Téma číslo 1038 (1. 3. 2015) - Úsvit nového dne

[Simbacca]

Už dlouho jsme si nezazpívali, tak to v březnu trochu doženeme.
Jako první je na řadě státní hymna Beninu, Úsvit nového dne.

[Champbacca]

Kamenné kuropění

Seděli tak dva na mostě a kolem řídla noc,
seděli tam a zpívali si z plna hrdla, moc.
Seděli si dva na mostě a bylo jim fakt príma,
seděli tam a kýchali, že zastihla je rýma.
Seděli ti dva na mostě, zas přiblížil se den,
seděli tam a zívali, neb spali chvíli jen.
Seděli oba na mostě a brzdil se jim tep,
seděli tam a civěli na noci zlatý hřeb:
seděli, blbci, seděli na mostě ku ránu,
seděli tam a na šutr byli v tu ránu.
Seděli tam pak navždycky, jeden, druhý též,
že byli oba trollové, není žádná lež.

Fandom: Equilibrium

[Simbacca]

Zásah zbloudilého

„Za úsvitu nového dne se podívejte na východ,“ pravil Mojmír Majzlík osudově a pobídl jízdního vlka ke klusu. Nebyl to čaroděj, ale jakožto jediná naděje trpasličí pevnůstky si podobnou dramatičnost mohl dovolit.
Bitva začala i bez něj a trvala celou noc. Trpaslíci padali, skřeti víc, Bimbelína jen s vypětím všech sil udržela vnitřní hradby a první paprsky slunce jí připomněly včerejší slib. Podívala se na východ a... nic.
„Za Mafrůůů!“ ozvalo se naštěstí z druhé strany a Mojmír s armádou spojenců od Orenu nahnali drzé skřety do zmrzlé vody.
Možná byl trochu dezorientovaný, ale jinak na něj prostě byl spoleh.

Fandom: Lineage

[Aar Ghuntu]

Boží dar (Rostov, 1982)

Když se ozval zvonek, šel otevřít.
"Dobrý den, uvažoval jste již o Bohu?" usmívaly se na něj dvě slečny.
"Ještě ne, ale za dvě hodiny můžu."
Když přišly podruhé, přivítal je čajem a sušenkami.
"Sušenky jsou hřích, ale čaj si dáme rády!"
Byly rozkošné. Zastupovaly nějakou Církev úsvitu nového dne a čím déle usrkávaly horký nápoj nevalné chuti, tím byly malátnější...
Večer otevřel album, aby na nové listy vložil dvoje kalhotky nadepsané Irina a Nadia. Ještě je gurmánsky očichal a pak se mírně usmál.
"Donáška do domu."
Ty dva velké pytle vynese do popelnic až zítra. Dnes má skvělou večeři!

Fandom: Čikatilo

[Jessica Karnis]

Jedeme na před (2186)

Bylo to až poetické, ten pohled, jak se paprsky vycházejícího slunce přelily přes rozbořené střechy domů a dotkly se skoleného, pokořeného Reapera a hrdinného pásového oře, který se stal jeho zhoubou. Byl zde nový den, symbolický, neboť po noci a temnotě, která dusila celou galaxii, mělo být zas o něco lépe. Výrazně lépe.
Na spoustě míst po celé Zemi se odehrávalo bujaré a úlevné veselí, které nijak netlumila skutečnost, že síť Převaděčů je v řiti.
Oslavovalo se, ale v Moskvě bylo ticho. Ticho, jako na hřbitově. Ne, že by tam neslavili, jen se všichni stihli zničit ještě před tím úsvitem

Fandom: Mass Effect

[Plebej]

Pozdě se rozsvítilo (budoucí žolík)

Být bůh byla fuška. Jen tak jste si neoddechli, a to i když jste byli všemohoucí; nejhorší na tom bylo, že jste si za to mohli sami, protože zákony schválnosti jste stvořili taky. Udělit si zpětně výjimku z něčeho, co se postupem času stalo v řádu nanosekund neodmyslitelnou součástí vesmíru, by znamenalo narušit rovnováhu.
A tak se stalo, že když se nad jednou internetovou stránkou začlo rozednívat, bůh si uvědomil tu strašnou věc; nenapsal drabble pro tento - teď už včerejší - den! A protože vrátit se zpátky v čase, nedostal by za onen písemný počin lentilku, rozhodl se radši využít žolíka...

Fandom: Lentilka