Muž, který zůstal i po večeři
Kdyby na večeři.
Kdyby to byla jenom večeře.
Osoba v obývacím pokoji, již drahnou dobu sužována žízní, opatrně vystrčila hlavu ze dveří – a hned je zase zabouchla. Rychlý úprk, skok do postele, hlavu schovat pod polštář a vylézt pokud možno ve chvíli, až archanděl Michael oznámí příchod Soudného dne. A ano, věčná škoda těch tenkých panelákových zdí.
Samozřejmě, byly tu i sebezpytující myšlenky. Je pozoruhodné, jak se v podobných situacích v hlavách nevinných obětí, byť vzájemně nijak nezpřízněných, vždy objevuje tatáž věta: Co jsem komu udělal?
Zvuky z vedlejší místnosti nekompromisně ohlašovaly, že tohle setkání se jenom na večeři neomezí.
Fandom: Ze života