Bonus číslo 220 (10. 10. 2017) - Pýthia

[Champbacca]

„Překročíš-li řeku Halys, zničíš říši velikou,“ pravila Pýthie na dotaz lýdského krále, a ačkoliv to jenom dokázalo, jak ráda komplikuje věci, my pojmeme tenhle bonus vyloženě odpočinkově - stačí, když bude mít místo obvyklých 100 slov o dalších deset víc.

(PS: Jméno řeky lze samozřejmě změnit.)

[Banana Brannigan]

Poslední stoka

Joya věděla, že jestli udělá ten jeden krok, nebude již cesty zpátky. Její cesta vyvrcholí a mnohé se změní, tím si byla jistá, nezbývalo než doufat že k lepšímu. Síla jí napovídala, že ať už se bude snažit jakkoliv, po dobrém to nepůjde a ona prostě svým červeným světelným mečem ukončí činnost letitého impéria, které ovládalo nespočet lidských životů a ekonomicky vzato nebylo žádnou malou rybou. Nedokázala si dost dobře představit následky takového zásahu, ostatně jako nikdo, kdo si zahrává s osudem celých říší.
Na druhou stranu byla zrovna tohle říše zmrdů k pohledání, co zotročili její sestry, takže dlouho neváhala a tu smradlavou stoku prostě s pořádným odrazem přeskočila.

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Insignifikantní impérium (20 BBY)

[„Jdu spát,“] informoval Champbacca svého syna, s nímž právě trávil soukromou lekci přežívání v džungli galaxie, [„klidně ještě chvíli poseď u ohně nebo se projdi po okolí, ale hlavně prosímtě nelez na druhou stranu řeky, objevování nových civilizací si necháme na ráno.“]
Simbacca všechno odkýval a jako první přirozeně vyrazil na výzvědy. Přebrodil se, hledal onu tajemnou civilizaci a když pak uslyšel křupnutí větve, pád kmene a čvachtnutí, bylo už pozdě. Uhnul, nicméně dobře viděl, jak se ve vodě kolem něj topí spousta malých tvorečků a odnáší je proud.
A co hůř, probuzený Champbacca to viděl taky.
[„Ty jsi jelito, víš jak skvělí by ti mravenci byli s trochou medu?!“]

Fandom: Star Wars

[Simbacca]

Parádní příležitost

„Nechystáš doufám nějakou blbost?“ zeptal se Teuton nenápadně Španěla, když viděl, kterak jeho soused přes řeku staví na jejím břehu několik doků a v každém vyrábí transportní lodě. Tušit v tom levotu bylo naprosto přirozené, neboť k čemu jinému by mu asi tak ty lodě byly než k invazi?
„Možná?“ připustil Španěl a na břehu se mihlo pár vysloveně nenápadných conquistadores a mnichů na oslech, kteří nastupovali do připravených plavidel. A blížily se i modernizované katapulty a pár beranidel.
„Kámo, neblbni, jestli přes tu řeku přepluješ, bude z toho průser...“
Měl pravdu. Náhlého masivního odlivu jednotek totiž využil Peršan, vpadl Španělovi do základny a během chvíle ji roznesl na chobotech.

Fandom: Age of Empires 2

[Morčátko]

Rohan na kolenou

Prastará Zelená země již za třetího věku dávno nebyla známá jako Calenardhon. Byl to Rohan, domov těch nejušlechtilejších koní, kteří kdy žili ve Středozemi, a jejich pánů. Území mezi řekami bylo dobře chráněno horami i sídlem čarodějů na severu, a rohanská vojenská jízda byla pověstná. Rohirové se neměli čeho bát a dávno byli na Gondoru nezávislí. S armádou, přírodními podmínkami a pevnostmi jako byl Helmův žleb, byl Rohan nedobytný.
Až do chvíle, kdy v onom sídle čarodějů na severu došlo ke zradě. Saruman se nerozvážně zahleděl do palantíru a spojil se Sauronem. Skřeti se začali rojit z Mordoru – a jakmile překročili hraniční řeku Želíz, bylo vymalováno. A ne zrovna vesele.

Fandom: LOTR

[Bezzubka]

Rovnou za nosem (1972, navazuje na Nečekaného nocležníka)

Protože už bylo pozdě, aby nečekaného návštěvníka někam vodila, Mabel nakonec svolila, aby pes zůstal, pokud bude spát v předsíni. Dylan neprotestoval, jen byl poněkud rozmrzelý, když tam nemohl spát s ním.
Následujícího rána ovšem Mabel musela nečekaně někam odspěchat a Dylan zůstal na chvíli doma sám. V obýváku si rozložil plno kostek; některé byly modré a jako řeka ohraničovaly celé to velké město, další představovaly stromy nebo domy. Na psa nezapomněl, ale zabral se do hraní. Protože však zůstaly pootevřené dveře, pes přicoural do obýváku a hrnul si to za Dylanem.
„Ne, ty blbečku, musíš okolo, vždyť to takhle poboříš!“ úpěl chlapec a ještě rád se psa odpoledne zbavil.

Fandom: Felix Felicis!