Téma číslo 1825 (26. 4. 2017) - 1. enochiánský klíč

[Banana Brannigan]

Leviatan odplaval, dostáváme se k finální části Satanské bible, k enochiánským klíčům. A hned v tom prvním je glosa, která možná měla být součástí všech předchozích, ne tak docela triviálních témat...
Buďte ke mně přátelští, neboť já jsem stejný!

[Simbacca]

Kousaví kámoši (1981)

Spadnout do vlkodlačího doupěte byla jedna z těch horších patálií, co se Flannovi stala během výcviku na bystrozora. Naštěstí byl i po pádu skrz ztrouchnivělou střechu při vědomí a všiml si, že je dům obydlen a kým, takže se mohl začít starat o to, aby ho ta značně zmatená smečka po opadnutí prvotního šoku nepřeměnila v hromadu krvavých cárů. Ani nevytahoval hůlku, protože konvenční obrana by byla poněkud zbytečná, a místo toho se soustředil na svou jedinou možnost.
„Klídek, jsem jeden z vás!“ zahlásil, rychle se přeměnil v medojeda a čokly s chutí na lidské maso najednou ani trochu nezajímal.

Fandom: Felix Felicis!

[Banana Brannigan]

Akcelerovaná integrace

Banana se do školy sice těšila, ale to hlavně proto, že se tam podle všeho měla dozvědět spoustu nových věcí. Kolektiv ji naproti tomu dost znervózňoval a musela se hodně držet matčiných rad, aby nezačala panikařit nebo brečet, což jí najednou kdoví proč přišlo jako docela dobrý nápad.
„Ahoj,“ pozdravila první dítko, víceméně ve snaze se konečně nějak zapojit a nebýt odstrčena do rohu spolu s ostatními dětmi z chudých rodin, „já jsem Banana, budeme kamarádi?“ Nasadila ten nejpřívětivější úsměv, co uměla, podala mu ruku a očividně to zabralo.
A to, že při tom mimovolně vylučovala zeltronské feromony, rozhodně neuškodilo.

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Kamarádská kamufláž (69 BBY)

Mistr Cox nevěřícně zíral, jak se jeho padawan vrací z mise sice poněkud ušmudlaný, ale navzdory předpokladům celý a s úsměvem na tváři. Přitom měl sám vyhnat z lesů kolem jedné vesnice solidní smečku vlků, což rozhodně nebylo pro patnáctiletého učně nic snadného.
„Hotovo?“ ověřoval si ještě, jestli se chlupáč jenom někde nezhulil bodláčím, ale odpovědí mu bylo sebevědomé přikývnutí.
[„Ano, mistře. A nemusel jsem zabít ani jednoho, protože jsem je přesvědčil, že jsem jejich kámoš, a odvedl jsem je daleko od vesnice.“]
„Tobě se povedlo ovládnout mysl deseti hladových predátorů naráz?!“
[„Ne, prostě jsem se vyválel v jejich hovnech.“]

Fandom: Star Wars

[Bezzubka]

Snad někdy jindy

Bessie měla zvednuté ruce na znamení toho, že se vzdává, zatímco se k ní blížilo několik osob s nebezpečně výhrůžnými pohledy. „Hele, lidi, klídek, hm? No tak, se toho přece tolik nestalo, neblbněte. Však máme všichni rádi stejnou věc, ne? Můžeme se o tom v klídku pobavit, pokecat, probrat to od začátku do konce. Není důvod, abyste se takhle tvářili. Jsem kámoš, ne žrádlo!“ Bessie se snažila zajistit si bezpečný odchod, ale moc se jí to nedařilo. Zády narazila na stěnu a naštěstí se jí podařilo nahmatat kliku, aby rychle vyklouzla. Příště jako půjde špehovat zmijozelský při tréninku někdo jinej…

Fandom: Felix Felicis!

[Morčátko]

Upustit páru

Přední psychologové profesionální sféry i prostí amatéři se již léta shodují na tom, že dlouhodobě v sobě dusit silné emoce nedělá žádnou dobrotu. Co jiného ale ubohému Danielovi zbývalo? Nikdo by ho nikdy netipoval na příliš výbušného. K jeho největším výlevům přece patřilo známé: „Božíčku!“ nebo podobný archaický povzdech.
Jednou ale musel upustit páru. Všechno to přece bylo tak nefér – nebyl žádný odpad, nic podřadného, byl stejně dobrý kouzelník jako všichni ostatní!
Svědci vypověděli, že z toho věštění Sherwoodovi cvaklo. Během praktické hodiny OPČM začal ječet: „Mám svoje práva!“ a divoce metat kouzla kolem. Nebyl odpad, byl stejný jako oni!

Fandom: Felix Felicis!