F(al)ešná balada
Když hospoda praská ve švech, šavle lítají pod stůl a pípa se ne a ne zastavit, je vždycky čas na dobrou píseň. Útlá osůbka schovaná pod pláštěm, skrytá ve stínu kouta pod schody, jen sledovala to divoké dění – bard čapl loutnu, ladně vyskočil na stůl, přičemž náhodou pár těch korbelů skopl, a hlasitě začal.
„V čase kdy sever bude na tom zle,
spasí nás hrdina, přijíždí – hle!
Z dálného jihu jede cestou,
se znakem zářivým, syn sluncí dvou…“
Najednou se do loutny zabodl vržený nůž. Tohle Ciri dál poslouchat nemohla, ani nechtěla. Moc to smrdělo Nilfgaardem – a navíc zpíval falešně.
Fandom: Zaklínač