Klasická kopulační kletba (nedělní žolík)
„Krásně zachovalý exemplář,“ pousmál se obchodník s okultními předměty, sotva mu neznámý muž v kápi ukázal exotickou sošku, a okamžitě se z něj stal nejpřívětivější Anx přinejmenším na zdejším tržišti, dost možná ale v celém Středním pásu.
„Víte, co je zač?“ zachraptěl muž, až sebou obchodník trhl. Neznámý byl očividně větší boreček, než se na první pohled zdálo, a vypadalo to, že za temné rysy v jeho obličeji vůbec nemůže kápě. To ale ještě neznamenalo, že tady něco dostane zadarmo.
„Ale ovšem. Vy ne?“
„Ne. Ale vy mi to řeknete.“ Obchodník, a říkejme mu raději Zerox, protože se tak jmenoval, zaváhal. Postřehl totiž nejen trochu zvláštní dikci, ale o vteřinku později i zvláštní pohyb, kterým se cizinec jistě ne náhodou podrbal na zádech a odhalil tak, že má u pasu pod pláštěm světelný meč.
„No jistě, a rád,“ ujistil ho Zerox, aby se vyhnul nějakému mávání pazourou, a co nejochotněji spustil. Doufal snad, že rytíře zdrží dost na to, aby se dostavila imperiální hlídka a sejmula ho? Vlastně ani ne, vlastně se chtěl fakt jenom předvést. „Jde o modlu jedné takové dost kontroverzní sekty, představuje bůžka Fa’kor’daje a… nechte mě hádat, našli jste ho v opuštěné svatyni na nějaké zapadlé planetce?“
„Na měsíčku Aoo III.“
„Ah. A jste tu proto, že se při tom nálezu stalo něco divného a vy nevíte co?“
„Ano.“
„Tak to máte velké štěstí, že jste narazili zrovna na mě… a tedy taky strašnou smůlu, že jste na tu sošku sahal. Víte, všechny jsou prokleté, a to takovým poměrně svérázným způsobem… sáhl jste na ni sám, nebo byl u toho ještě někdo?“
„Ještě moje… kolegyně,“ odtušil chlapík, a říkejme mu raději Hazzar, protože se tak jmenoval. Před císařovou čistkou byl jedním z tisíců rytířů Jedi, co udržovali mír a pořádek v galaxii, teď byl jedním z posledních, už nic neudržoval a kdyby tušil, že hledání tajné zbraně v hrobkách a chrámech prastarých civilizací skončí zrovna takhle, asi by šel diktátora radši vyzvat na klasickou šermovačku. A to ještě nevěděl to nejdůležitější.
„Kolegyně?“ nechápal Zerox a Hazzar ukázal za sebe, kde se v davu docela šikovně skrývala Miranda Lenico, jeho učednice. Ještě před pár lety dívenka, co neuměla pořádně ani držet meč, dnes po příliš mnoha letech válčení a útěků dospělá ženská se vším všudy, co pro ni bylo skrývání se v davu docela oříškem, protože její boky prostě přitahovaly pohledy a... Radši se vrátil k sošce a vysvětloval. „Když jsem ji sundal z podstavce, projela námi oběma zvláštní vlna energie a od té doby je nám divně.“
„Jo, to je normální. Jak je to dlouho?“
„Pět nebo šest dní,“ počítal Hazzar a připouštěl odchylku možná i celého dne, protože soustředit se na hodiny mu prostě v poslední době dělalo velký problém a podobných, jen mnohem méně učených odborníků už navštívili víc než zdrávo.
„Tak to máte den nebo dva na to se kletby zbavit, jinak oba zemřete,“ konstatoval Zerox a získal si tak Hazzarovu plnou pozornost.
„A jak se jí zbavíme?“
„Neříká se mi to snadno, nicméně vlastně buďte rád, že to nedopadlo hůř. Dokonce věřím, že by se našli tací, co by vám tu kletbu záviděli. Víte, jak to říct delikátně...“
„Přestaňte, osobo, chodit kolem horké kaše.“ Zerox se zatvářil trochu uraženě, ale pak si uvědomil, že na někoho v Jediově pozici je ta reakce vlastně ještě překvapivě klidná. Každý normální smrtelník už by pár dní lezl po stropě… nebo někom.
„Musíte se spolu vyspat. A neříkejte, že vás to nenapadlo.“ Napadlo, a to jak Hazzara, tak Mirandu. Vlastně byly chvíle, kdy je nenapadlo nic jiného. Upřímně řečeno byl docela zázrak, že se sem dostali bez nehody.
„Heh?“ vypadlo z rytíře, jako by se zdráhal tomu věřit, nicméně vzhledem k příznakům nezbývalo mnoho prostoru pro pochybnosti.
„A bez odbývání, žádné šup sem a šup ven, musí to stát za to,“ pokračoval Zerox, „u někoho to trvá i celou noc, než kletbu zlomí, na vašem místě bych to neodkládal.“ Což o to, Hazzar to na svém místě taky nechtěl odkládat, jenže v tom byl právě ten problém. Copak mohl Mirandě, kterou po těch letech považoval prakticky za dceru a byl ochoten pro ni umřít, říct, ať se fofrem odebere na loď a svlékne se? Samozřejmě chtěl, dokonce měl pocit, že by ho radostně poslechla a z vlastní iniciativy se polila melounovým sirupem, ovšem to z toho ještě nedělalo správnou, ba dokonce ani přijatelnou věc. Nebo dělalo? Šlo ostatně o záchranu hned dvou životů a to nešlo brát na lehkou váhu.
Zerox ho ještě chvíli zkoumal mírně pobaveným pohledem, načež se mu ho viditelně zželelo.
„Nebo tu sochu můžete zničit, to funguje taky.“
Hazzar si vybral docela rychle, poděkoval Zeroxovi váčkem s kredity a jak tak mířil k nejbližšímu drtiči odpadků, všiml si v zadní části stánku jedné poličky, na které těch proklatých sošek stálo přinejmenším jedenáct.
Fandom: Star Wars: Nightfall
Topic: Bonus číslo 532 (30. 9. 2024) - Mamutík (Read 128 times)
