Ironie osudu
Gabrielova studentská léta byla přesně prototypem toho, co se šušká o Nebelvíru – nezřízené porušování večerky, školního řádu a kašlání na studium. Nicméně, famfrpál Martinovi šel a úplně hloupý nebyl, tak proč to řešit. Tedy, dokud se nevytasil se svým plánem, co po OVCích.
„Do zámoří? Do národní ligy?“ Jeho učitel létání to nemohl skousnout.
„Pane Martine, to míříte nějak vysoko, nemyslíte? Něco skromnějšího…?“
Ale Gabriel přesně tak vysoko mířit chtěl. Co víc si nakonec mohl přát? Na rozdíl od svého zaprdlého profesora měl všechno. Peníze, holky, slávu, fanoušky…
Ale čím vyšší cíl, tím delší pád. Nakonec taky učil. Ironie, že?
Fandom: Felix Felicis!