Báchorka o beskarové bouračce (měsíční žolík)
Bylo nebylo jedno impérium, a to impérium mělo zrovna takovou maličkou krizi. Ne ekonomickou, kdepak, lidé se tam měli docela dobře a jiné rasy také – měli dost chleba, piva i peněz na boty, mohli si kupovat vznášedla a nové kalhoty, jen museli platit daně, sloužit v armádě a držet se dál od politiky. Většině to vyhovovalo a až donedávna tam vládl mír, jaký ta galaxie dlouho nepoznala, což bylo fakt zvláštní, když uvážíme, že mu vládl císař a černokněžník v jedné osobě.
Jenže pak si jeden princ z takového škaredého měsíčku vzpomněl, že jeho předkové byli velcí válečníci, a chtěl si pro sebe pořádný kus toho impéria urvat. Pre Vizsla se jmenoval. Shromáždil slušnou družinu několika podobně smýšlejících chlapíků a jak si tak leštili brnění z nezničitelného kovu, došli k přesvědčení, že se jim to může povést. Stačilo na to jít chytře, jít do toho prsama a použít dost granátů. Co by se mohlo pokazit, že?
Štěstí jim nejdřív přálo. Povedlo se jim totiž najít tajnou zbraň, temný meč, se kterým mohl Pre poněkud srovnat šance. S ním totiž mohl nejen pomýšlet na šermovačku s císařem, ale taky se díky němu stal králem planety, kolem které obíhal jeho rodný měsíček. Lepší titul znamenal dalších pár bojovníků, co se k němu přidali a byli ochotní s ním vytáhnout do války, ať už za slávou, za vlastním královstvím nebo prostě za možností si pořádně zastřílet. A i mezi nimi se našli tací, co měli beskarový kyrys nebo aspoň menší dílky zbroje po dědečkovi.
Jenže jak tak ten král tím mečem mával, aby ohromil další a další bojovníky, doneslo se to až k princezně na Coruscantu. A tu zaujal taky, ne však způsobem, po jakém by měl toužit. Darth Vodka, druhá nejdůležitější osoba Impéria, zašla za jedním z císařových rádců, nechala si od něj poradit, jak těm mamelukům odebrat výhodu brnění, a zatímco si Jeho císařská milost užívala slaninu a pivo k snídani, ona vyrážela na Mandalore, aby tamním pistolníkům vysvětlila marnost jejich počínání.
To, že šlo o bandu tradicionalistů a ne povstalce z přesvědčení, jí práci dost usnadnilo. Nemusela totiž brát flotilu a probojovávat se skrz planetární obranu, dokonce ji na rozdíl od běžných návštěvníků nebuzerovala celní kontrola, prostě krále vyzvala na souboj muže proti princezně a dokonce jí poslali doprovod, aby náhodou nezabloudila. Doprovod, co na ni možná mlsně koukal a jistě by byl ochotný ji provést po místních pamětihodnostech, ale že by si sundali helmy, to ne, burani jedni.
K setkání dvou soků došlo v aréně, která už něco pamatovala, vlastně i několik podobných soubojů o meč a vládu. On tam čekal v plné zbroji a se zlověstným úsměvem na rtech, ona dorazila v růžovém županu a s tváří tak dokonale kamennou, že v sabaccu by proti ní neměl šanci. Na meče ale doufat mohl, stejně jako doufali všichni vyzyvatelé v dějinách, a že jich bylo.
„Na jednu stranu mě trochu uráží, že mě Jeho císařská milost nepřišla vyzvat osobně,“ uvítal král princeznu, rovnou zapnul svůj černočerný meč a párkrát s ním ostentativně máchl, aby si dodal kuráž, „ale ono to takhle možná bude lepší. Tebe totiž porazím jedna radost a v cestě k nezávislému Mandalorianskému prostoru bude o šmejda méně.“
Darth Vodka nebyla nijak zvlášť dojata, prostě jenom zapnula meč svůj, červený, přesto ne tak docela obyčejný, a v zájmu urychlení sáhla po provokační urážce, kterou používala jenom na uzurpátory a příležitostně parchanty, co pančovali alkohol.
„Jen si pindej, beztak si chceš akorát ukrást kus Impéria, ty mrdko.“ Což Pre pochopil, rozeběhl se a zaútočil, takže účel to splnilo.
Souboj sledovaly stovky Mandalorianů a každý si ho později vybavoval trochu jinak. Všichni si ale přesně vybavovali chvíli, kdy červený meč po několika výměnách s tím černým zasáhl beskar a stalo se něco zvláštního, dosud neviděného. Neodrazil se, jak bylo pro tyto zbraně v minulosti běžné, nýbrž ošklivě zapískal a zasažená část chrániče holeně popraskala, jako by byla z porcelánu. Přihlížející byli tvrdí chlapi, ale tohle je zasáhlo podobně jako kdyby král schytal kopanec mezi nohy.
„Co to sakra?“ ujelo těžkooděnci, jak tak couval a nevěřícně sledoval pavučinu na chrániči své nohy. Princezna pokrčila rameny a dala mu chvíli tak akorát na to, aby to zpracoval, ale aby nechytil druhý dech.
„Copak, bojíš se, když ta tvoje nezničitelná plechovka najednou není nezničitelná?“
Neodpověděl, šermovačka začala nanovo. A ne že by ji předtím šetřil, ale teď se snažil tak nějak víc. Uhýbal celým tělem, bránil se hlavně čepelí, sem tam zapnul raketový batoh, než mu ho zničila dobře mířeným bleskem, podívaná to byla rozhodně impozantní. Ale navzdory vší té impozantní snaze to byl král, kdo nakonec skončil vespod, odzbrojený a s červenou čepelí na hrudi.
„Nějaká poslední slova?“ provokovala ho princezna, zatímco její meč za stálého hvízdání tříštil a zároveň tavil jeho hrudní plát. „Je snad někdo, komu chceš vzkázat, žes to posral?“
„Martha Vizsla,“ vypadlo z krále přidušeně a odevzdaně zároveň, což podtrhl tím, že v předtuše konce zavřel oči. „Moje matka.“ Očekával posměch, ne že její tlak povolí.
„Pardon, cože? Tvoje matka se taky jmenovala Martha?“ Oči zase otevřel a objevil se mu v nich náznak naděje. Třeba se mu ještě povede ji přemluvit, aby svou zbraň sklopila, třeba s ním i půjde proti císaři, třeba...
„Ne, dělám si prdel,“ uchechtla se Jessica, znovu přitlačila a o okamžik později se oficiálně stala majitelkou temného meče i všeho, co k tomu patřilo.
A jestli neumřela, tak to všechno vlastní dodnes.
Fandom: Star Wars: Nightfall
Topic: Bonus číslo 544 (22. 12. 2024) - Podivná pohádka (Read 34 times)
