Serenády
"Má paní, vyslyš mé neskromné přání,
věnuj mi úsměv, daruj mi cit,
ó, měj se mnou slitování,
mé srdce jen pro tebe chce bít!"
Laureen neveděla, jestli se má smát, nebo plakat.
Tohle byl už třetí večer, kdy se tenhle bard rozhodl jí pod oknem pět serenády.
Naneštěstí, jeho cit pro melodii byl ještě o něco horší, než jeho veršování.
"Ó, měj mé srdce, drž je v dlaních svých,
ó, měj mou duši, jež plane jako vích..."
Popadla z vázy květinu, které čarodějka říkala žlutá přilbice, a hodila ji po milém zpěvákovi, s přáním, aby pochopil narážku, a nevrátil se...
Fandom: Kouř a zrcadla