Věrný vlastenec
Muž s krvácejícíma nohama stanul na kopci, padl na rozedřená kolena a hleděl na zemi tam dole. Nukleární pustina kam až oko dohlédlo, jediným zvukem teskný větřík, všude jenom kameny a trosky a další kameny. Půda neúrodná, šedivá, zemiaky nebudou. Někde sníh, šedivý a studený, jinde písek, šedivý a studený. Kostry lemují prašné cesty, některé lidské, jiné taky lidské; zvířata dávno prchla nebo byla snědena i s kostmi. Zlověstné ticho, jen vítr, žádný dětský smích nebo vesnická veselka, jenom hlad, zima a smrt. V dálce moře, kruté a studené, a na něm mrtvé kostry lodí.
Lotyš uronil slzu. „Konečně doma!“
Fandom: Lotyšské vtipy