Od Vánoc uběhly dva měsíce a ty dvě se stále nemohly vystát. Mezi studenty i ostatními učiteli kolovaly drby, co za tím mohlo stát, ale jen Neva měl koule na to, aby se jednou Joyce zeptal. Místo odpovědi dostal takovou dávku feromonů, že pak dvě hodiny blil, takže bylo jasné, že tudy informace nepotečou. Simba s Fosh to neschvalovali a společným úsilím se snažili své mistryně usmířit. Bylo to však náročné a veskrze marné, neboť ani jeden z pokusů nedopadl na úrodnou půdu a jednou se to dokonce zvrtlo v regulérní souboj, při kterém pěsti létaly vzduchem, trhalo se oblečení a Vojta organizoval sázky.
Simba se bál, že to tak bude napořád, a tak šel poprosit tátu o radu. Ten mu nijak neporadil, jen ucedil něco o pružinách a bodání, čemu synáček vůbec nerozuměl, a že do toho se míchat rozhodně neplánuje, protože mu kdysi dávno stačilo to řešit s každou zvlášť.
To mu moc nepomohlo a navíc se i trochu bál, že mu Jess bude zakazovat kamarádit se s Fosh, jako to viděl v jednom tom filmu, na který s Fosh koukal. To se naštěstí nestalo, protože měla Jessica Fosh ráda a něco tak stupidního by nikdy neudělala.
Navíc negativní atmosféra nikdy netrvala dlouho, protože Jessica se snažila využít každý možný okamžik tím, že brala Simbu ven, mezi hvězdy, na pro něj neznámé světy, kde se věnovali jeho výcviku.
Na Miu Leptonis IV se ale vraceli pravidelně, aby nezpřetrhávali vazby, které s místními měli. Jess měla totiž problém jen s Joyce. S Yussim si vždy ráda zašermovala, což byla podívaná pro všechny. Jednou se jí dokonce podařilo mistra šermu odzbrojit, což bylo na diplom. Sice s ní pak i beze zbraně třískl o žíněnku, ale ani to jí na radosti neubralo. S Nevou nikdy nevynechala příležitost se napít a prudit se navzájem, takže mu pravidelně chodila do dílny a náhodně, jakoby nic, mu přehazovala odpory v krabičkách a otáčela s potenciometry. Jednou kvůli tomu mistr Habili dokonce ustanovil noční hlídku, což kontrovala tím, že uspořádala bojovku pro všechna děcka a úkolem bylo proklouznout Nevovi a vytropit v dílně co největší zlotřilost, aniž by se dotyčný nechal chytit. Zapojil se i Champbacca a i když mu ráno na stole přistála technikova výpověď, čas od času si to zopakovali. Neva jí to oplácel trochu jinou mincí a pokaždé, když k němu Vojta s Peelem přišli, že by potřebovali mikrokameru, vždy pro ně nějakou našel.
Vítězi tak byli právě zmínění uličníci, kteří se mohli bavit na účet obou a bylo jim dobře. Jejich šmírování bylo možná až moc sofistikované a neodbytné, ale všichni nad tím přimhuřovali oči, neboť chápali, že jsou v uzavřeném prostoru, kde není moc děvčat, a jako dospívající puberťáci milujou jediné dvě učitelky, které za něco stály. Ona totiž školnice za moc nestála a když už jsme u zombice, tak ta byla pro Jess albínskej Windu. Despota nejhrubšího zrna, který si na ni a na Champieho zasedl a dělal jim ze života peklo. Kolikrát ji chtěli tu její brokolici strčit do prdele, ale nahlas se neodvážili ani pípnout.
Miu od bouračky s Jolly Jediem vlastně neviděla, jen na Vánoce, vycházeli spolu bez problémů.
S Lempixem strávila asi nejvíc času po Simbovi, protože stále pracoval na její tváři. Podařil se mu zázrak. Vrátil se jí do tváře cit a dokonce i zárodky zubů se chytly. Jejich růst byl sice peklo, ale měla tu na to oblbováky, takže to zvládala. Sagwen po večerech pomáhala s šermem, aby nebyla pozadu za ostatními, a sdílela s ní všemožné historky, které s jejím mistrem prožila a po kterých mladší učednice dychtila. Vždycky se při tom kolem nich vytvořil hlouček studentů, kteří chtěli slyšet o hrdinských skutcích jejich slovutného velmistra.
Cae jí připomínala Nikki, což v ní probouzelo melancholii, kdykoliv spolu mluvily, ale měla ji ráda a nechávala se od ní vytáhnout i na přednášky Šedého Šuma, který jí přišel naprosto absurdní. Měla problém dusit smích pokaždé, když promluvil, a někdy se podezřívala, že je ve skutečnosti výplodem její drogami rozbité mysli.
Rahma naučila vařit bhang z úrody, kterou sklízeli, ale sjela se s ním jen jednou, protože byl pak tak zpomalený, že zapomínal dýchat. A takhle by se dalo pokračovat ještě hodiny...
***
Tohle ráno nepatřilo k těm nejlepším, a nebylo to kvůli tomu, že se co dvě hodiny budila bolestí z rostoucích zubů. Lempix sliboval, že ještě týden a bude po všem. Nemohla ale pochopit, jak takové utrpení mohla zvládnout jako malá. V růžovém pyžamu s jednorožci se rozespale vykolébala ze svého pokoje a zamířila si to chodbou do koupelny. Byly cítit zeltronské feromony. Možná to tehdy taky tak bolelo, ale už si to jen nepamatuje, došla k závěru a otevřela dveře do koupelny.
Koncentrace feromonů, které se uvnitř nacházely, tvořila téměř neprostupnou masu, která ji donutila zalapat po dechu.
Ještě že tu byly ty záchody, protože okamžitě zaplula hlavou do mísy a skvěle jí tedy nebylo. „To si, do prdele, grc, nemůže najít nějaký péro!“ ztrácelo se její hřímání a dávení v míse. Jak je Zeltron dlouho bez sexu, množství feromonů dosáhne takových dávek, že to málokdo vydrží. A když si technický mág zdejší základny neodpustí vtípek ve formě vypnutí ventilačky, tak je to pak mazec.
Chvěly se jí nohy, teda chvěla se po celém těle, bylo to zcela asexuální, zvracet s hlavou v míse, ale tělo ji neposlouchalo a zřítila se přehrada její sebekontroly. Potila se a z rozkroku jí teklo. Z hlavy vyhnala všechny ty falické obrazce a jako opilý blesk se dopotácela zpět do svého pokoje, kde se zamknula na tři západy. Kdyby cestou někoho potkala, asi by místní rada musela řešit znásilnění.
Protože nepřišla na snídani, jak byli domluvení, Simba se pustil do jídla sám. Měl připravený talíř i pro Jess, ale nechtěl, aby jí to vystydlo, tak to snědl. Musela by to pak jíst studené. Mistr Habili se na něj celou dobu nějak zubil a říkal něco o tom, že jí to naučí, sahat mu na sváteční elektronky, ale protože tomu moc nerozuměl, vzal si ze stolku s ovocem tři banány, že je mistryni odnese, a vydal se ji hledat.
Nebyla v tělocvičně ani u něj v pokoji, a tak se vydal k učitelským pokojům, kde sáhl na ovládání od jejích dveří a otevřel. Zamčeno nebylo, to poznal, protože se dveře otevřely, ale uvnitř nikdo nebyl. Jen to tam divně vonělo, jako když se Fosh vrátí z koupání v jezeře a zapomene si dát sprchu. Poškrábal se na hlavě, došel ke koši u stolku, do kterého dal tři banánové slupky a otočil se na patě, že půjde hledat jinam.
„Omlouvám se,“ stála za ním Jess, ručníkem sušící si vlasy, „měla jsem menší… nehodu.“
[„Je ti už dobře?“]
„Snad ano.“
[„Musel jsem za tebe sníst snídani, ale vzal jsem ti něco s sebou!“] rozhlédl se po banánech, až se zastavil pohledem na koši se slupkama, a opět se začal zamyšleně drbat.
„To nevadí,“ trochu ho rozcuchala na hlavě, protáhla se kolem něj a sedla si na postel. „Děkuju.“
Simba si vyskočil taky na postel vedle ní a začal kolem sebe vejrat.
[„Co budem dnes dělat?“]
„Dnes má táta hezkou přednášku o Mexiku a jak tam přežít dva týdny bez vody. Nechci se chlubit, ale přišel na to, když jsme tam byli spolu.“
[„Fakt?“]
„Jo, tak zajdeme tam. Před obědem si ještě pořádně zacvičíme a po obědě, až nám slehne, máme domluvenou hodinu šermu.“
[„Budete se zas mlátit meči se slečnou Brannigan, nebo dnes necháte šermovat i nás?”]
„…to se ještě uvidí.“
[„Hele, co to je?“]
„Co?“
[„To je nějaký meč? Ale emitor je teda fakt divný. Kde se to zapíná? Aha, tady...“]
„Koukej, co tu mám za dobrotu!“
[„Co?“] změnil pozornost na předmět, který Jess najednou držela v ruce.
„No… taková speciální žvejka. Chceš ji vyzkoušet?“ držela v ruce zmuchlaný kapesník, kterým včera utřela po stolku rozlitý vaječňák a teď ho vytáhla z pod polštáře. A samozřejmě že chtěl.
***
Na Champieho přednášku přišli o deset minut později, Simba žvejkal kapesník a protože přednášel jeho táta, musel se posadit úplně do první lavice. Tu už okupovala Sagwen, ale jak Simba, tak Jess se vedle ní v pohodě vešli, protože měla ostatně na délku něco kolem sedmi metrů. Champie byl zrovna u vysvětlování rozdílu mezi mezcalem a tequilou…
[„...no, to by bylo k tequile a mezcalu obecně, teď vám konečně řeknu i něco o zbytku Mexika a jak jsem si to tam užil,“] povídal zrovna velevážený velmistr přednášející a promítl na plátno za sebou snímek pouště, jejíž část zakrýval on sám, s pitoreskně stereotypním sombrérem na hlavě, úsměvem na rtech a mrtvým hadem přes rameno. [„Je to rozhodně jedna z těch planet, na které se vám bude hodit čutora. Průměrná roční teplota nějakých osmadvacet stupňů, přičemž přes den může být na slunci klidně šedesát a v noci pod nulou, minimum srážek, všude samej písek nebo kamení, solné pánve, tekuté písky, minimum vegetace, celková populace pod milion pěstitelů agáve a paličů tequily… mohlo to tam bejt super, kdyby někdo...“] Nenápadně, téměř nepostřehnutelně se dotkl ovládání a obrázek se změnil. Poušť byla stejná, sombréro taky, ale tentokrát ho na hlavě měla Jessica, výrazně mladší než teď a taky výrazně otrávenější než mistr. [„...neupustil čutoru do propasti a nepřiměl mě improvizovat tak, že jsem překvapil sám sebe.“]
Toho, že je zmiňovaná v publiku, si nemohl nevšimnout, přesto pokračoval, jako by se nechumelilo.
[„Do nejbližší osady to bylo čtrnáct dní cesty přes kamenitou poušť, ale přesto jsme našli dost vody, a to sice jak, táži se?“] To byl pokyn do obecenstva a nevisel ve vzduchu dlouho.
„Pili jste vlastní moč?“ zkoušel to Vojta.
„Postavili ste kondeznačné pasce?“ navrhovala Sagwen.
„A kondenzovali v nich vlastní moč?“ pokračoval výše zmíněný výtržník, ale Wookiee mu radost neudělal.
[„Tak jako preventivně jsem do hadí kůže nachcal, to víš že jo, ale nebylo to potřeba, protože i taková mexická poušť je plná lepších zdrojů. Například...“] a začal s podrobným výčtem všech možných způsobů, jak se napít i v případě, že vám pubertální člověčice ztratí láhev a vy tak nemáte kde vodu převařit. Nezapomněl samozřejmě na ždímání listů agáve, ani na učednicí zmíněné kondenzační pasti, dostal se i k výrobě improvizovaného filtračního brčka na podzemní vodu, nicméně po třiceti minutách zazvonilo a on nebyl z těch, co by hodiny moc protahovali. Jednoduše pokrčil rameny a vypínal promítačku.
[„To by pro dnešek stačilo, do příště mi za domácí úkol sežeňte kousek tequily,“] instruoval ještě studenstvo, jenž prchalo na oběd, a byl připraven je následovat.
Když přednáška skončila, Jess se Simbou se rozloučili se Sagwen, hodili krátkou řeč s Champiem a vydali se do jídelny. Čas oběda ještě nebyl, ale šli si vyfasovat dva banány, aby si dodali nějakou energii před cvičením, které měla Jess v plánu.
Nejdřív se trochu protáhli, ale moc to nepřeháněli, Jess přílišné protahování neuznávala, protože v reálu ti padouch taky pět minut na přípravu nedá, a mírným poklusem se vydala po obvodu kruhové centrální místnosti. Simba jí byl hned v patách a po chvilce ji dokonce doběhl a dokázal udržet krok. Udělali dvě kolečka a pak stále v poklusu zatočili do hangáru, kde proběhli kolem Jungle Jetu, mávli na Miu, která si přiletěla odpočinout od oprav na Jolly Jediovi, a proskočili štítem do jezera.
Jess si vložila do úst dejchátko a nezapomněla se otočit a zkontrolovat Simbu, který ale vzorně také jedno měl. Doplavali na hladinu kde se na plný výkon kraulem přemístili až na břeh.
Simba vyplivnul dejchátko a pokusil se zavolat na Jess, jestli na chvíli nezvolní, ale než to stihl, byla už dvacet metrů od něj a běžela podél břehu jezera. Kousl se tedy a doběhl ji.
Kolem jezera takhle uběhli deset kilometrů, čtyřikrát jezero přeplavali tam a zpět. Když se Jess zastavila, Simba trochu sípal, ale jinak byl v pořádku. Nohy ho bolely jen trochu, ale ramena z plavání měl skoro odrovnaná. Nejraději by dal ten oběd, ale svou mistryni už nějakou dobu znal, takže věděl, že konec ještě není. Svižným krokem došla ke kládě, která ležela pár metrů od břehu, padla na zem a začala sázet kliky. Simba ji následoval a svědomitě zopakoval vše, co Jess dělala. Když už mu ale začaly selhávat ruce, když dělal poslední sérii kliků s nohama na kládě, lehl si na záda a myslel, že je s ním ámen.
[„Já,“] hluboké výdechy mu nenechávaly moc vzduchu pro mluvení, [„už nemůžu.“]
„Nevadí,“ dělala zrovna shyby na větvi, „odpočiň si.“
[„Ty můžeš?“]
„Nemůžu.“
[„Tak proč pokračuješ?“] Dokončila poslední přítah, který ale tlačila už z posledních sil. Jakmile vyhoupla bradu nad větev, pustila se, spadla na nohy a posadila se zadek.
„Dávám do toho maximum. Snažím se posunout své hranice.“
[„Jo tak.“]
„Je to stejné jako když se snažíš narvat si do pusy co nejvíc koblih. Když jich tam máš šest, myslíš si, že už se tam další nevejde, ale dotlačíš se k tomu tu tlamu ještě trošku rozevřít, abys tam tu sedmou narval.“
[„Jo tááák!“]
„Seš pašák.“
[„Půjdeme se najíst?“] Vstal a nabídl mistryni ruku, že jí pomůže na nohy.
„Mám hlad jako prasovlk,“ usmála se a nechala se vytáhnout. Po cestě ho objala rukou kolem ramen a chválila ho, jak vytrvale se jí držel. Dala mu pár připomínek, jak lépe dýchat při běhání a k čemu všemu tu trénovanou výdrž využije. Kýval hlavou, moc už nevnímal, protože se blížil ten oběd, ale něco málo mu v hlavě možná zůstalo a i to za tu snahu stálo.
Protože ale oba voněli jako Fosh, když se vrátí z koupání v jezeře a zapomene si dát sprchu, nebo jako ten zvláštní světelňák u Jess v pokoji, tak si nezapomněli dát koupel. Simba by tedy zapomněl, ale mistryně ho do sprchy nalákala podlou lstí, a tak neměl na vybranou.
Voňaví se pak odebrali do jídelny. Simba šel zabrat místo u stolu, zatímco Jess šla k výdeji vyzvednout jídlo pro oba. Obráceně to udělali jen jednou a znovu už stejnou chybu červenovláska neudělá.
V jídelně bylo několik stolů, ale protože tu moc obyvatel nebylo, většinou se sedělo u jednoho hezky pohromadě. Simba seděl zády k výdejnímu pultu, od něj nalevo seděla Fosh, Cae a Joyce. Naproti ní seděl Neva a napravo od něj Vojta, Peelo, Rahm a Valla. Zbytek obyvatel tu nebyl. Jess se i s tácy usadila vedle Simby, hraběnku před sebou, a popřála všem dobrou chuť.
„Takhle dobrou cmundu jsem dlouho nejedl,“ pochvaloval si Vojta a ani kusem jídla po nikom neházel.
„Je super,“ přikyvovala Cae a utírala si mastné prsty do ubrousku. Simba nic neříkal, protože se soustředil, aby zase neukousl kus talíře.
„Jakou cmundu?“ zaváhala Jess a podívala se do svého talíře a pak do všech ostatních. Všude viděla bramborák.
„Vždyť ji máš taky,“ ukázal Rahm na její talíř, „jsou v ní bylinky z naší zahrádky.“
„Ale cmunda vypadá jinak, tohle je bramborák.“
„Cmunda a bramborák je to samý,“ přidal se od diskuze Neva.
„Fakt? Protože u nás byl bramborák vždycky bramborák a cmunda se pekla na jarní slavnosti, kdy kluci pletli pomlázku. Je to taková buchta, dává se do toho uzené, čerstvé kopřivy, a tak. Viď, Simbo?“
[„Já tohle znám taky jako cmundu a tvá cmunda mi nic neříká…“] kuňkl Simba, protože nechtěl mistryni potopit, ale na druhou stranu mu vždycky kladla na srdce, ať jí nelže. [„Ale třeba dědovi nechutnala, a tak ji u nás zakázal!“] napadlo ho elegantní řešení, rozzářil se u toho a nenápadně sáhl po bramboráku v Jessičině talíři, když místo baštění kafrala.
„Tak asi žiju celý život ve lži a se mnou celý Tyrvrarr,“ pokrčila rameny Jess.
„Nic si z toho nedělej,“ pohladila ji po hřbetu ruky Valla, „vždyť je to pochopitelný.“
Rudovlasá mistryně se na ni podívala trochu nechápavě a po jejím doteku ruku stáhla. „Jak to myslíš?“
Valla chvíli dělala, že otázku neslyšela, házela úsměvy kolem sebe, ale protože na ni Jess stále koukala s pohledem trvajícím na odpovědi, naučeným, vlídným hlasem pravila.
„Myslela jsem to tak, že je to pochopitelné… když jsi vyrostla v takových podmínkách.“
Vojta si všiml, jak z Jessičiny tváře mizí úsměv. Rukou umlčel Peela a bradou píchl k dvěma dívkám na kraji stolu, kde to začínalo být zajímavé.
„Jaké podmínky máš na mysli?“ nahnula Jess hlavu trochu na stranu a trochu přimhouřila oči.
„Promiň, že to tak řeknu, ale v podmínkách, ve kterých jsi vyrůstala, se mohlo stát, že takováhle věc, která je ve své podstatě hloupost, tě minula,“ trochu dramaticky u toho gestikulovala rukama, aby to odlehčila.
„Tak to jo,“ vrátil se jí do tváře úsměv, „to se klidně stát mohlo. Na Kashyyyku mě taťka spíš učil jak rozdělat oheň a vypálit slivovici.“
„Možná, kdyby tě ten chodící koberec raději vzal do školy-.“
Jessica měla najednou pocit, jakoby její tělo ovládl někdo úplně jiný a ona jako pozorovatel sledovala, co se děje. Udeřila pěstí do stolu a druhou rukou uštědřila hraběnce facku.
„Neber si mýho tátu do huby,“ varovala překvapenou Vallu a ukazovala na ni výhružně prstem. Ta na ni chvíli nevěřícně civěla, jak si dovolila něco takového k hraběnce de Royarc. Všichni ostatní byli najednou strašně zticha, Neva s Joyce možná něco říkali, aby ty dvě uklidnily. Sagwen viděla v Síle, že se kolem nich tetelí temnoucí aura. Každopádně ani jedna z nich to nevnímala. Valle mohly začít blesky šlehat z očí a její překvapení se změnilo v namíchnutí a chuť pomstít se.
„Co si to ke mně dovoluješ?“ Vstala od stolu a v pohledu, kterým ji častovala, skloubila veškerý despekt, který k ní teď cítila.
„Co si to kurva dovoluješ ty?“
„Jsi praštěná, nebo nepochopíš srandu?“
„Napadlo tě vůbec někdy, že za svý blbý kecy můžeš taky dostat po čuni? Nebo máš snad pocit, že seš nedotknutelná?“
„A co mi jako uděláš, hm? To je neskutečné, tohle vychování. Trhanům by se nemělo nechávat vychovávat děti.“
„Říkala jsem ti, ať si nebereš mýho tátu do huby!“
Valla toho měla dost, plácla rukama na stůl a nahnula se k Jess, že byla jen par centimetrů od ní. „Na kolenou by prosil, abych ho do huby vzala.“
„Před špinavýma štětkama si zásadně nekleká,“ odsekla, vstala také a adrenalin se jí začal hrnout do žil.
„Ale u tvý mámy udělal výjimku.“ Najednou měla Valla v očích plivanec a než si stihla zrak vyčistit, dostala pěstí do nosu. Jessica přeskočila stůl, třískla s ní o zem a udeřila ji podruhé. A potřetí. Šlechtična se snažila krýt rukama obličej, oči měla plné slz, slin a nyní i krve. Někdo na ni ale zaklekl a přiletělo jí ještě pět ran, než Jessicu Rahm odtrhnul a zvedl tak, aby nedosáhla na zem. Vysmekla se mu a chtěla se znova vrhnout na hraběnku, která se zatím plazila pryč, z dosahu běsnící rudovlásky. Děvčata i Joyce se pokusily Jess zadržet Silou, ale učitelka obrany proti černé magii jejich pokus odrazila a byla by se snad do kňučící dívky pustila znovu, kdyby se jí do cesty nepostavil Simba.
[„Už dost!“] křikl a zvedl ruce ve smířlivém gestu. Byl vyděšený divokostí, se kterou se Jess pustila do jiné studentky, ačkoliv starší, než byla Jess. Zamrkala a podívala se na své pěsti, klouby odřené a krvavé. Začala vidět rozmazaně, jak se jí do očí začaly hrnout slzy. Viděla přes Simbu, jak Fosh, Cae i Sagwen klečí u Vally a Nautolanka se jí snaží Silou zastavit krvácení z nosu. Střetla se pohledem s Joyce.
[„Jsi v pořádku?“] vytrhl ji z tranzu Simba svou otázkou a položil jí ruku na rameno.
„Jo,“ setřásla ruku a rychlým krokem se vytratila z jídelny. Vojta to celé sledoval s otevřenou pusou a začal si říkat, že by měl operaci Vševidoucí oko zastavit do odvolání.
Joyce zběžně zkontrolovala, že to Valla přežije, instruovala Fosh, ať ji pro jistotu vezmou za Lempixem, a vyběhla za rudovláskou, míjejíc ve dveřích velmistra.
[„O něco jsem přišel?“] zeptal se nechápavě, ukazuje palcem za sebe, ale nevěnovala mu ani jedno slovo, prošla kolem něj a vedena Silou došla až ke dveřím vedoucím do Jessičina pokoje. Natáhla ruku k ovládání dveří, že otevře, ale zastavila se. Zaklepala a zeptala se, jestli může vstoupit.
„Je otevřeno,“ ozval se Jessičin hlas a Zeltronka vstoupila do pokoje. Viděla červenovlásku, jak má na posteli batoh, do kterého překotně balí.
„Nechceš si promluvit?“
„Ne.“
„…“
„Zasraný…“ nedořekla, vytáhla funkční triko opět z batohu, zamazané krví z jejích rukou, zaklela a celé ho použila k utření zbylé krve. „Moje mamka-.“
„Já vím,“ odtušila Joya a pomalu se přibližovala.
„A taťka má dnes narozeniny… strašně mi chybí.“
„Poslední zprávy byly, že je nezvěstný.“
„Nezvěstný v boji, jo.“
„Proto jsi na Vallu tak vylítla?“
„Ruplo mi v šišce… až přijedu, dám to do pořádku.“ Joyce ji chytla za ruku a znemožnila jí tak pokračovat v balení.
„Ublížilas jí.“
„… já vím. Vynahradím jí to, až se vrátím. A vůbec… stejně se furt vychloubala, že má pojistku na vzhled. Sama jsem to slyšela už asi sedmkrát, a to tu skoro nejsem. Třeba jí to bolestný potěší.“
„Kam chceš letět?“ vyzvídala Zeltronka.
„To není tvoje starost,“ zakroutila hlavou.
„Je to moje starost, když se vrhneš na studentku a zabstraktníš jí kukuč.“
„Čím dřív se naučí, že jí může někdo rozbít držku za blbý kecy, tím líp. Navíc je starší.“
„Na tom nezáleží.Je to jiný, než když se hádáme my dvě.“
„To máš pravdu, pro tebe to byla jen terapie.“
„Ty jsi fakt mezek, víš to? Kolikrát jsem ti už řekla, že tak to bylo jen ze začátku? Pak se to změnilo.“
„Ublížilo mi to… tak jsem po tobě chtěla jen nějaký čas. Nemůžu za to, že nejsi zvyklá na to, aby ti někdo řekl ne.“
„Na ne je život moc krátký, ale mám já zapotřebí ti to opakovat?“
„Asi jo, když místo, aby sis zapíchala a hodila se do pohody, tak raději abstinuješ, aby sis něco dokázala. Je to dost nebezpečný pro ostatní, abys věděla.“
„Chytráky nemá nikdo rád, už ti to někdo řekl?“ Chvíli se dívaly jedna na druhou, čas plynul.
„Celou tu dobu se hádáme a prskáme na sebe kvůli takovým hloupostem… nejsme my ale krávy?“ rozhodila dramaticky rukama Jess, jak to znala od svého mistra.
„Možná přímo krávomuti,“ rozhodila dramaticky rukama Joyce, jak to znala od svého mistra, a usmála se. „Stále chceš letět pryč?“
„Musím… táta Champiemu slíbil, že se ozve hned, jak skončí kampaň v Hortově kovadlině. Tam byl viděn naposledy.“
„Rozmluvit si to nenecháš, co?“
„Nenechám.“
„Galaxie je velká, budeš potřebovat píchnout. Připravíme se, vezmu Fosh a poletíme se po něm podívat na Nar Shaddaa.“
„To nemusíš.“
„Já vím.“ Vzájemná přitažlivost byla nepopiratelná a Jess dostala silnou chuť políbit Zeltrončiny rty. Ta si toho všimla a řečí těla dávala jasně najevo, že to vnímá stejně. Nekonečně dlouhý okamžik to vypadalo na spadnutí, ale Jess přetrhla nataženou niť a začala dobalovat svůj batoh.
„Děkuji ti, Joyce. Moc si toho vážím. Slibuju, že za Vallou zajdu, až se vrátím.“
***
Jungle Jet pročísl hladinu jezera a vyrazil vzhůru k nebi. Jessica seděla vedle Simby, který držel knipl lodě a po tváři se mu rozlil přihlouplý, úlevný úsměv.
[„Já to zvádl!“] výskl a podíval se na mistryni, jestli mu to nebude chtít vyvracet.
„Říkala jsem ti, že to pro tebe bude hračka,“ pohladila ho pochvalně a před čumák mu dala jablko.
[„Ham.“]
„Vem nás pryč z gravitačního stínu a dej vypočítat skok do Hortovy kovadliny.“
[„Rozkaz! Ale koukneš na ně pak radši ještě, že jo?“]
„Jestli budeš klidnější,“ pokrčila rameny a protočila se na křesle. Nadechla se, že se zeptá, jestli si vzal všechno, ale raději to polkla. Nechtěla zpochybňovat jeho zodpovědnost. Už spolu venku byli několikrát, tak už snad ví, co si má brát s sebou. Prohlížela si malého otesánka, jak drží knipl Jungle Jetu, očima sonduje průzorem ven a po kontrolkách na palubní desce. Soustředil se úplně, až mu z pusy koukala špička jazyka. Trvalo to ani ne tři minuty, minuli Rychlého drápa a Simba vzhlédl od konzole, aby dostal schválení od Jess.
Ta se k němu nahnula a prohlédla si pravděpodobný vstupní vektor do soustavy. Osobně by vybrala trochu jiný, ale tohle mělo být také v pořádku, možná to s nimi maličko kopne.
„Skvělý, můžeš to odbouchnout.“
[„Ale to já právě nechci!“] zhrozil se, než mu došlo, co tím myslí, a s chápavým [„ahá”] šel na věc. Hvězdy se protáhly a byli v hyperprostoru.
„Jen taková poznámka: Tady bych možná dala trochu vyšší úhel. To, cos zadal, by se hodilo asi spíš pro malou stíhačku. Ale zabít by nás to nemělo a aspoň uvidíme, co to s lodí udělá.“
[„Jejda!“]
„Dobrá práce,“ poplácala ho po zádech a znovu se stáhla do svého křesla. Znova se protočila.
Simba ji napodobil a udělal těch otoček rovnou pět, Silou se odrážel, díval do stropu a šklebil se, když koukl na Jess a celá se mu točila.
[„A proč že do tý kovadliny vlastně letíme?“] vyzvídal, vida, že má chvilku volna. [„Nestačí ti ta, co ji má mistr Habili v dílně?“]
„Neletíme tam kvůli kovadlině. Strejda se tam vypravil, aby pomáhal Republice. Netuším, jestli věděl, že Hortova kovadlina patří Konfederaci a že Republika ji chce využít jen pro její zdroje helia-3 a jako potravinové zásobování fronty v blízkých regionech, žádné osvobozování z útlaku.“
[„Tvůj strejda?“]
„Můj táta, tvůj strejda, bramboro.“
[„Aha, moc si ho nepamatuju. Prý jsem ho viděl naposledy jako malý. Ale děda říkal, že máme od něj vstupní dveře. A že je mrňavej,“ ukázal prsty tak pět centimetrů.
„Na chlupáče je fakt malej, to je fakt,“ souhlasila s Churrovým zhodnocením výšky jejího táty a zběžně zkontrolovala, jak dlouho poletí. Ještě nějakých pět hodin.
[„Jess?“]
„Hmm?“
[„Máme něco v plánu?“]
„Jop.“
[„Já jen, že Jungle Jet je fakt žůžo, ale přitahuje dost pozornost, když už letíme na konfederační planetu.“]
„Podle toho, co jsme dokázali vyzjistit, se boje přesunuly někam jinam, takže nepočítám s nějakou blokádou nebo hroznou kontrolou. A mám v rukávu jeden trik.“
[„A jakej?“] zeptal se dychtivě a pohled mu sklouzl k jejímu výstřihu, jestli v něm třeba nebude hrát nějakou roli.
„To uvidíš.“
[„Už jsi ho někdy zkoušela?“]
„Ne.“
[„Super!“]
Dali si dvě hodinky šlofíka a po probuzení trénovali manipulaci se Silou. Simba byl slušný šermíř a měl silné napojení na Sílu. Jenže byl roztržitý a soustředit se na „nudné věci” ho nebavilo tak jako břinktyčkování. Jess se mu to snažilo zatraktivnit tím, že výcvik obalovala do všemožných her a za své výkony pak byl její padawan odměňován. Ne, že by byl za neúspěchy trestán.
Déle jak hodinu bez přestávky se soustředit nedokázal, ale s tréninkem se to taky nemá přehánět, a tak se Jess snažila nedávat víc jak tři lekce denně. Možná se to zdálo málo, ale když se vzalo v potaz, že v enklávě chodil na všechny přednášky a každý den měl dvě hodiny šermu s mistryní a někdy i víc, pokud si ho do parády vzal Yussi, nezbývalo o moc víc času.
Teď tedy trénovali jemnější manipulaci se Silou a to tak, že Silou skládali z papíru čepice a stavěli stavebnici. Strčit do někoho plnou silou bylo snadné, ale tohle si vyžadovalo zcela jiný přístup. Přesné ohyby papíru nebyly sranda a než se Simbovi podařilo poskládat pomuchlanou čepici, kterou si vítězoslavně nasadil na hlavu, bylo kolem něj zmuchlaná půlka sešitu. Úspěch to byl ale skvělý, lepšil se a věděl to. Zářil a Jess se svou vlastní čepicí na hlavě, protože skládala s ním, nešetřila chválou a mrkví, kterou dostal za odměnu.
Stavění stavebnice byla trochu jiná výzva. Oba seděli naproti sobě, měli zavřené oči a ponoření pouze do Síly vnímali jednotlivé kostky. Kostičky zapadaly do sebe pomalu, nikam nespěchaly, ale párkrát se přeci jen stalo, že Simba trochu více zatlačil a co doposud složili, to se rozlétlo.
Vždy ho to trochu nakrklo a s o to větší vervou se pokoušel stavebnici složit. Byla to tak i lekce sebeovládání, která se Wookiovi fakt šikla.
Poslední hladká dvojka dopadla na své místo a padawan i jeho mistryně otevřeli oči, aby si prohlédli svůj výtvor. Mno, vznikl nějaký patvar, ale v muzeu moderního umění by na něj chodily davy intoušů. Budík varující, že brzy dorazí do cílové destinace, se rozkřičel, což byl impuls, po kterém Simba vstal.
„Všechno to sbal, ukliď a přijď za mnou do kokpitu.“
[„Jasnačka!“] zasalutoval a ani ho nenapadlo mrmlat, že musí uklízet sám.
Když po pár minutách přišel do toho kokpitu, Jess seděla v křesle kopilota, bosé nohy nahoře, a významně na něj koukla, ať se posadí do pilotního křesla. Zkusil ji napodobit, ale nohy měl na to zatím příliš krátké.
„Za jak dlouho tam budeme?“
[„Eee, za deset minut?“]
„To se mě ptáš?“
[„Za deset minut.“]
„Tak to mám čas ti povědět, co budeš dělat, a uvidíme, jestli nám to vyjde.“
Vysvětlovačka to nebyla nijak složitá, ale Simba přeci jenom cítil jistou nervozitu, protože to měl celé odřídit. Jeho mistryně si totiž vymyslela, že hned jak zatáhne za páku hyperpohonu a oni vyskočí v soustavě Hortova kovadlina, tak hned vypne všechny lodní systémy. Dejchátko svíral v pacce a vzpomínal, v jakém kaslíku mají náhradní. Kdyby něco.
Po vypnutí všech systémů pak budou čekat. Jessica totiž předpokládala, že jejich vstup do soustavy neujde bez povšimnutí. A to se také stalo.
Simba zatáhl za páku, protáhlé světelné body se ustálily a oni před sebou spatřili scenérii, která se skládala z nedalekých trosek po vesmírné bitvě a dvojice plynných obrů, které obíhaly desítky měsíců. V dálce viděli hvězdu této soustavy a v obyvatelné vzdálenosti od ní se prý nacházela planeta Vicik, na kterou se chtěli dostat.
„Tak nekoplo,“ plácla ho po rameni a on rychle povypínal všechny systémy včetně gravitačního plátování, takže bylo fajn, že byli připoutaní. V lodi bylo vzduchu ještě na pár hodin, ale dejchátko si stejně držel blízko sebe. Sledoval šrotoviště, které bylo pomalu přitahováno gravitací nejbližšího obra a za pár let by nejspíš utvořilo tenký prstenec. To by ale nesmělo být plné recyklačních lodí a droidů, kteří rozebírali a odváželi vše, co se dalo znovu použít. A jedna z recyklačních lodí si jich všimla.
[„Co teď?“] pípnul Simba a díval se, jak se blížící loď se zkracující vzdáleností zvětšuje a doufal, že nikde neškrábnou, protože to by je táta určitě zabil.
„Pššš,“ upozornila ho s prstem před rty, ať mluví potichu.
„Aby lodě ve vesmíru poznaly, jestli patří k sobě nebo k nepříteli, používá se IFF, které je pro fungování větších letek klíčový. Kor u droidů. Hádám, že každá loď, která zde má povolení létat, toto IFF musí mít. Pokud se nám tedy podaří nalákat nějakou loď a to IFF ukrást, budeme tu moct létat jak budeme chtít, a je jedno, jak Jungle Jet vypadá, droidům je to jedno, hlavně, abychom měli správné kódy.“
[„Takže teď na sebe lákáme toho popeláře, protože mu nevoníme, a když se dostane dostatečně blízko, tak mu štípneme to IFF?“]
„Přesně.“
[„A jak?“]
„Půjdou zkontrolovat vnitřek, jestli jsme naživu a jestli tu není něco cenného.“
[„Jo tak,“] přikývl a díval se, že loď připlula už úplně k nim. V hlavě si představoval, jak na palubě druhého plavidla urputně skenují celou jejich loď, a doufal, že je nenapadne, že na ně šijou boudu. Známky života totiž určitě zachytit dokázali.
Lodí se rozléhalo lupání a skřípání, jak trup měnil teplotu, Jess i Simba se zatím soukali do skafandrů a zavřeli se přepážkami u rampy, kterou předpokládali, že se budou chtít droidi dostat dovnitř. Simba se přitiskl k podlaze schovaný za bednou a zapnul magnetické příchytky na rukavicích a botách. Jessica stála uprostřed, vydýchavala se a přetřepávala ruce.
[„Ty se neschováš?”] podivovla se Simba.
„Ne, musím k nim. Hlídej to tu a zapni si rušičku,” instruovala ho. Zvenku k nim doléhalo kovové klapání. Síla jim říkala, že v celé popelářské lodi není nikdo živý. Simba vykukoval zpoza bedny a viděl jak se rampa otevřela a vzniklý podtlak vyfoukl Jess ven. Všechny bedny byly zajištěné, takže jeho úkryt zůstal celý, ale při pohledu, jak to Jess chytlo, se skoro neubránil výkřiku.
Jsem v pohodě, neboj, ozvalo se mu v hlavě.
Dělám mrkev, kolem mě právě proletěly tři průzkumné sondy. Postarej se o ně. Opatrně.Při zmínce o mrkvi mu sice zakručelo v břiše, ale jinak byl soustředěný, jak jen mohl, a nějaké tři sondičky ho nemohly rozházet. Za okamžik je i viděl, když vykoukl zpoza bedny – byli to v podstatě upravení řezadroidi, kteří měli většinu pil, plazmových řezáků a dalších nástrojů nahrazenou senzory, vysílačkami a podobnou průzkumnou technikou. Vypadali trochu jako vyhublí ježci.
Se zapínáním rušičky neotálel a toho, že to droidy poněkud zmátlo, si moc dobře všiml. Pokračovali ale v cestě k němu a museli vědět, že jde o živého tvora, a tak nemělo příliš cenu se dál schovávat za bednou. Meč zapnul ve stejnou chvíli, kdy po něm první ze sond vystřelila, a ránu jí vrátil tak přesně, že ho to samotného překvapilo. Ve skafandru se mu však hýbalo dost špatně a nechtěl riskovat, že mu do něj některá z těch zbývajících udělá díru, a tak jednal rychle.
Vypnul meč, sáhl po Síle, chytil dvě stále aktivně bzučící koule a třísknul s nimi proti sobě přesně tak, jak to chtěl udělat s tou pitomou stavebnicí. Ozvala se uspokojivá rána, zapraskala elektřina a do prostoru vplulo několik zlomků průzkumných robotů.
Jess mezitím doplachtila k trupu popelářské lodě a chytla se nějaké antény. Několika tempy se přesunula k servisní šachtě a bez potíží ji otevřela a dostala se dovnitř.
Na palubě šrotovní bárky se vedená intuicí otočila vlevo a zamířila dlouhou chodbou, která končila výtahem vzhůru. Meč měla celou dobu u sebe a byla připravená kuchnout každého, kdo se naskytne, ale až k výtahu nepotkala ani nohu, a tak zaplula do té krabice a máčkla tlačítko na můstek.
Síla jí trochu vyhubovala, že tam nechala Simbu samotného, ale kdo ví, jak si to přesně vyložit?
Dveře výtahu se konečně otevřely a před ní se nacházel můstek, na kterém bylo sedm droidů, ani jeden neozbrojen. Bleskem vyhodnotila, který z nich je komunikační jednotka, a toho si přitáhla na zrovna rozsvícený meč.
„Džedáj!“ slyšela pištět droidy, ale moc jim to nepomohlo a během chvíle byli všichni v křemíkovém nebi. Naposledy se rozhlédla, jestli je po hrozbě, a vypnula meč. Doběhla ke křeslu komunikační konzole, posadila se a pohledem začala zkoumat, kde by mohlo IFF být. Neva by ho byl býval určitě stáhnul, nebo provedl nějakou lepší čertovinu, ale ona nebyla technik, a tak si řekla, že prostě vezme celý IFF modul a do Junge Jetu ho pak nějak přidrátujou. Nikde ho neviděla, a tak Silou odtrhla vrchní šasí konzole a ve změti kabelů zahlédla to, co hledala. Modul nevytrhla, ale kabely, kterými byl připojený do konzole, poctivě odpojila a packy, kterými byl zafixován, odemknula.
Simbacca se mezitím v lodi trochu nudil, protože přes skafandr nemohl ochutnat rozbité droidy, jenže pak měl najednou fakt divný pocit a něco mu říkalo, že by měl jít rychle pomoct mistryni, jinak bude zle. A na takovéhle předtuchy on docela dal.
Bez většího přemýšlení, kterému stejně moc nedal, se rozeběhl, vypnul magnetické boty, odrazil se a letěl za Jessicou. Díky získané rotaci si mohl prohlédnout vnější nouzové ovládání rampy, jejíž chromované okolí sondy při otevírání podrápaly až hrůza, ale pak už narazil do trupu popelářské lodi a zmizel v otevřené servisní šachtě. Propletl se chodbami, až zahlédl výtah, nicméně než k němu stačil přiběhnout, otevíral se sám. A vycházela z něj Jessica, úplně v pořádku, jen zatížená nějakým suvenýrem.
Trochu se bál, že ho sprdne za neuposlechnutí rozkazu, ale ukázalo se, že Síla měla pravdu. Z chodby, do které ze svého úhlu neviděl, po ní totiž začalo něco střílet, podle charakteristického zvuku blasterových dvojčat nepochybně droideka. Jessica se nedala, bleskově zapnutým mečem odrážela všechno zpátky a ustupovala chodbou k učedníkovi, ale ta potvora ji následovala a kvůli štítu nehrozilo, že by v brzké době ochutnala vlastní medicínu.
Simbacca se chtěl podrbat na hlavě, aby se mu lépe myslelo, ale ve skafandru to nebylo ono, tak se prostě rozhlédl a… měl to. V mžiku vybíhal do postranní chodby, meč v ruce, chvíli běžel paralelně s tou, v níž se právě jeho mistrová bránila smrtící salvě, pak zahnul znovu a už viděl záda proradného droida. Nezpomaloval, věděl, že ho stejně neuslyší, doběhl až k modrému štítu, pomalu jím prostrčil tu půlku meče s emitorem, stiskl aktivační tlačítko a pak už se jenom kochal, jak jeho žlutá čepel připravila droideku o kovovou hlavinku.
Na potlesk každopádně nečekal, zavelel k odchodu a zanedlouho už oba i s IFF pluli vesmírem zpátky do povědomých prostor vlastní lodi.
„Nenapadlo by mě, že daj na popelářské lodě takovou ochranku,“ zavřela za nimi rampu a pomalu nechala vyrovnat tlak a zavzdušnit celou místnost. Ztrátou beztíže se ukázalo, že modul vážil víc, než se tvářil, a v náruči se s ním vydala na jejich útulnější můstek. Simba jí byl v patách.
[„Možná je to pojistka proti zlodějům, pirátům a nám.“]
„Vypadá to tak,“ poškrábala se na hlavě při pohledu na kabely a snažila se rozvzpomenout, jaké bylo správné zapojení kabelů. „Nepamatuješ si, kam to máme zapojit?“ Trhat palubku se jí dvakrát nechtělo.
[„Dole je takový to...“] zašermoval rukama, lehl si na zem, drápem odemkl zámek a odepnul celý kryt, díky čemuž viděl do orgánů palubního počítače.
„Najdi slot, do kterého se dají zapojit tyhle kabely,“ zavelela, podala mu IFF a sáhla si pro baterku, kterou mu začala svítit.
[„Už ho vidím, ale není to tu barevně označený. Kam mám co strčit?“]
„Byl to… eee, žlutý, červený, červeno-bílý, žluto-bílý, hnědý, hnědo-bílý a modrý.“
[„Je to ještě modro-bílý, ten mám dát… jo, už to mám.“]
„Tak to tam připevni svorkama a jdeme nastartovat,“ zvedla se, počkala, až Simba vystrčí hlavu, a spustila probouzení lodě. Žádný blesk z ovládací desky nevyšlehl a diagnostika taky nehlásila, že by byl nějaký problém. Jen radar ukazoval, že je kolem nich spousta přátelským plavidel a jedno neautorizované, hned vedle nich.
[„Máme to?“] zamkl zpět panel Simba a vykoukl.
„Seš pašák,“ nastavila ruku a Simba jí plácnul. „Teď už nám stačí jen v klidu vyrazit na Vicik a najít Chlouppka.“ Zatnula pěst namotivovaně. Simba naladil lokální rádio a zatímco se přibližovali k cíli, broukal si do melodie písniček, které tu zrovna frčely.
„Hezká Máša, není hnusná Dáša…“ zněla z rádia za otravně chytlavé melodie, ačkoliv kritik by řekl, že je to sračka, a než přistáli v přístavu ve městě Armogaz, mumlali si písničku oba. Než spustili rampu a dali se do vyřizování parkovacích papírů, překontrolovali, že mají všechno, co by se mohlo venku šiknout.
Už od kontaktu s popelářskou bárkou byla Jess obutá a i když kontrolovala, jestli Simba zvládá hladce přistání, stíhala si prohrábnout batoh, jestli má všechno. Dlouhodobá předpověď nehlásila žádné šílenosti, tak vyndala nepromokavé pončo, a krámy měla před týdnem, takže i menstruační kalíšek letěl ven. Vzniklý prostor vyplnila nutričními tyčinkami. Champie sice vždycky mrmlal, že je to zhůvěřilost, tahat batoh, ale jemu se to kecalo, když jeho roucho mělo bezedné kapsy, v kterých tahal stejný bordel jako ona v batohu a sem tam nějaké to zvíře navíc. A takový batoh může v boji o přežití vykonat nemalé věci.
Vytáhla placatku z dekoltu fixovaném sportovní podprsenkou a dala si loka.
[„Ble,“] ulevil si Simba, k jehož nosu došla vůně slivovice a který chuti k alkoholu ještě nedorostl a kdo ví, jestli někdy vůbec doroste.
„Soustřeď se na řízení,“ umravnila ho a užila si relativně čistého přistání.
[„Jak mi to šlo?“]
„Za bludišťáka,“ zhodnotila, hodila mu mrkev a vstala. Plácla se po zadku a ještě jednou se zamyslela, jestli má vše. Měla, a tak vykročila k rampě.
***
„Vítejte v armogazském přístavu, uveďte důvod návštěvy,“ zastavil je administrativní droid, který měl po obou křídlech ozbrojené plecháče.
„Turistika,“ usmála se Jess a možná se i automaticky vyprsila, ačkoliv to na robota fungovat nemohlo. Nemohlo?
„Popelářská loď XT-81N?“
„Ano.“ Nehnula ani brvou. Simba stál vedle ní a neubránil se pohledu přes rameno na jejich blyštivý Nubian, nyní popelářskou loď XT-81N.
„Plošina je pro vás vyhrazena nejdéle na týden, pokud si nesjednáte prodloužení. Po uplynutí této doby bude loď na náklady majitele přesunuta do odstavného parkoviště…“ pokračoval ve výčtu všech byrokratických nutností a Jess se celou dobu usmívala a přikyvovala, ačkoliv byla duchem napůl pryč.
Od přítomnosti republikových sil uběhlo několik měsíců, a tak musela vybrat, kde začne své pátrání. Už už to měla, když se jí něco přichytilo na nohu.
„Simbo, nedělej blbosti.“
[„To já nejsem,“] informoval ji a ona se pohledem ujistila. Po noze jí lezla malá kotačka, ještě mládě.
„Těch si nevšímejte, místní fauna. Kotačky jsou v tomto ročním období všude,“ vysvětlil droid a s pozdravem se i s doprovodem vydal za svým. Parkovné se prý platí až před odletem, takže to teď řešit nemuseli, Jess setřásla kotačku, Simba ji vzal do náruče a společně všichni tři vyrazili ven z přístavu do ulic.
„Kde bys začal ty? Hledat zprávy o nezvěstných nepřátelských žoldácích?” zeptala se, když prošli přes přístavní promenádu a před nimi se otvíralo místní tržiště. Simba tou dobou stihl pochytat už plnou náruč kotaček, kterých bylo kolem desítky, a sice navrhoval, že takové zprávy by určitě bylo nejlepší shánět v cukrárně nebo v zoo. Což mu samozřejmě neschválila a jeho to ani moc nepřekvapilo.
Prošli skrz tržiště, vycházeli na druhé straně a Simba udržoval zamračený výraz, kterým by jistě odháněl protijdoucí, kdyby byl už dospělý. Bral, že tu jsou kotačky vlastně škůdci, ale ty špízy z mláďat by si odpustit mohli.
[„Nevezeme pak nějaké s sebou domů?“]
„To nepůjde, slyšel jsi přece, jak rychle a jakým způsobem se množí, ne? Bychom se v nich doma nakonec utopili. Nebo bychom je museli likvidovat jako tady.“
[„Ach jo… nebojíš se těch kamer?“] ukázal bradou směr a Jess si všimla kamery na rohu budovy, kterou míjeli, a na čele jí vystoupla vráska.
„Budeme obezřetní a nenápadní.“
Než stihl Simba kývnout, že to jsou vždycky, pocítil v Síle vzedmutí. Zastavil se a chytl Jess za ruku. Ta na něj kývla, že to cítí taky, a vykoukli za roh budovy, u které se zastavili.
Vůně karamelizovaného cukru a skořice je pohladila pod nosy, ale nemuseli se spoléhat jen na čich, aby zjistili, o co jde. Lavina kotaček utíkala jejich směrem ulicí. Snažily se utéct od požáru, který vypukl v pekárně, kterou napřímo viděli a z které šlehaly plameny, až to nebylo hezké. Oba se na sebe podívali.
„Určitě tu mají hasiče,“ nasucho polkla a doufala, že Simba vytáhne nějaký lepší argument, proč se na to vykašlat a zůstat nenápadní.
[„A ty skořicoví šneci a koblihy určitě nestojí za nic. Navíc, hele, počkej na mě!“] pelášil za mistryní, která sem tam nakopla nějakou kotačku, co jí neuhnula z cesty. Po dvou stech metrech prorazila hradbou čumilů, kteří ztuhle sledovali cukrový táborák, a od vstupních dveří ji dělilo jen asi třicet metrů. Rozhlédla se kolem a spatřila zaparkovaná vznášedla, jejichž řidiči vyhlíželi tu parádu. Vybrala si to nejbližší a pár skoky byla u něj.
„Wo?!“ podivil se Neimodian, když mu sáhla mezi nohy, ale nelovila jeho malého Durose, nýbrž pod sedačkou hasící přístroj.
„Nenech se rušit,“ ucedila kysele a hodila hasičák nazdařbůh za sebe.
Nazdařbůh to ale nebylo, protože ho v letu chytl Simba, který měl nepopiratelně větší odvahu a hlavně motivaci zachránit pekárnu. Odtrhnul pojistku a s válečným pokřikem skoro jako Tarzar vlítl dovnitř.
O několik vteřin později prolétl ulicí výbuch, který zastihl Jess zrovna, když lovila další hasičak v jiném speederu. Pilot byl asi vtipálek a rozepínal jí pod nosem poklopec, tak mu ranou pěstí zlomila rypák a rozhlédla se, odkud exploze vyšla.
Pekárna byla přitisklá k patrovému domu, který se tyčil nad ní asi sedm pater, a z vysklených oken čtvrtého patra se linul dým a plameny.
Křik obecenstva ji nijak nezajímal, ale v patrech nad hořícím patrem se v oknech míjeli uvěznění obyvatelé, kteří se neměli jak dostat ven, a jejich křik byl zasloužený. Speedery v okolí se konečně probraly a stateční řidiči začali vyzobávat uvězněné obyvatele. Viděla hodně hlav, jak se sklání k zemi ze střechy, a zdálo se, že se podaří zachránit všechny před tím neštěstím. Jess těkala pohledem z okna na okno a uši měla plné tlukotu svého srdce.
Zavřela oči a požádala Sílu o pomoc. Namířila pohled do pátého patra, přesně do okna nad tím, ze kterého šlehaly největší plameny.
„Kurva…“ zamumlala a rozeběhla se k budově. Sirény záchranných sborů měla v zádech a blikání modrých světel se míhalo po zdech i dýmu. Skočila na lavičku, odrazila se a rukama se chytla hromosvodu, po kterém začala ručkovat jak opice vzhůru. Během pár vteřin byla v patře, do kterého měla namířeno, a ani neměla moc sežehlé vlasy. Visící jednou rukou za parapet si nasadila do pusy dejchátko a vyhoupla se do okna.
Byla tam tma, kouř. Oči měla zavřené a šla jen vedená Silou. Litovala, že nemá žádné brýle, protože ať k sobě tiskla víčka jak chtěla, štípalo to a oči jí slzely jak při krájení cibule. V pokoji, kterým se proplétala, zakopla o židli, ale nic víc hrozného se neudálo. Cítila, že ve vedlejším bytě je někdo živý a nehýbá se. Naslepo vzala za kliku, ale bylo zamčeno. Udělala dva kroky vzad a dobře mířeným kopem dveře vyrazila. Omylem otevřela oči a bolest ji poslala na kolena. Moment skučela, ale fackou se přivedla zpět ke smyslům. Zvedla hlavu a dosunula se vedle dveří do bytu, kam chtěla. Bylo odemčeno.
Praskání hořícího dřeva a prskání plastů ji přivádělo do zvláštního tranzu. Přišlo jí to jako sen.
Tělo, pro které sem šla, leželo na koberci a když ho ohmatávala, zjistila, že to má osm končetin. To s ní nijak nehlo, ale když nahmatávala puls, sáhla postavě na kusadla a leknutím jí málem vypadlo dejchátko.
Šlo zřejmě o Harche, nebyl při vědomí.
Vybrala si jednu z paží, hodila si ji přes ramena a obtěžkána humanoidním pavoukem se zvedla. Byl úplně gumovej, takže se jí zase sesul na zem. Sakra, zaklela v duchu a zvedla ho Silou.
Nikdo ji při tom vidět nemohl, a tak s bezvládným, levitujícím baboukem vyšla z bytu a vydala se až na konec chodby, kde cítila, že se nachází okno. Bylo jí blbě a doufala, že ji záchrana Harche nebude později mrzet. Položila si ho na parapet a sama se kolem něj protáhla. Svou vystřelovací kotvičkou zajistila zmíněný parapet a druhý konec připevnila k bezvládnému tělu. Zapnula pomalé odvíjení a šťouchla do pavoučího muže. Přepadl přes okraj a pomalu, bržděn kotvičkou, začal klesat dolů.
Někdo si jejího počínání všiml a než se po hromosvodu dostala na úroveň druhého patra, bylo dole tak dvacet hlav a když se dotkla špičkami země, kde kdo ji plácal po ramenou a žvatlal nějaké nesmysly. Dopotácela se k sloupu pouličního osvětlení, opřela se o něj a vyndala z pusy dejchátko.
„Zázrak! To je zázrak. Za to bude medaile! Kam jdete?“ slyšela za sebou.
„Už musím jít,“ podívala se na své ruce a byly úplně černé. Předpokládala, že v obličeji na tom nebude jinak, rozhlížela se zmateně po Simbovi.
„Doktora!“ mávl otrava na lékaře, kteří ošetřovali ostatní raněné z domu. Ti hned přispěchali a chytli Jess za ruce, jako by snad nemohla chodit.
„Jsem v pohodě,“ bránila se, jak ji vedli k sanitce.
„Nebojte, už jste v bezpečí,“ uklidňovali ji a posadili na kraj sanitky a během chvíle jí podali lahev s vodou.
[„No,“ ] ozvalo se hned vedle ní. Otočila hlavou a spatřila Simbu, jak má přes ramena deku, v jedné ruce drží jablečný džus s brčkem a v druhé skořicového šneka, [„obezřetně a nenápadně máme. Co dál?“]
***
„Za příkladnou a neobyčejnou statečnost…“ starosta města mluvil, zatímco dával každé z dvaceti nastoupených bytostí medaili za zásluhy. Simba s Jess stáli jakožto cizinci úplně na kraji a netrpělivě se vrtěli.
[„Táta by jen mávnul rukou a už by seděl někde v hospodě,“] šeptal a snažil se nedívat před sebe, protože tam byl dav a stovky kotaček. Měl z toho úplně ztuhlé nohy.
„To bych ho chtěla vidět,“ šeptala nazpět. Ale víc neřekla, protože byl starosta před nimi a dával Simbovi medaili.
[„Kuju,“] prohlížel si ji a přemýšlel, jestli je uvnitř taky čokoládová jako ty, co dostával v akademii. Zkusil to, nebyla.
„A za záchranu guvernérova syna s nasazením vlastního života uděluji vyznamenání i…“ medaile měla na sobě vyryté zkřížené meče, nějakou věž a také kotačku.
„Hlavně, abychom už vypadli,“ zamrmlala.
„…na večeři s guvernérem.“
„Co?“
[„Prý si ji zasloužíme a jsme pozvaní,“] šťouchl do ní loktem padawan a zkusil kousnout do medaile ještě jednou. Co kdyby?
***
Talíř znala, vidličku, lžíci a nůž taky, ale proč tam měla těch nožů sedm, to netušila. Simba taky netušil, ale nijak si s tím hlavu nelámal. Všechno bagroval lžící a když potřeboval pomoct, použil prsty.
„Tohle se zvrtlo rychle,“ dívala se na špekové knedlíky s telecími líčky a temně hnědou omáčkou. Uběhlo už několik dní od přistání a bylo pro ně nemožné se někam trhnout.
V čele stolu seděl Harch ve vojenské uniformě, neustále, zkoumavě si ji prohlížel a klapal u toho kusadly. Po levici mu seděla jeho choť a po pravici byla prázdná židle, která patřila synovi, který byl ještě stále v nemocnici.
„Jsem ráda, že se už probral,“ odpověděla na informaci, že nabyl vědomí. Sklenička s nožkou, ve které měla výběrový ročník vína ze zdejších sadů, se jí vysmívala. Placatku od požáru stihla vyžahnout.
„Přeslechl jsem, co vás přivedlo zrovna na Vicik?“
„Go’tlaku,“ věnovala mu pohoršený pohled manželka.
„Můj syn přežil jen díky vám, za to vám budu nadosmrti zavázán. Je ale neuvěřitelná náhoda, že jste šla zrovna kolem a ze všech bytů v domě jste se neomylně vrhla přímo do bytu mého syna.“
„Styď se. Ta tvá pracovní deformace…“ pavouci se hašteřili a Jessica sledovala Simbu, jak vylizuje prázdný talíř.
„…?“ postřehla, že pohledy pavouků míří na ni a zřejmě čekají na její odpověď.
„Náhoda to ale nebyla, viděla jsem ho v okně, než omdlel. Šla jsem na jistotu.“
„Hmm… zajímavé.“
[„Můžu dostat ještě?“] přerušil je otesánek a prosebně koukl na paní pavoukovou.
„Copak říkal?“
„Jestli by mohl dostat ještě trochu té delikatesy,“ přetlumočila Jess.
„Ale jistě, takový šikovný chlapec,“ rozplývala se a tlačítkem pod stolem přivolala droida, který chlupáčkovi donesl nášup. Jess se pozorností vrátila ke guvernérovi.
„Hezké medaile, hádám, že jste všechny nezískal během této války.“
„Pravda, tohle není moje první válka.“
„Odpusťte, jestli to bude znít drze, ale jak se válečný hrdina, který by se jistě velice hodil na frontě, dostane k tomu, že je z něj guvernér Hortovy kovadliny?“
„V pořádku, důvod je prostý. Před několika měsíci zde probíhaly urputné boje s Republikou. Až přílet mé flotily rozdrtil poslední zbytky odporu a toto je má odměna a také varování pro nepřátele Konfederace. Tato soustava je pod mou ochranou.“
„Divím se, že nemáte problém s partyzány. Slyšela jsem, že na jiných světech nechávají na osvobozených světech diverzanty, kteří tam dělají ze života peklo.“
„Zde k ničemu takovému naštěstí nedošlo. Nestihli zde zapustit tak hluboko kořeny.“
„Byla bych i řekla, že ten požár nebyl náhoda. Nebála bych se přemýšlet o tom, že cílem byl váš syn.“
„Policie teroristický útok vyloučila. S nejvyšší pravděpodobností šlo o chybu elektroinstalace v pekárně, která začala hořet. V bytě pod mým synem prý byla varna drog, která pak vybuchla. Ještě se to ale prošetřuje.“
„Nedáš si zmrzlinu?“ přerušila je manželka s otázkou mířenou na jedlíka, který měl už opět čistý talíř a koukal, co jiného by zblajzl. Energicky a natěšeně začal kývat v souhlasu a oči mu zářily. Během chvíle před ním přistála miska plná bíle zmrzliny s černými tečkami. Stejná miska přistála i před Jess, která do sebe v rychlosti hodila poslední knedlík, a když se zadívala na zmrzlinu, řekla si, že by měla kyblík jako dárek přivést Champiemu.
Černé tečky nebyla čokoláda ani mák, což prve odhadovala, ale prťavé mušky, kterých byly ve zmrzlině stovky. Sagwen by se z toho asi posrala, ale Jess měla broučí maturitu, tak se do toho pustila a nebylo to vůbec špatné, aby pravdu řekla. Jen se pak bude muset zkontrolovat před zrcadlem, aby neměla mušky všude mezi zuby.
„Má to své výhody, být guvernér,“ pokývala hlavou Jess a pohlédla zpět na Go’tlaka, „skvělé jídlo, informace o všem, co se šustne.“
„Není nic, co by neprošlo mou kanceláří, máte pravdu.“
„Dost už o práci,“ okřikla je hraně manželka a usmála se na hosty. Usmívající pavouk ji bude honit v nočních můrách ještě pár nocí. „Noc je ještě mladá a po večeři chodí můj muž hrát kulečník, nechcete se připojit?“
„Moc ráda,“ usmála se Jess a v hlavě se jí už rodil plán.
***
Go’tlak se nejspodnější rukou opíral o kraj kulečníkového stolu, v ruce naproti svíral tágo. Dvě další měl v bok, v levé nejblíže hlavě měl zapálený doutník a v protilehlé sklenku whiskey. Zamračeně se díval na Jessicu, jak je ohnutá přes stůl a chystá se k dalšímu rozstřelu. Nejdřív to začalo dost nevinně, střihli si dvě hry, kdy dívku bez problémů rozstřílel, ale pak navrhla, že budou hrát picí kulečník. Očekával od ní nějakou lest, ale souhlasil. Když prohrála další dvě hry a vypila mu první láhev whiskey, myslel, že půjdou spát. Trvala ale ještě na jedné odvetě.
Od té doby uběhly čtyři lahve, z toho většinu vypil on. Podezření, že svou nezkušenost v této hře a hlavně později svou opilost jen hrála, ředilo množství alkoholu.
„Je to tvoje, Goo,“ mrkla na něj, když po rozstřelu poslala tři půlčíky do děr. Vzala mu z ruky lahev a rozlila do tří panáků.
„Já hlupák,“ proklel se a začal je jeden po druhém do sebe kopat. Třetí mu ale Jess vyfoukla zpod prstů a vypila ho sama. „Slečno…“
„Přece byste nenechal slečnu o žízni,“ zazubila se na něj a přestala se prsit, protože dostala pocit, že na ni kouká trochu hladově.
„Už je pozdě.“
„Pak tedy náhlá smrt. Kdo prohraje, dopije lahev a jdeme na kutě.“
„Platí,“ plácnul dřív, než si uvědomil, co za vraždu odkýval, a připravil se ke šťouchu.
O pět minut později vyžahnul zbytek flašky a připadal si jako na kolotoči. Jess ho podpírala a on se snažil být zticha, aby ho žena nezmlátila, a společně šli chodbami rezidence. Schválně s ním bloudila a doufala, že jí prokecne, které ze dveří jsou do jeho pracovny. Všivák ale neřekl ani fň, a tak ho vyklopila před jeho pokojem a sama se vydala za Simbou.
Svět se jí taky trochu točil, ne že ne, ale uměla v tom chodit. Míjela obrazy, všemožné portréty a krajinky. Sem tam byl nějaký sloup s vázou a koberec byl sice sériová výroba, ale vypadal pěkně a muset stát majlant. Bylo ticho, jen tlumené láteření z manželského pokoje pronikalo na chodbu a Jess se natáhla pro Sílu a nechala si poradit, kde je Simba.
V pokoji nebyl, šel jí naproti. Natáhla krok a za zatáčkou ho spatřila. Pusu měl od zmrzliny a mušek. V náručí si nesl celý kyblík a jednou rukou si z něj odebíral.
[„Smrdíš,“] pozdravil ji a ani se na něj nemohla zlobit, protože měl pravdu.
„Podařilo se ti zjistit, kde má ten babouk pracovnu?“ zašeptala a nabrala si na ruku taky trochu zmrzky.
[„Ne, ale bude to někde támhle,“] ukázal rukou, ze které mu odkáplo trochu mňamky na koberec. [„jejda.“]
„Jak to víš?“
[„Paní Pavouková mi říkala, že tam nemám chodit,“] usmál se a Jess ho za odměnu podrbala na zádech. Potichu se tedy vydali tím směrem a práci měli ulehčenou tím, že tou chodbou byly jenom jedny dveře. Dostat se přes ně nebylo vůbec těžké a zavřít za sebou jakbysmet.
Místnost to byla útulná. Krb, před ním dvě křesla s malým stolkem tak akorát na sklenku něčeho dobrého. Podél stěn police s knihami a vitrínou na alkohol.
Na druhé straně místnosti byl pracovní stůl, za ním okno. Po straně stolu byla velká nástěnka s desítkami připnutých lejster a upomínek, který vytížená bytost jako guvernér potřebovala. Na stole byla klávesnice a obrazovka. Jess přistála v křesle u stolu a bez otálení vyndala univerzální hackovací disk od Nevy. Zapojila ho do přístroje, zapnula ho a na obrazovce se odstartoval proces bootování z disku a přelouskávání hesel. Trvat to bude pár minut.
Simba mezi tím procházel kolem polic s knihami a mumlavě si četl jejich názvy. Moc jim nerozuměl, a tak se nakonec usadil v křesle u krbu, baštil zbytek kyblíku a házel nožkama.
Když obrazovka ožila, Jess už měla čistější mysl, hned začala hledat informace o nedávné republikové okupaci, ale nedozvěděla se nic, co by už nevěděla. Pročítala zběžně zprávy od rozvědky, ale ani nic o nepřátelských jednotkách v lesích se nedozvěděla. To přeci nebylo možné? Kdyby Chlouppek odsud utekl s republikovými silami, tak by o sobě dal přeci vědět? Jediná možnost byla, že tu zůstal, ale podle těchto zpráv tu nikdo takový nebyl. Bylo možné, že by byly tyto zprávy zfalšované?
Jess si lámala hlavu přemýšlením, takže si ani nevšímala Simby, který se dal zase do promenádování a zastavil se až u nástěnky. Prohlížel si lístky a lejstra a zpod jednoho chuchvalce na něj vykoukl růžek papíru, který ho něčím zaujal. Opatrně ho vytáhl, byl větší, než si myslel, a šťouchl do mistryně.
[„Co tenhle prcek, nemohl by to být strejda Chlouppek?“] ukazoval na portrét jejího táty.
„Simbo…“ vzala mu to z rukou. Chlouppek, vedle něj portrét B’liho, pak nějaký mandalorian, určitě ne člověk, a paki sedm klonů. V jednom poznala Jerryho. Byla na ně vypsaná vysoká odměna. „Seš pašák.“
„A vy v prdeli.“ Oba dva se otočili za hlasem a tam stál Go’tlak a tvářil se fakt zle.
„Není to jak-!“ zkusila se z toho vykecat, ale guvernér zabouchl dveře a bylo slyšet zapuštění hydraulických zámků. „Kurva!“ Že by svou opilost byl býval hrál a má fakt tuhej kořínek? Rychle odpojila disk.
[„Tudy...“] zatahal Simba Jess za ruku a otevřel okno. Okamžitě se přes něj zatáhla kovová roleta, která mu málem uklofla ruce, [„...ne.“]
„Pomož mi.“ Zavřela oči a natáhla ruce. Simba ji napodobil a hodně se mračil. Roleta se s protesty opět vytáhla, Simba prolezl a skočil na nejbližší hromosvod.
[„Chytám tě.“] Natáhl ruku. Jess se odrazila, roleta ji minula o centimetry, a v letu chytla chlupatou ruku, která je přehoupla k hromosvodu.
„Díky, máš všechno?“
[„Jo.“]
„Já ne, zrekvíruj nějaký samohyb, hned jsem u tebe.“
[„Ale-,“] nestihl ani zaprotestovat a už byla pryč.
***
Slyšela z venku střelbu, a tak to brala po střeše mílovými kroky. Na okraji se ani nezastavila a posílená Silou se odrazila ke skoku.
Musela pro batoh, ve kterém měla mimo jiné světelný meč, a když už tam byla, vyhrábla z minibaru láhev tequily pro Champieho. Trochu jí na zádech cinkala, ale tohle pití se dělalo v kvalitních lahvích, takže se nebála, že by ji nedonesla.
Dopadla do záhonu tulipánů a hleděla na záda šesti droidů, kteří pálili po chlupatém klukovi, který se kryl za limuzínou. Pavoučí smysl, teda Síla, jí ukázala chystající se levárnu na levém křídle a ona instinktivně tasila meč.
Byla za to moc ráda, neboť rozložená droideka ji začala kropit proudem střel. Jess stále běžela, skluzem podjela pod jedním z šestice droidů a na tvář jí dopadly žhavé kousky kovu, jak chudák schytal salvu z droideky.
[„Asi padáme domů, co?“] křičel na ni Simba, který využil rozhození droidů, vlezl do limuzíny ze strany spolujezdce a otevřel zevnitř dveře Jess.
„Vypadá to tak.“ Naskočila a během vteřiny letěli jak o život.
Za ani ne minutu je měli v patách, sem tam někdo vystřelil, ale spíš se soustředili na to, aby se jim neztratili.
Jess měla jedinou naději, že to fofrem dají do Armogazu, skočí na Junge Jet a poletí do prdele. Sídlo bylo od města asi hodinu cesty, oni jeli na plný plyn a neřešili dálnici. Letěli napřímo přes pole a louky.
Slunce mělo vyjít až za tři hodiny a z osvětleného města viděli, jak se k ním blíží blikající barevná světla.
Simba duchapřítomně začal prohledávat zadek samohybu.
[„Je tu pár lahví vína a toho, čím ještě trochu smrdíš,“] seznámil ji s inventáře stručně.
„Nevidíš nějaké hadry, oblečení?“
[„Jo, je tu nějaká košile.“]
„Udělej z ní cáry, vyrobíš zápalné lahve.“
[„Nenastrouháme do toho ještě trochu plastu?“]
„Skvělý nápad, koukni pod opěrky, určitě tu budou mít struhadlo na sýr, zbohatlíci,“ skoro si odplivla.
[„Mám to, kolik mám času?“]
„Chvilku, podej mi tu lahev,“ zavelela, natáhla ruku. Simba přelezl zpět na svou sedačku a podal jí svůj nález. Jess to převzala, otevřela zubama a doušek si dala. Hned ho vyprskla zpět, až byl Simba mokrej.
[„Co je?!”] divil se a nahnalo mu to strach. Snad to nebylo otrávené!
„Bourbon,“ zaškaredila se, pokrčila rameny a napila se, teď už s polknutím. Simba pak lahev hned přebral zpět, možná něco mrmlal, ale svědomitě se dal do přípravy zápalných lahví, takže měl za chvíli hotovo.
Napětí se dalo krájet, Jess si z nervozity broukala Hnusou Dášu, nebo jak se to jmenovalo a Simba už s předstihem otevřel střešní okýnko.
[„Už můžu?“]
„Připrav se a haž, jak uznáš za vhodné.“
[„Chytej, mizero!“] ozvalo se o chvilku později, Simbacca se vrátil zpátky do vozu a soudě podle spokojeného úsměvu se trefil. A nejen to, taky svět zbavil té hnusné věci, kterou teď trochu smrděl.
Hořící speedery ji oslňovaly ve zpětných zrcátkách a doléhal k ní Simbaccovo brumlání jakési kashyyycké táborové písničky. Během tří minut byla na městské periferii a prudce limo stočila k podzemnímu tunelu. Provoz v tuhle hodinu nebyl nijak hustý, ale v plné rychlosti i tak měla co dělat, aby zvládla řízení. To by tak hrálo, aby ji teď zastavil nějaký policajt a dal jí dejchnout. Z toku myšlenek ji probral Simba, který už zase seděl vedle ní.
[„Jak jsme daleko od přístavu?“]
„Tři zatáčky,“ konstatovala, točíc volantem, „a budeme vystupovat.“ Tunel totiž ústil u přístavu, takže se dostanou až tam a pak to bude rychlá akce.
Smykem zastavila před vstupní branou, vyskočila z limuzíny a vyburcovaná adrenalinem brala schody po třech. Simba ji byl v patách a vrčel na ty, co na ně vrhali překvapené pohledy. Domů už to bylo jen pár kroků. Sice se tu už nebudou moct do konce války podívat a moc toho nezjistili, ale něco přeci jen. Mají jistotu, že tu byl. A dokonce s B’lim. Další zastávka Rodie, kde navštíví Mamá. Třeba bude o B’lim nějaké informace mít.
Přeskočila vozík se zavazadly, srazila nějakého blbce čumícího do telefonu, kterému ho Simbacca obratem s chutí rozšlápl, a doběhla až ke dveřím, které vedly k Jungle Jetu. Rychle namačkala pin. A nic.
Zkusila to znova, zase nic.
[„Ukaž,“] odšťouchl ji Simba, vytáhl drápy a zkusil tátův osvědčený trik. Trochu se z něj zakouřilo, ale dveře povolily a ona byla schopná je rozevřít. Navalili se dovnitř, urazili několik metrů a Jess najednou došlo, že celá kóje je prázdná.
„Kde je moje loď?“ štěkla hystericky na servisního droida, který se potácel opodál.
„Plošina je pro vás vyhrazena nejdéle na týden, pokud si nesjednáte prodloužení. Po uplynutí této doby…“
„Vždyť jsme tu teprve pět dní, maximálně šest?!“ ječela.
„Podle Vicikského kalendáře má týden čtyři dny.“
[„To nejde, toto! Táta nás zabije, jestli se vrátíme bez jeho mazlíka. A Mia taky.“] Jess ani nestačila říct Simbovi, že momentálně nemají ani náhradní loď, kterou by odletěli a měli tak možnost se nechat od těch dvou zabít, protože najednou ožily tři automatické střílny, jejichž dvojité rotační hlavně se začaly zlověstně otáčet. Jess na nic nečekala a tasila meč. Měla ale z prdele kliku. Přestože byla venku ještě tma a zde nebyla žádná loď, a celá kóje byla osvětlená jen bodovými světly, jí se podařilo i v té šerotmě všimnout si, že ty střílny jsou nějaké zvláštní.
„…!“ na slova bylo málo času, zvuk to byl jakoby někdo pustil zubní vrtačku. Akorát s tím rozdílem, že tento zvyk vydával motorek rotačního kulometu, který je začal kropit. Respektivě šest motorků. V betonu vykrajovaly střely díry a byl zázrak, že se ti dva stihli schovat za kus plátování z nějaké lodi, která tu předtím kotvila. Vyměnili si pohled, chytli se jednou rukou a zavřeli oči. Napojení na Silu sevřeli jednu ze střílen a po chvilce soustředění ji rozmačkali na prach. Chtěli i tu druhou, když…
„Vzdej se, Jedi. Veškerý odpor je marný!“ ozvalo se z reproduktorů. Chvíli bylo ticho, asi že se čekalo, jestli někdo z nich něco neřekne nebo neudělá, ale nestalo se tak.
„Nebylo to zvykem, ale zbraně proti Jediům se stávají stále běžnějšími. Máš štěstí, že jsi zachránila guvernérova syna, přimluvil se za tebe. Vzdej se. Ničení střílen ti nepomůže, pokud bychom chtěli, během pěti vteřin se udusíš grggským plynem.“ Až do této části nedávala moc pozor. Teď začala. Jestli si pamatovala dobře, grggský plyn dokázal zabít i přes kůži, nebylo třeba se ho nadechnout. Vypnula čepel.
„O nic se nepokoušejte, hrabě Dooku pro vás někoho pošle.“ V reproduktoru cvaklo a najednou bylo hrozně ticho.
***
Venku už svítalo. Všude byly kotačky a Simba s Jess leželi za plátem a znuděně koukali do zdi. Chtělo se jim na záchod, měli hlad a chtěli domů.
[„A fakt to nezvládneme vžum vžum?“] zeptal se ještě jednou Simba.
„Grggský plyn je fakt prasečina. Je to dokonce zakázaná bojová látka, takže možná blafujou.“
[„Tak super!“]
„Jenže to nevíme. A nemůžu riskovat, že mi umřeš.“
[„Ale co budeme dělat, až přijde ten hrábě?“] zamumlal a ukousl si drápek nalomený z otvírání dveří a spálený tím zatraceným zkratem.
„Neboj, něco vymyslíme,“ pohladila kotačku a trochu se usmála. Zvířátka byla na stres vždy super. Zasnila se trochu a když se vrátila duchem zpět, viděla, jak má Simba kolem sebe kotaček možná i tucet.
„Jak to jen děláš?“
[„Co jako?“] nechápal, ale pak mu to asi nějak došlo, pokrčil rameny a přiznal, že jim rozumí. A část jich odehnal, domnívaje se, že Jessice vadí. Jess na to ovšem koukala a pomalu začala vyvalovat oči, jak dostala nápad.
„Poslyš… proč ty věže po nich nestřílí?“
[„Asi by to bylo plýtvání patronama?“] odtušil.
„Jak se jich sem tolik dostalo?“
[„Lezou sem nějakou ďourou kousek ode dveří, prý se tu občas válí něco k jídlu… ale já teda nic nevidim.“]
„Dokážeš jich sem dostat víc?“
[„Mno… asi jo. Kolik víc asi tak myslíš?“]
„Všechny.“
Směna u kamer se divila, proč přestaly fungovat kamery v kóji, kde byla uvězněná ta rytířka Jedi. Senzory ale hlásily, že tepelné stopy vězňů jsou stále tam, a osobně to nikdo zkontrolovat nešel. Nejhorší ze všeho byl iniciativní blb. To tu věděli moc dobře.
Jess se Simbou se mezitím plazili pod kobercem kotaček a ona se bez studu modlika k Tutattisovi, aby to vyšlo. Kvůli všudypřítomným kotačkám měli droidi i senzory ve firmware, aby tyto živočichy ignorovali a oni dva je teď používali jako takový plášť neviditelnosti. Pod kotačkama neviděli, kam se plazí, bylo jim vedro a blbě se dejchalo, ale vedeni Silou mířili k šachtě, kterou se snad dostanou ven a pak na odstavné parkoviště, kde najdou svůj koráb.
***
Jungle Jet našli a měli štěstí, že popelářské IFF stále fungovalo. Proklouzli z planety a než se nadáli, byli v hyperprostoru. Odtud poslali zprávu Joyce s Fosh, aby se zkusily podívat po nějakém mandalorianovi, se kterým měl v poslední době Chlouppek nějaké pletky.
Ona se Simbou ale mířili k její rodianské babičce.
Shledání to ale nebylo z nejhezších, protože to co se tam dozvěděla, ji vyrazilo dech. Poplakala si s Mamá na B’liho hrobě, dali si se Simbou larvovou tlačenku a o tom, kde se nachází její táta se nedozvěděli nic. Nikdo nevěděl vůbec nic…
***
Simba poprvé bez pomoci proletěl hladinou jezera s Jungle Jetem a křepčil štěstím. Dvě hodiny předtím se ještě zastavili ve Fogsmeade, vymetli snad všechny kotačky a zamázli škrábance kolem rampy.
Simba se pak rozeběhl rozebrat s Fosh, co všechno za dobrodrůža prožili a Jess donesla Champiemu lahev tequily. Cestou domů hodně přemýšlela. Smrt někoho blízkého, jako byl B’li ji nutil přemýšlet o životě, o smrti. Myslela na tátu, na Simbu, Champieho a Joyce. Na Joyce myslela hodně a když jí k tomu začalo z rádia znít něco tklivého, slzy jí tekly po tvářích a Simba jí nevěda, co se přesně děje, hladil po ruce. Na ne je život moc krátký… opakovala si stále. Přišlo jí, že už chápe pravdu a moudrost, která se v těch slovech skrývala.
Champie jí hned nalil panáka, napili se, ale musela tuhle hezky rozjíždějící svačinu opustit. Rozloučila se. Musela splnit ještě jeden slib a vydala se do jednoho malého pokoje s velkou omluvou.
***
Valla se zrovna česala, když zaslechla klepání na dveře.
„Vstupte,“ zahuhňala, kvůli nosu, který byl jednou velkou fialovou bambulí, a celkově vypadala jako nějaká kreslená postavička. Dveře se otevřely a za dveřmi stála Jessica s omluvným pohledem.
„Můžu?“ ruce za zády, nožičkou téměř ryla v podlaze.
„Jasně, pojď dál.“
„Chtěla bych se ti omluvit,“ zavřela za sebou.
„Opravdu?“ Sarkasmus.
„Opravdu. Nebudu se vymlouvat, bouchly mi saze a mrzí mě, že jsem ti ublížila.“
„…“
„Nechápu, jak jsem to mohla udělat. A to jsem si myslela, že jsem proti handrkování imunní,“ styděla se za sebe a neříkalo se jí to nahlas snadno.
„Mrzí mě, co jsem řekla o tvé mámě. Nevěděla jsem, že je…“
„Mrtvá. Jo, tos ani nemohla. I tak jsem se měla ovládnout. Asi budu navždy děcko z ulice, co se neumí chovat.“
„Na tom není nic špatného. Teda… je špatné, že někdo vůbec na ulici vyrůstat musí, ale chtěla jsem tím říct, že mi nevadí to, odkud pocházíš. Aristokracie je plná přetvářky a klamu. Ty jsi sice trochu neotesaná, ale opravdová a na nic si nehraješ. A za to si tě vážím.“
„Opravdu?“
„Ano, ale jestli to někomu řekneš, tak to popřu. Nějaké stopy po tvém tátovi?“
„Jo, ale nevedly k ničemu dobrému… hledání tedy neskončilo.“
„To je mi líto.“
„Mně taky… hele, a nechceš si jít se mnou dát lahev rumburčáku, kterou jsem s sebou přivezla z Rodie?“
„Po rumu sice bliju, ale proč ne?“ Vstala ze židle a vydala se společně s Jess ven z pokoje.
„Fakt moc promiň za ten nos, nebolelo to moc?“ projevila Jess ještě jednou lítost.
„Jako ďas, ale vlastně bych ti měla poděkovat.“
„Cože?“
„Nevím, jestli jsem to už někdy říkala, ale můj hraběcí manžel mi udělal pojistku na vzhled.“
„…“
„Nevěděla jsem na kolik, ale ukázalo se, že si mého nosu vážil na jeden a půl milionu kreditů! Navíc jsem si před měsícem všimla, že mi nějak divně zahýbá do prava, takže jsem chtěla stejně na plastiku, kde by mi ho rozlámali a srovnali. Vlastně bych ti měla poděkovat, protože až se to zahojí, budu mít nos, jaký jsem si přála, a nebudu vědět, co s penězi.“
***
Druhý den Jess vstávala s mírnou opičkou, v posteli skončila oblečená a v puse měla jak v polepšovně. Odlepila se z postele, váhavou chůzí se zíváním se vykolébala z pokoje a zamířila do koupelny. Na chodbě se držel znatelný pach zeltronských feromonů. Došla až do koupelny, kde si zrovna čistila zuby Joyce. Jess si stoupla k druhému umyvadlu a dala se do vyhánění démonů z tlamy. Stály tiše, jen specifický zvuk čištěného chrupu se rozléhal a i když byly zticha, Jess v hlavě hučelo. Ne snad kvůli kocovině, ale přetahovaly se v ní její strachy a touhy živené Joycinou vůní. Po očku Zeltronku sledovala a všimla si, že i ona ji po očku kontroluje. Joyce měla po těle mnoho šrámu z té šlamastiky na Nar Shaddaa.
„Děkuju, že jste se s Fosh tak snažily,“ promluvila k ní, když si vypláchla.
„To nestojí za řeč.”
„Koukala se na to?“ ukázala na spáleninu od blasterové střely, kterou měla Joyce na rameni.
„Neřekla jsem jí o tom. No co, nechci, aby si dělala starosti, že její mistryni může proklouznout kdejaký zbloudilý výstřel.“ Jessica jí na spáleninu opatrně přiložila dlaň a dívala se jí do očí. Joyce polkla a jisté partie se jí začaly kvapem prokrvovat.
„Měla bych to s tebou potrénovat. Jedna špatná zbloudilá střela a neměla bych se s kým hádat.“
„Nechci se už hádat,“ přiznala ta moudřejší z nich.
„Já taky ne. Já…“ To už byly propletené v objetí, cítily tlukot svých srdcí, který se během chvíle sesynchronizoval, a jejich tváře se stále více přibližovaly.
„…?“ Joyce nebyla schopná slova. Mít ji u sebe po tak dlouhé době, tisknout se k ní a cítit její dech ji úplně dostalo.
„Já… chci tebe,“ místo tečky Jess svá slova zakončila dlouhým a toužebným polibkem.
„Tak na to vlítnem,“ hlesla Joyce a začala z ní vášnivě strhávat oblečení, nehledě na to, že může kdokoliv a kdykoliv vstoupit.
„To taky, ale chci tebe,“ položila ji dlaň na srdce a Joyce na chvíli ztuhla, moment si hleděly do očí, „chci víc, než jen tohle. Došlo mi, že tě mil-.“ Joyce jí ucpala ústa jazykem. Na vzájemné vyznávání citů měly sice času kolik chtěly, ale teď to strašně zdržovalo.