Hranolky, hm?
Sedí Lotyš v jurtě a pláče. Dojetím! Celý den na poli kameny kopal a teď konečně k večeři usedl. Bohatá večeře, chutná večeře – zemiakové hranolky. Bez soli, jistě, však proto plakal, aby je osolil. Připadá si svobodný, nikde politbyro, co mu ženu a dceru a motyku sebralo, jen on a hranolky.
Pláče dál, dojetím, celý život se tak dobře nenajedl. Ovšem tohle nebyl život, tohle byly halucinace z hladu, Lotyš už dávno hnil v gulagu a jíst nesměl ani kameny.
Zubatý politruk se mu směje. Není svoboda, nejsou zemiaky, nejsou hranolky. Je jen zima, hlad a smrt. Takový je život.
Fandom: Lotyšské vtipy