Čestná činohra
V obrovském divadelním sále panovalo přítmí, jen tu a tam osvětlovalo jeviště několik mdlých červených světel, a na pozadí hrála drsná, ale náležitě ztlumená hudba.
Hudba pomalu ale znatelně nabírala na hlasitosti i zběsilosti, přešla do zuřivého crescenda a během epického vyvrcholení náhle zmlkla. Světla naopak zesílila, takže bylo možno vidět několik postav v tradičních úborech císařovy gardy. Tři vojáci spěchali naproti čtvrtému, který se spíše plazil než že by šel po svých, a pobrukovali si při tom dříve zaslechnutou bitevní melodii. Když se dvě nerovné skupiny střetly, začal nejvyšší z vojáků zpěvně hořekovat v drsném, hrdelním jazyce, ovšem divadlo bylo moderní a vybavené titulkovacím zařízením.
„Bědať! To král náš!“
„Kde můj syn?“ ptal se raněný zadýchaně, nedbaje na své těžké rány.
„On padl, můj králi,“ zazpíval druhý z vojáků.
„Čestně padl, v boji a zbraní nepřítele?“ naléhal král.
„Byl jsem při tom, zemřel dobře a se ctí.“
„Čepelí přímo přes hruď,“ přidal se třetí, pro změnu baryton, „zranění ne nepodobné tomu vašemu, můj pane.“
„To mě činí velmi šťastným, neb žádnou jinou smrt nepovažuji hodnou sebe či mého syna,“ zachraptěl král, skonal a obecenstvo jásalo.
Sečteno a podtrženo, Hamlet bez Claudia byl jedním z nejúspěšnějších klingonských muzikálů všech dob.
Fandom: Star Trek