S obrázky
Ať už pocházely z kteréhokoliv koutu galaxie, měly bytosti ve sklepě pod Zorbovým palácem jedno společné: krátce poté, co se staly obětí kletby věčného otroctví, je sádelnatá ruka pověřeného úředníka zanesla do velké knihy, kde byly všechny pěkně zaevidované a odkud je šlo podle slušivých tetování dohledat. Pokud by tedy někdy někdo měl tu potřebu.
Jedině ten, kdo do ní nějakou hříčkou osudu zanesen nebyl, měl v případě obdobně šťastného útěku šanci na normální život bez neustálého pronásledování lovci. Nelze se tedy divit, že jí otroci říkali Kniha prokletých a doufali, že shoří.
Pro palácového majordoma to byl prostě inventář.
Fandom: Star Wars