno labutí, nu, až na ty křiklavě kanárkové hábity.
Milovala to – sledovat, jak její letka na začátku zápasu obsadí hřiště, tu skvělou souhru, co měla s ostatními střelci…
Dokud se do jejího týmu nepustil Howells s potloukem. Jeden, druhý, bum a bum, labutí začalo ubývat. Rybník byl ke konci téměř prázdný…
Fandom: Felix Felicis!