Radši brokolici (1979)
Byl pozdní večer – první máj, večerní máj – byl zkoušek čas. O hrdliččině volání tedy nemohla být řeč, ovšem něco se bradavickým hradem přeci jen rozléhalo: Kletby. Všechny šly prominout a všechny byly jen verbální, ale znesvářená dvojice si je vyměňovala svižněji než kouzla a samozřejmě brzy upoutala pozornost kolemjdoucích.
„Hele, když tak koukám, jak to mezi váma dvěma jiskří, vy byste si to měli hned teď rozdat,“ navrhl někdo, jehož identitu bude lepší skrýt, „co se škádlívá, to se rádo mívá, ne?“
Amarillu dost možná něco napadlo a skoro určitě začala mluvit, ale Flann to zkrátil a prostě se poblil.
Fandom: Felix Felicis!