Téma číslo 2038 (25. 11. 2017) - Věc soucitu

[Simbacca]

Psát drabbly je prostě Věc soucitu.

[Banana Brannigan]

Výlet ze soucitu

„Jste volní!“ halekal obtloustlý gauner už ve chvíli, kdy po schodech sestupoval do kobek pro své otroky, ale to mu ještě téměř nikdo z nich nevěnoval větší pozornost. Přeci jen docela často pil a hulákal už i absurdnější věci. Jenže ono to pokračovalo.
„Slyšíte?“ hulákal a tentokrát otevíral klece, „můžete jít, šup, než si rozmyslím!“ Někteří čekali, že jim začne pálit do zad, a chvíli tedy váhali, nicméně jiní uvěřili, že se v jejich pánovi konečně probral soucit, a za chvíli už všichni bezpečně utíkali.
Ve skutečnosti se jenom sjel nekvalitní dávkou blikšiše, ale nikdo na jeho vystřízlivění rozhodně nečekal.

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Vážná věc

Ačkoliv měli Jediové emoce zakázané a mistři to padawanům často a důrazně opakovali, soucit byl pro ně nedílnou součástí života. Byl to totiž právě soucit, co je nutilo pozvednout v časech krize světelné meče a jít se zastávat slabých a utlačovaných, ačkoliv by klidně mohli sedět v chrámu a hrát karty. Díky němu se jich tolik bez výčitek vrhlo do rány, která byla mířena na někoho jiného, jenom aby za cenu svého mrzkého života pomohli někomu jinému.
Champbacca v tom trochu pokulhával a sem tam utrpení jiných více či méně úmyslně přehlížel, ale možná právě díky tomu přežil tak dlouho...

Fandom: Star Wars

[Simbacca]

Potrápený pohled

Netrvalo dlouho a Flann zjistil, že práce s oslem není pro každého. Jenže on taky nebyl každý.
Kdykoliv tedy to paličaté zvíře odmítalo spolupracovat, a že se to stávalo docela často, vzpomněl si zmijozel na své předchozí zkušenosti s chovem myši a retardované kočky a místo zbytečného násilí se na Salám jenom soucitně podíval. Ona se pro změnu zatvářila jako největší chudák mezi soumary a to už se na ni zlobit tuplem nemohl. Takže většinou prostě pokrčil rameny, odvedl ji do stáje a tu orbu zkusil druhý den.
Horší bylo, že se to od ní naučil i jeho nezvedný bratranec.

Fandom: Felix Felicis!

[Morčátko]

Psychická podpora

Kde nepomohlo moře kapesníků, hudba ani kakao, pomohl Simon.
„Je to strašné!“ stěžoval si Daniel, ztrácející se v záhybech vytahaného a nevzhledného svetru, brýle nakřivo, na hlavně hnízdo vlasů, které rozhodně nevidělo hřeben. Byl v depresi. „Nikdo mě nechce! Jsem k ničemu, tak se pořád snažím, jsem milý, a všechno… A je to k ničemu.“
Simon netušil, že v klubovně na kamaráda narazí – nicméně mu nabídl sušenky, přisedl si a začal poskytovat psychickou oporu.
Kde však pomohl Simonův soucit, tam nepomohla děravá hraběnka – ta soucit v této věci totiž rozhodně neměla. „Jsi k ničemu, no, tak proč by tě chtěla?“

Fandom: Felix Felicis!

[Bezzubka]

Bez lítosti

Vzhledem ke svým četným neúspěchům začal být Dante podezíravý ke všem projevům hlubší než přátelské náklonnosti od děvčat. Už nevěřil tomu, že by to nějaká mohla myslet vážně, dokonce i začínal pochybovat o obyčejném přátelství. Za vším viděl výsměch a spiknutí proti tomu hloupému zoufalci, co si prostě chce vrznout.
A když ne výsměch, tak jenom soucit, což bylo dost možná ještě stokrát horší. Soucit byl definitivní cestou do pekel, místo, odkud nebylo návratu, a to Dante nesnesl. Nakonec to dopadlo tak, že vůči dívkám zahořkl, a místo toho, aby ony lámaly srdce jemu, svým odmítáním lámal srdce on jim.

Fandom: Felix Felicis! AU