Téma číslo 1256 (5. 10. 2015) - Sám v nebi

[Champbacca]

Být Sám v nebi, to pak člověk nic jiného než psát drabbly ani nemůže.

[Simbacca]

Skoro smrt (18 BBY)

Simbacca si nebyl jistý, jestli náhodou neumřel, ale momentálně mu to bylo jedno. Už jenom z té vůně mu začaly kapat sliny, co teprve když se rozhlédl a spatřil to nepřeberné množství nejrůznějších sladkostí. Oklepal ze sebe prach a sutiny, zamířil k prvnímu regálu a svědomitě se pustil do ochutnávání úplně všeho, protože spadnout do cukrárny, to se jen tak nepovede. Dorty, koláče, muffiny, cupcaky, nějaké to další cukroví, co neuměl pojmenovat, ale sníst ho určitě zvládne, a ta naražená kostrč z pádu skrz střechu se léčila pouhou absorpcí cukru ze vzduchu.
A ta úplně nejlepší část? Byl tam sám!

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Bez buclatých (3111)

Když se Edvin poprvé ocitl v Nebi, samozřejmě pracovně, docela se divil. Chápal divnou ambientní hudbu i načechrané obláčky, u jednoho z nichž právě ukotvil svou dlouhou loď, chápal i to divné světlo, ale tak nějak postrádal jakékoliv buclaté andělíčky a duše se svatozářemi. Vlastně neviděl jediné peříčko nebo strunu z harfičky.
Když se v jednom mráčku otevřely dveře a vyšel z nich Metronom, samozřejmě se ho zeptal, kde všichni jsou. A odpověď vysvětlila úplně všechno.
„Tahle část nebeské klenby je vyhrazena pro právníky, takže ji zatím, než se sem jednou některý dostane, používáme jako čekárnu pro všechny diplomatické návštěvy.“

Fandom: Equilibrium 4k

[Banana Brannigan]

S hlavou v oblacích

Smrťák byl navzdory té hloupé přezdívce docela fajn chlápek. Celý svůj krátký život ostatně vzpomínal na maminku, jak ho ujišťovala, že když bude hodný, přijde do nebe. A on hodný určitě byl, alespoň tedy podle svých vlastních standardů.
Sloužil Zorbovi a sloužil mu dobře, takže byl dobrý, ne? Takže, logicky, když ho na útěku nakopla ta fialová šlapka a on odletěl až do mraků daleko od Oblačného města, bylo jasné, že právě tak se dostane do toho slíbeného nebe.
Akorát ho trošku prudilo, že je v něm sám. A že má pocit, jako by padal a trochu se začínal dusit...

Fandom: Star Wars

[Kara Melka]

Nadpozemský samotář (1977)

Ebenezar Rodwell byl profesor většinou studentů neoblíbený a láskou nepolíbený, takže nebylo nic zvláštního, že vedl dosti osamělý, nabručený život. Jediný, kdo mu občas dělal společnost, byl jeho synovec a vypelichané poštovní sovy. Navenek se zdálo, že mu ten život vyhovuje.
A přesto si oddechl, když na něj spadl kus baráku a on konečně opustil své hmotné tělo, všechny ty starosti a strasti pozemské.
Postával u nebeské brány, zvonil, klepal, ale byl tam úplně sám. Svatý Petr ho nechal na holičkách.
„Do prdele, to si mám otevřít sám?!“ hulákal zhrzeně. Nakonec to vzdal a vrátil se do školy jako duch.

Fandom: Felix Felicis!

[Kámen]

Dovádivá dilatace (1978)

Flannovi samota nevadila. Byly dokonce chvíle, kdy ji aktivně vyhledával.
Například dnes. Původně chtěl jenom tichý koutek na čtení, takže zapadl mezi skleníky, ale záhy zjistil, že to asi tak snadné nebude. Z rozjímání ho totiž vyrušil podezřelý jekot, jehož zdrojem se ukázaly být dvě jeho spolužačky z koleje, Anabelle a Winifred. Nevšimly si ho, ale on je rozhodně přehlédnout nemohl, protože se v bazénku s blátem praly tak zuřivě, že do okolí létaly kusy oblečení a sem tam zrzavý vlas.
Přemýšlel, že by je asi měl zastavit, ale v sedmém nebi čas ubíhá pomaleji a musely holt chvíli počkat...

Fandom: Felix Felicis (AU?)

[Kimono Oko]

Těžký život fotografův (nedělní očičkožolík)

A: „Ty se hrozně máš. Jako fotograf musíš přijít do styku se samejma hezkejma holkama, viď?“
B: „A už si fotil nějaký akty? Si očumoval, co?“
A: „Mohl bych ti dělat osvětlovače, až budeš fotit další akty? Klidně budu jenom držet desku, nebo světlo, nebo vlastně cokoliv.“
B:“ A manželce to nevadí? Moje mladá by mě za něco takovýho zabila.“
Já: „Jojo, je to krásnej koníček. Ale ženský samozřejmě neočumuju. Beru to z profesionálního hlediska fotografa, samozřejmě. A osvětlovače nepotřebuju, bohužel. A manželka je opravdu tolerantní, i k mému překvapení.“
O tohle nebe se s nikým dělit nebudu, he he.

Fandom: Real life, bejby

[Plebej]

Patrickovo prozření n.ž.

Když Patrick umíral, rozhodně nečekal, že se dostane do nebe, a to hlavně proto, že na něj nevěřil. Co ovšem čekal ještě méně byl fakt, že ho někdo na poslední chvíli zachrání a šoupne na místo, které se nebi podobalo - do Hnízda.
Bylo tam ticho, byl tam klid, byla tam knihovna - co víc si přát? Oficiálně byl mrtvý, mohl si tedy dělat co chtěl - tedy až na vycházení ven. Nevadilo mu to. Aspoň ne zpočátku.
To až po měsíci, kdy mu z té téměř kompletní izolace a samoty začalo hrabat, pochopil, že ostatní lidi k životu asi přece jen potřebuje.

Fandom: Felix felicis AU