Téma číslo 2397 (22. 11. 2018) - Jen si tak trochu zdřímnout

[Champbacca]

Ideální večer? Jen si tak trochu zdřímnout a pak napsat pár drabblů...

[Banana Brannigan]

Prťavé přáníčko

Otroci v Zorbově paláci, a vlastně i otroci kdekoliv jinde, toho od života moc nechtěli. Nesnili o slávě, penězích nebo věčném životě, jak je tomu často u běžných smrtelníků, kteří nepozbyli osobních svobod. U těch, co tu smůlu měli, to bylo úplně jiné. Jakékoliv ambice z nich s přehledem vymlátili ti zlí pánové s biči a většina fantazií o životě na svobodě se dokonale utopila v dřině a útrapách všedního dne.
Všem by vlastně bohatě stačilo, kdyby si mohli aspoň jednou za čas na chvilku lehnout a odpočinout si, ale to měli smůlu, na to si museli počkat do hrobu.

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Mrzutý mikrospánek

Bude to jako jít si na chvíli zdřímnout, říkal si Pedro, když nastupoval na obří loď a mířil ke svému stázovému modulu. Neměl s tou technologií žádné předchozí zkušenosti, ale to ani nikdo z těch dalších stovek pasažérů, co se měli stát novou nadějí Aliance daleko od války. A všem bylo řečeno to samé – že si prostě dají šlofíka a po pár stoletích bezesného spánku se probudí v docela jiné části vesmíru, kde můžou náležitě odpočatí začít s kolonizací.
Asi by jim to šlo snáz, kdyby je místo automatizovaného systému nevzbudila detonace, po které se celá Hispanie neovladatelně řítila vesmírem.

Fandom: Freelancer

[Simbacca]

Lákavá lest (1991)

Když Sviňucha po dvacetihodinovém pronásledování konečně dohnala loď proradných velrybářů a dala jí co proto, Fróði to chtěl jít zajíst, ale Caroline měla lepší nápad. Mrkla na něj, že ji napadlo něco úplně nového, co by mohli vyzkoušet v té obří posteli na společné palubě, a ačkoliv byl dost utahaný, tohle ho pochopitelně přimělo ji následovat vesměs úplně kamkoliv.
„Napadlo mě,“ začala, jakmile byli na místě, a pomalu odkládala jednotlivé části kombinézy, „že bychom si mohli prostě jen tak lehnout a dát si dvacet.“
Což bylo skutečně něco natolik neobvyklého, že jí to nadšeně odkýval a spali až do rána.

Fandom: Felix Felicis!

[Kámen]

Šlechtický šlofík

„Být, či nebýt?“ ptal se poslední syn lotyšského královského rodu lebky, co ji našel na dvoře gulagu, „to je to, oč tu běží! Zda důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu, nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit?“ Chvíli vzdorně hleděl na strážní věže a na temná mračna, leč místo činů přišla jen další slova.
„Zemřít, spát! Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce, ukončí všechna trapná trápení lidského těla. Jaké větší přání by Lotyš mohl mít? Spát, zemřít, nebýt.“
A jak řekl, tak udělal. Usnul a už se neprobudil, umrzl. Takový je život aristokracie v Lotyšsku.

Fandom: Lotyšské vtipy