Coruscant, 34 let před bitvou o Yavin
Uběhl skoro rok od jejího dobrodružství s mistrem Yodou a stejně jako každý den v předchozím roce, i tento zahájila pohledem z okna a dloubnutím do Nikki, která ležela hned vedle ní. Togruta chrněla jak medvěd brtník a nevěnovala tomu valnou pozornost. Něco zamumlala a otočila se na druhý bok, jakoby se hodlala probudit až na přes rok.
Jess se taky moc nechtělo zpod peřiny, ale věděla, že nejúčinější je vstát hned jak se vzbudí, a tak vyskočila z postele jak králík z klobouku a docupitala do koupelny, kde za sebou zavřela dveře. Pasta, kartáček na zuby, záchodová mísa - byl to každodenní rituál, ale i takových je život plný a než spláchla, měla už za sebou myšlenkovou cestu skrz celou galaxii a co všechno dnes chce stihnout.
Umyla si ruce, opláchla obličej studenou vodou, otřela ho do osušky a vyšla z koupelny. Za dveřmi už stepovala Nikki, se kterou se vyměnily a Jess pokračovala ke skříni, ze které vytáhla učednické roucho, krémové barvy. Vklouzla do něj bez problému a zaslechla zaklepání.
„Dále,“ řekla nahlas, aby ji dotyčný za dveřmi slyšel a dveře se otevřely. Za nimi stál Tyrnis, usmíval se jak sluníčko na hnoji a hned si to navalil dovnitř.
„Dobré ráno, Chiqito.”
„Čus,” oplatila mu pozdrav a finišovala ustrojování se. Pásek, světelný meč a dejchátko.
„Ahoj, Nikki!”
„Běž pryč! Takhle mi to nejde!” ozval se hlas tlumený dveřmi od čílící se togruty a dva kumpání si vyměnili jen úšklebek.
„Bude jí to trvat ještě dlouho?”
„Nah, neboj, není stavěná na to, aby to vydržela dlouho,” zhodnotila situaci Jess a sedla si na postel, Tyrnis ji napodobil.
„Koukala jsi včera na dnešní rozvrh?”
„Ehm... “
„Dával jsem ti ho do ruky! Naplánoval jsem celý den a ještě jsi říkala, že to zní skvěle.”
„Tak mi to řekni znova, no. Nějak mi to vypadlo,” pokrčila rameny omluvně na něj mrkla.
„Sleduj,” začal čmárat rukama do vzduchu, aby si to mohla asi lépe představit, „teď půjdeme na snídani, jesti se Nikki stihne vyprdelit-”
„Hej!”
„Pak má přednášku Mistryně Nu. Potřebuju, aby si všimla, že tam jsem a aktivní. Z minule mám u ní škraloup a potřebuju si ho vyžehlit.”
„Ok.”
„Pak bych zašel do hangáru, přišla nová várka součástek, se kterými se můžeme vyblbnout.”
„Pokračuj.”
„Pak dáme oběd a až nám trochu slehne, půjdeme se zmlátit.”
„To zní jako plán.”
„Jo, ale běž na chvíli za dveře, musím se převlíknout,” vyšla z koupelny Nikki v pyžamu a Tyrnis teda šel.
***
Jocasta Nu, hlavní archivářka, už ve chvíli, kdy do místnosti vstoupila naše trojce, postávala před do podlahy zabudovaným holoprojektorem s průměrem základny dobré dva metry. V sále panovalo přes značný počet příchozích posluchačů pozoruhodné ticho, všichni dychtivě očekávali přísun nových a jistě naprosto fascinujících informací.
Než si trojice našla volné místo, archivářka začala s výkladem, takže úplný začátek přeslechli, leč okamžitě nastražili uši a snažili se vnímat co možná nejvíce. Jess ještě dojídala chleba z máslem a ředkvičkama, který si s sebou vzala ze snídaně.
„… Republika je stará tisíce let a říká se, že její historie by naplnila tisíc knihoven. Takže dnes vyberu jen nepatrné zrno písku a tím bude,“ říkala a přešla k ovládání hologramu, na němž stiskla pár tlačítek. Objevila se mapa galaxie, ovšem ne té současné. Pozorný student si jistě všiml jiné polohy nejznámějších světů.
„Tohle je mapa Republiky před tisíci lety. Z doby, kdy probíhaly Mandalorianské války,“ pronesla Nu a stejným hlasem pokračovala.
„Všechno začalo tak, že tehdejší vůdce Mandalorianů, známý pouze titulem Mandalore, vyhledal a vyzval k souboji Ulica Qel-Dromu. Sith souboj vyhrál a Mandalore mu za to slíbil svou věrnost. To bylo ještě v dobách Velké Sithské války, kdy Bratrstvu Sithů pomalu docházel dech. Proto uvítali nové eso v rukávu a ihned využili pomoci Mandalorianů při bitvě na Onderonu. Když už se zdálo, že společnými silami dobudou města, Republice dorazily posily, které zahnaly Mandaloriany na útěk.“ Mapa se změnila, jedna z planet se postupně začala zvětšovat, až jeden její měsíc zabíral celou projekci.
„Dxun,“ vysvětlila Nu. „Místo, kam se Mandaloriané stáhli a kde založili svou předsunutou velitelskou základnu pro následné tažení ve Vnějším okraji. Dobývali jeden svět za druhým, aniž by vkročili do republikového prostoru, a nově dobyté planety přestavovali na zásobovací centra pro vedení efektivnější války, na jakou se připravovali. Na válku s Republikou. První úder přišel přímo z Dxunu, ale tentokrát už Onderon padl. Současně s tím proniklo do republikového prostoru několik útočných flotil a zastihlo obránce úplně nepřipravené.“ Mapa se opět změnila, znovu zobrazovala galaxii, ovšem nyní dvoubarevně. Červený prostor patřil Republice, modrý Mandalorianům, a z toho červeného koláče teď pěkný kus ubyl. Jak archivářka dále vykládala, modrá barva zaplavovala další a další místo v červeném prostoru.
„Jediové se do konfliktu nezapojili a snažili se stát mimo něj, až do masakru na Catharu, kdy se několik odhodlaných rytířů a padawanů vydalo do boje Mezi nimi byli i Malak s Revanem. Revan dokázal to, v co už nikdo nedoufal, přeskupil napůl zničenou republikovou flotilu a začal útočníky tlačit zpátky.“ Expanze modré nejen že zastavila, po chvíli se začala stahovat zpátky a červená opět nabírala na síle.
Povídala ještě asi půl hodiny, detailně rozebírala většinu bitev, o kterých se z té doby něco dochovalo, ovšem nikoliv z taktické stránky. Vždycky vylíčila důvody, proč se bojovalo, následky a ztráty, které byly na republikové straně prakticky vždy velmi kruté.
„Po rozhodující bitvě u Malachoru V zahnal Revan Mandaloriany zpět do jejich prostoru,“ shrnula to nakonec. „A Republika mohla začít s opravami škod,“ konstatovala zasmušile, vypnula holoprojekci a otočila se k posluchačům.
„Nějaké dotazy?“
Mistryně Nu ochotně odpovídala na nesčetné dotazy, jež se vyrojily po dokončení jejího výkladu. Některé byly rozumné, jiné méně, další pak u jejich autora prozradily, že část výkladu prospal.
„Proč Jediové nezasáhli dříve?” zeptal se Tyrnis, aby ukázal, že je ten aktivní, „chápu, že mandaloriané zabírali území mimo Republiku, ale my jsme přeci ochránci života v celém vesmíru, ne jen v republikovém prostoru, ne?”
„Máš pravdu, chlapče, ale situace není tak jednoduchá. Řád Jedi chráni životy, ale nemůže vést útok. Možná, kdyby tehdy Republika šla napomoc světům mimo republikový prostor, Jediové by ji následovali.”
„A co si o tom myslíte vy?“ využila Jess chvíle ticha, která nastala po odpovědi na Tyrnisovu otázku. Archivářka právě očima bloudila po jedné polovině sálu a hledala další zvednutou paži, když z té druhé poloviny kdosi cosi vykřikl. Mistryně tušila, že je to Jessica, ale jistá si byla teprve, když ji viděla.
„Prosím?“ zeptala se, protože dotaz dost dobře neslyšela.
„Jaký by byl váš názor na Revana, který porušil zásadu, že Jediové nemohou vést útok?” rozhostilo se ticho, jaké tady jen tak neslyšíte. Všichni byli zvědaví, jak tohle dopadne.
„Pokud se ptáte na můj subjektivní názor, mladá dámo, “ pravila pomalu a hodila po studentce káravý pohled; ten způsob, jakým se zeptala, se jí zjevně moc nelíbil. „Pak Revan s Malakem byli nutné zlo, které Republice pomohlo v nejtěžší chvíli. Ovšem už několikrát se v historii ukázalo, že není dobré vyhánět čerta ďáblem a zcela chápu výhrady, které vůči jejich postupům měli tehdejší nejvyšší Mistři.“
Archivářka se na chvíli, ale opravdu jen na krátkou, zamyslela, přičemž sjela pohledem kamsi před sebe a po oné chvilce se opět zahleděla na Jessicu.
„Ale kdo ví, jak to tenkrát vlastně bylo,“ pokrčila nakonec rameny a v sále byl opět klid, který si někteří vyložili jako povel k odchodu a to ne přímo nesprávně.
„Tak kam teď?“ zeptala se jako první Nikki.
„Vy si vůbec nepamatujete můj včerejší plán!? Do hangáru, přeci,“ připomněl se opět Tyrnis a protože se na tom dohodli už ráno, všichni tři se vydali do chrámového hangáru, kde se budou moct do oběda vyblbnout.
***
Trojice prošla útrobami Chrámu, míjela různě velké skupinky příslušníků Řádu i jednotlivce, kteří s nimi neměli nic společného, až se dostala do pater, kde se nacházely hangáry. Vzhledem k malému prostoru, který v Chrámu pro jejich vybudování byl, působily hangáry nepředstavitelně přeplněným dojmem. Ve vzduchu v tu chvíli nebyla jediná stíhačka, leč rámus zde panující dával vědět, že tady nikdo nezahálí.
Jessica a její dva společníci si mohli všimnout vzduchem se přesouvajících krabic s neznámým obsahem, skupinky droidů, jak opravují lehce promačkaný trup lehce očouzené lodi, jednoho rytíře, jak svářečkou upravuje něco ve své stíhačce, a v neposlední řadě také pár techniků, těch, co sice Sílu trochu vnímali, ale nikdo si je nikdy nevybral jako padawany. Ti prováděli rutinní kontroly všech možných zařízení, od přistávacích vzpěr po kanóny, a zjevně to pro ně nepředstavovalo nijak namáhavou práci. Hvízdali si aktuální barové odrhovačky a občas jeden na druhého něco hulákal.
Tři příchozí zatím stále postávali u vchodových dveří a rozhlíželi se, když kolem nich projel údržbářský robůtek série R3. Projel kolem, začal zrychlovat a napálil to přímo do zdi vedle dveří, po čemž se za kovového řinčení svalil k zemi bez známek aktivity.
„Myslím,“ pravil Tyrnis s lehkým úšklebkem, zatímco se díval na tu hromádku, „že tenhle truhlík na nás přímo čekal.“ Ukázal na torzo robota a všichni tři k němu přistoupili, aby zjistili, co se stalo, a případně ho spravili. Zatímco Jes táhla vozík s nářadím, Tysnis s Nikki k droidovi a společnými Silami jej postavili do jeho přirozené polohy.
„Tak se do toho dáme,“ řekla Jess a Tyr si z vozíku vzal hydro-klíč. Jeho příkladu následovala Nikki, která se se zápalem vrhla sundat droidovi ochranný kryt hlavové části. Tyr sundal postraní kryt trupu a Silou si přivolal malou baterku, kterou si nasvítil do útrob droida.
„Myslím, že tady je to v pořádku. Něco nejspíš nebude v pořádku s jeho mozkem. Nemyslíte, že to je na nás až moc těžké?“
„No, nevim,“ zaváhala Nikki.
„Prosím vám pusťte mě k tomu,“ něžně je odstrčila Jess, sebrala Tyrnisovi baterku a koukla se ještě jednou… Vážně to bude asi něco s droidím mozkem… Dala si baterku za ucho a nandala kryt na své místo.
„Tyre, ty to tam zase přidělej, a já s Nikki se prohrábnu tím mozečkem,“ usmála se, ale při pohledu na droidí mozek ji ten úsměv zamrzl, „tohle do o asi nestihneme…”
Sundali kryt mozku a chvíli se jen tak koukali, co by vlastně měli dělat.
„Musíme vyzkoušet spoje, jestli fungujou,“ poradila Nikki a Jess jí poslechla. Z vozíku si přivolala zkoušečku a začala kontrolovat spoje. Všechny byly v pořádku až na jeden.
„Tak dobře, děcka. Tady mi drž Nikky ty kabely, ať mi nepřekáží a ty Jess mi tam sviť, prosím, baterkou,“ zavelel Tyr, a jak řekl, tak se i stalo. Trvalo to pár sekund a bylo hotovo.
„Sakra,“ vyštěkla Jess jak ji z ruky vyklouzla baterka zmizela v útrobách droida.
„Ty jsi taky nemehlo, viď?“ zakroutila hlavou Nikki s úsměvem. Jess se podívala dovnitř a když viděla, kam má sáhnout, opřela se jednou rukou o droida a druhou sáhla pro baterku.
„Aaaa!“ vypískla, ruka absurdní rychlostí vystřelila z droidovi hlavy a červenovláksa ve tváři vystřídala v rychlém sledu zelenou a pak bílou barvu.
„Hahaha!“ zachechtal se jeden z techniků, který to viděl. Zde to nebylo nic výjimečného.
„Jsi v pořádku?” starostlivě se k ní sehla Nikki.
„Nepotřebuješ na ošetřovnu?“ připojil se Tyrnis.
„To zrovna,“ obejmula se okolo kolen a začala se celá třást, “nic mi neni.”
„No jistě princezno. Na nohy,“ zvedl ji Tyr, hodil si její ruku přes rameno a všichni tři se rozešli na ošetřovnu
Droid se mezi tím rozjel za svými povinnostmi.
***
Trojice nezvedných opravářů-amatérů se, stejně jako prve, dostala labyrintem chrámových chodeb až na místní ošetřovnu. Pravda, tentokráte jim to trvalo podstatně déle, neboť třetí členku skupiny museli zbývající podepírat, nicméně i tento úkol se posléze zdařil.
Po otevření dveří se skupince naskytl pohled na prakticky celou jednu místnost ošetřovny. Velmi rozsáhlá, plná nejvyspělejších lékařských technologií, ale něco tam přeci jen chybělo. Pacienti. Kromě několika lékařských droidů, ať už pohyblivých nebo napevno přimontovaných k lůžkům, a čtyř rytířů tam nebyl vlastně vůbec nikdo, pochopitelně až na nové příchozí. Všimla si jich jen jedna léčitelka, zbývající Jediové zůstali zabráni do hovoru o jistě velmi fascinujících věcech, a ihned jim vyrazila naproti, v očích obavy, co že to ti malí uličníci zase prováděli.
„Další souboj bez dohledu?“ ucedila suše a začala si Jessicu prohlížet, zjevně hledala poranění od cvičných světelných mečů. Ne zřídka se totiž stávalo, že se studenti poprali někde, kde nad nimi nikdo nebděl, a neskončilo to zrovna bezbolestně.
„Aha, další opravářka,“ usmála se po prostudování malých popálenin na rukou, jež očividně způsobil elektrický proud. Ne moc silný, nicméně příjemné to určitě nebylo, navíc se jediná pacientka na ošetřovně zdála být v mírném šoku. A léčitelce něco říkalo, že to na učednici zanechalo i nějaké psychické trauma.
„Zavři oči a uvolni se, co nejvíc to půjde,“ nakázala jí, když byla svými kamarády uložena na lůžko. Léčitelka poté přistoupila, dotkla se čela ležící dívky a kolem ruky se jí začala tvořit slabounká, sotva viditelná modrá záře, která postupně prošla celým tělem léčené.
Jessica nevěděla, jak dlouho to trvalo, protože během uzdravování byla při vědomí jenom částečně. Co však věděla, bylo to, že když se probudila, všichni tři se na ni zvědavě podívali.
„Je to lepší?“ zeptala se léčitelka dřív, než to stihl udělat kdokoliv jiný. Jess zamrkala jakoby se proprala z tripu, lehce zmateně se rozhlédla po těch třech obličejích a v okamžiku byla duchem zase zpět.
„Myslím, že ano,” přikývla a usmála se, „tyjo, jak jste to udělala?”
„Já ne, to Síla,” řekla tak tajemně, jak jen to šlo, aby se nezačala smát a pomohla ji na nohy, „budeš v pořádku, viď?”
„Jo.”
„My na ní dohlídnem,” přikývl Tyr a Nikki přitakala.
„Ona by se bez nás ani nenenajedla.”
„Že já ti-.”
„Tak běžte na oběd a ty řekni, že tě posílám, ať dostaneš půlku alderaanského melounu,” zastavila dětské haštěření a vyvedla je z ošetřovny jako slepice z kurníku.
***
Trojice se už dnes přesouvala po tolikáté, že už to vlastně nikdo z nich nepočítal. V Chrámu sice od rána trochu narostl ruch, nicméně i tak to bylo jistě nejklidnější místo na téhle křečovité planetě. A místo, kam směřovali, nebylo o nic rušnější.
Jídelna. Hala o nic menší než jimi prve navštívená část ošetřovny, ovšem tady už tak vylidněno nebylo. Jednotlivci i hloučky, lidé i jiné rasy, rytíři i malé děti, všichni se sem v tuto chvíli přišli najíst. A přesto zde panovala naprosto klidná atmosféra, žádný hluk, všichni se bavili tiše, když vůbec, a jedli rovněž spořádaně.
Tyrnis i Nikki vyfasovali každý po nerfím steaku s pořádnou oblohou, Jessica také, ale neboť její kamarádi nezapomněli tlumočit přání hlavní léčitelky, dostala i půlku alderaanského horského melounu.
Tohle dužinaté ovoce bylo pro svou výživnou hodnotu proslulé prakticky po celé galaxii. Narozdíl od ostatních melounů, které tvoří prakticky jenom voda a pár sacharidů, byl tento druh přímo přesycený vitamíny, vlákninou, stopovými prvky a vůbec vším možným zdravým. Navíc chutnal prakticky stejně jako jiné melouny, jen ta netypická modrá barva dost lidí odradila.
Všichni tři se usadili k dlouhému stolu, pustili se do jídla a pochopitelně i do mírné konverzace
„Kam půjdeme pak?“ zeptala se Nikki.
„Holky, už mě vážně štvete,” postěžoval si Tyrnis a děvčata se hned rozvzpomněla.
„No jasně, ten šerm, promiň,“ omluvila se togruta a sebrala kamarádovi bramboru z talíře, neboť všechny své už slupla, „přemýšleli jste už o tom, jakou formu se budete učit, až budeme mít Shi-choo v malíku? Já bych si přála mistra, který mě bude učit Makachi.”
„Já bych chtěl Ataru, a aby mě ho učil mistr Yoda,” tasil vidličku, až mu z ní odletěly krůpěje sosu. Od Jess mu před pusou přistál měsíček z melounu.
„Já ani nevim,” pokrčila rameny.
„Ty budeš jasný Djem So,” zakousla se do sdíleného melounu Nikki a vyplivla několik pecek.
„Proč?” podivila se ta, o které se teď mluvilo.
„Mno, hodí se to k tomu odkud pocházíš, Chiqito,” dloubl do ní loktem Tyrnis.
„Vždyť mně je to vlastně jedno. Hlavně, abych se s tím ubránila,” pokrčila rameny znova otřela si do rukávu modrou šťávu z pusy.
„Kamarádi,” nadšeně se nahla nad stůl Nikki a v očích ji blýskalo, „jak si tu o tom povídáme, tak už se nemůžu dočkat… pojďme do té tělocvičny, nebo se neudržím.”
„Ale co odpočinek po obědě?”
„Odpočívat budeš v hrobě, jdeme!” zavelela Jessica a vydali se k tělocvičně i s Tyrnisem, který je varoval, že jestli se poblejou, tak jim to říkal.
***
„Dobrý den, mistře,“ pozdravili všichni tři a postavili se proti sobě na žíněnku.
„Tak jak? Co takhle všichni proti sobě?“ přišel Tyr s návrhem a obě souhlasně přikývly.
„Jasný. Všichni proti sobě. Bude to super. Sice náročnější, ale musíme na sebe klást co nejvyšší nároky,“ souhlasila namotivovaně Jess a už se v ní probouzela nashromážděná energie celého dne.
„Tohle ti připomenu, až budeme příště na hodině meditování,“ okomentovala to se smíchem Nikki a zaujala bojové postavení.
„Tohle je větší zábava,“ odvětila Jess, přivolala si do ruky Silou meč z opasku a poodstoupila kus od těch dvou, „jdem proti sobě všichni tři, mistře.“
„Nejdřív se protáhněte a rozcvičte. Pak dělejte, jak myslíte,“ dal jim jen jednu podmínku, ale jinak proti tomu nic neměl.
Všichni tři si dali na rozehřátí protánutí a deset koleček kolem tělocvičny a když mistr šermu souhlasně kývl, že už dobrý, našli si místo na jedné z velkých žíněnek a aktivovali své meče.
Nikki ozářila fialová čepel, Tyrova tvář byla zalita září modrou. Jess prostoupilo vrnění čepele celým tělem a růžovou čepelí vykouzlila výzvu.
Byl to cvičný souboj, žádné levárny, spíše snaha o precizní zvládnutí techniky všech útoků a krytů, o které se snažili a správnou práci nohou. Hlavně nezapomenout správně dýchat!
Dávali si pětiminutové souboje s přestávkami a zvládli v takovém tempu nějakou hodinu a půl. Nikki vynikala v obraně a skvělém čtení soupeře. Jess měla mezery v tom, že ztrácela po chvilce hlavu a nesoustředila se tak, jak by měla. Na druhou stranu každý Silový útok, který na ní zamířil, se jí podařilo instinktivně znegovat, takže toho po chvilce Tyrnis raději nechal, i když si v tom jinak liboval. Poslední tři souboje z jejich dvouhodinovky byly pouze dva na dva a měl vyhrát jen ten nejlepší.
***
Celá udýchaná vyšla z tělocvičny a opřela se o stěnu. Krok za ní ji následoval Tyr a po něm s hvízdáním Nikki, která se na ně nevinně usmívala.
„Jen počkej,“ promnul si twi’lek modřiny a propaloval ji pohledem, „zítra se nevysereš, ti garantuju.“
„Hej, to neplatí! Prostě jsem v šermu lepší,“ dloubla mu do modřiny Nikki, až Tyr nadskočil. „Ráno ho nesmíš pustit, Jess, rozumíš?“
„Nebijte se,“ umravnila je Jess, protože byla kolem velká koncentrace mistrů a nechtěla zas za trest loupat brambory, „bylo to super a vyhrála ta lepší, no.“
„To určitě,“ odsekl Tyr, „kdybych neměl slušné vychování, tak-.”
„Tak bych tě neměla tak ráda.”
„Takže bych vyhrál nejen v ringu, ale i mimo něj!”
„Chiqito, řekni mu něco!”
„Co jsi naplánoval teď, hm?” otočila se na Tyra, aby jim prozradil, co bylo v plánu pro dnešek po šermu.
„No?“ tázavě si ho prohlédla Nikki.
„Teď už nic v plánu neni. Musíte se naučit udělat si program samy a nespoléhat se jen na chlapa,” poučil je a až trochu dospějí uznají, že má pravdu.
„Tak pojď, ty chlapáku, půjdeme na sváču do Jídelny,“ chalpák i chlapanda přikývli a společně se dali opět do kroku.
Topic: Epizoda 0 - Víla se probouzí (Read 8248 times)
