Londýnský lijavec (4222)
Na Proxima Londonium pršelo prakticky pořád a všichni místní na to byli zvyklý. Horší to měli přistěhovalci, kteří se s tím museli nějak srovnat nebo začít brát antidepresiva. Celkem zbytečný učitel literatury původem z irské Tullamore to například řešil psaním básní, z nichž jednu si nakonec pověsil na ledničku:
Prší. Prší, jen se leje,
každý s mozkem na to kleje,
div se z toho nepobleje.
Prší. Prší lidem na čelo,
prší, až by praštělo,
včera taky pršelo.
Prší. Prší dnes a včera taky,
pořád vodu mají mraky,
prší, z aut to smývá laky.
Prší. Pršet bude zítra znova,
v dešti není slyšet slova,
v truhlíku mi plave sova.
Prší. Pršet nepřestává,
to už se tu prostě stává.
Prší. Prší na vše kolem,
na domy i farmy s polem,
promok by tu fofrem golem.
Prší. Prší do vil i do jurt,
prší tu i na jogurt,
prší tady prostě furt.
Pravda, kritici by si na ní asi smlsli, ale jemu při každém dalším čtení vloudila tolik potřebný úsměv do tváře. Navíc to byl drabble a drabbly léčí, to už bylo vědecky prokázané.
Bohužel mu ji šlohli čerti, kteří měli za tou ledničkou vstup do pekla a ten déšť je taky sral.
Fandom: Equilibrium 4k