Fantasticky formované fluidum (měsíční žolík)
První prototyp se magistru Talbotovi moc nepovedl, ale to se dalo čekat.
Šlo vlastně o protokolárního droida oplácaného umělou kůží, a to ani ne moc kvalitní. Jenže na něčem prostě svoje teorie otestovat potřeboval a sotva mohl využít simulátor, když šlo o soukromý, přísně tajný projekt, jehož data prostě nesměl dát z ruky.
Chvíli toho tvora pozoroval, nechal ho projít jednoduchou překážkovou dráhou, lehce s ním interagoval a ačkoliv na něj nemohl být hrdý, záhy měl dost měření na to, aby další verze byla mnohem lepší.
Takže toho chudáka poslal do drtiče a sedl k počítači, protože měl hromadu práce.
Druhý pokus už vypadal lépe, skoro jako skutečný člověk. Aby taky ne, když na něj objednal skutečnou kůži a skutečné vlasy a droid měl tolik serv, že by to stačilo na pět jiných. A jak luxusně měl vybroušené oči!
Jenže jakkoliv to byl co do vzhledu pokrok, chování za ním zaostávalo. Droid se hýbal jako člověk, ale reagoval pomaleji, kůže na exponovaných kloubech se příliš napínala a praskala a některé chvilky z ladění úsměvu měly potenciál pronásledovat magistra Talbota v nejhorších nočních můrách.
Takže i dvojka šla k ledu a on se zaměřil na problematiku fúze živé a mrtvé hmoty.
Třetí pokus magistrovi dodal naději, že je jeho projekt realistický. I třetí prototyp byl totiž realistický, měl všechny náležitosti dvojky s několika vylepšeními a rovněž už celou řadu organických součástek, jaké tahle galaxie ještě neviděla. Mistrovské dílo, řekl by jistě nejeden tvůrce protokolárních droidů.
Jenže v tom byl právě problém. Trojka se totiž jako protokolární droid chovala, bylo okamžitě poznat, že má jenom o hodně lepší šasí, a to prostě nestačilo. Vždyť on chtěl stvořit něco, co by od živého tvora nešlo rozeznat v žádném směru.
A tak šlo číslo tři zpátky na součástky a soustředil se na úpravy procesoru.
Čtvrtý pokus byl rozhodně krok správným směrem. Robot se choval tak, že sám magistr místy váhal, a dokonce si dovolil ho na chvíli vypustit mezi kolegy, kteří nepojali ani náznak podezření. Samozřejmě ještě neměl implantované vzpomínky a znalosti, co by měl mít finální produkt, ale to byla drobnost.
Důležité bylo, že se povedlo stvořit homunkula, překvapivě věrnou repliku lehce nadprůměrně atraktivního samce lidské rasy, vzpomínky mohl řešit později. Magistr Talbot totiž nepotřeboval lidského samce, on potřeboval samičku rasy docela jiné.
Takže ani čtyřka nebyla finální, zmizela jako všechny pokusy předchozí a do laboratoře začaly chodit diskrétní zásilky se spoustou chlupů.
Pátý pokus už šlo nazvat replikantem, přesto se tak docela nepovedl.
Na pohled šlo o nádhernou samici z Kashyyyku, s dlouhými bílými chlupy, uhrančivě šedivýma očima a pohyby baletky, jejíž pohled dával tušit, že se nebojí ani vytáhnout drápky, ale stejně jako u modelu číslo tři tu nastal rozkol mezi vzhledem a chováním.
Magistr si uvědomil, že je to čistě jeho chyba, že prostě zaměnil dva soubory s chováním a nahrál ten špatný, pokus o nápravu však skončil vysloveně katastroficky a málem ho stál život.
Pětka tedy skončila rozstřílená droidy bezpečnostními a staré protokoly šly pro jistotu všechny do koše.
Šestý pokus se povedl ve všech směrech. Replikantka byla ještě hezčí než její předchozí verze, srst se jí leskla přinejmenším o sedm procent víc a dokázala plynule konverzovat i o modelových železnicích, což byl skoro zázrak. Věřila navíc, že je dcerou coruscantské smetánky, že sloužila u senátní gardy a že ji Darth Wango osobně zachránil z otroctví.
Přesto si magistr říkal, že dárek Jeho císařské milosti by měl vypadat ještě o něco lépe, a když už v tom byl až po uši, rozhodl se přeci jen ještě pro pár vylepšení vysloveně estetického charakteru.
I šestka tedy skončila rozebraná na součástky.
Sedmá byla Syrrael, jednoznačná desítka.
Vybrané mravy byly samozřejmostí, srst jí mohly závidět i modelky z reklam na šampóny a oči jí magistr po zralé úvaze nechal modré, s lehounkým náznakem fialové. Nejdřív si nebyl jistý, jestli už to není moc, ale bylo to tak akorát a dokonalý dárek pro svrchovaného vládce galaxie byl hotový, ani nebylo třeba jej balit. Sám magistr se do ní zakoukal, a to ani nebyl Wookiee a chlupy ho jako Skakoana dráždily vysloveně nedobrým způsobem.
Bůh je možná známý jako první tvůrce, říkal si když spolu vyráželi na Coruscant, ale kam se na mě hrabe.
Fandom: Star Wars: Nightfall