Woallc učit nezačal, ne že by to někoho překvapovalo.
O to vydatněji ale slintal, křičel ze spaní a měl deprese, což vzhledem k jeho pobytu u Algernnon de Bray taky nikoho nepřekvapovalo. Vlastně se zdálo, že dopadl až podezřele dobře, ačkoliv o tom, co se stane někdy během následujících devíti měsíců, jsme samozřejmě neměli ani tušení. A díky všem bohům za to, protože to bychom se smíchy asi potrhali.
Lacien se v akademii zabydlel až překvapivě snadno. Jako správný kočičák většinu dne spal nebo nás ignoroval, ve zbytku si buď hrál s laserem nebo se činil jako velmi efektivní údržbář ústředního topení a dalších systémů, které už to dost potřebovaly. Mia se tu neukázala už pěkně dlouho, opravy Venatoru ji zjevně zaměstnávaly dnem i nocí, Neva na to tak nějak sral a nikdo jiný se neodvážil sáhnout ani na ventily.
Život na Miu Leptonis se uklidnil a místy byl skoro až nudný, když nepočítáme občasné záchvaty mistra Denyzze.
Jessica se Simbaccou cestovali po galaxii, vykrádali jednu sithskou hrobku za druhou a zdálo se, že si náramně rozumí. Zakázal jsem mu konstrukci světelné tyče a nakázal nosit boty, což přijal s různou měrou odhodlání. Meč si sice definitivně nechal jen s jednou čepelí, ale bojoval s ním tak nějak retardovaně a boty utopil při druhé misi na Taris.
Hlad ho taky ani v nejmenším nepřešel, kdyby to náhodou někoho zajímalo.
Rahm začal kromě kukuřice a některých dobrých věcí pěstovat taky rozličné doplňky stravy a moc se mu to dařilo. Po sklizni jsme byli tak doplnění, že mi nějak zmizely dva dny a fakt intenzivně doufám, že na mě za pár let zase někde nevybafne nějaké dítě.
Fosh objevila na dně našeho jezera Archu plnou Selkathů, kteří sem před spoustou tisíc let přiletěli kolonizovat a moc se jim to nepovedlo. Jejich malá společnost se zjevně zachránila před nějakou hroznou katastrofou, ale z náboženských důvodů chtěli zůstat v utajení a nevynalezli nic sofistikovanějšího než paličku na maso, takže je šmejdící Nautolanka dost překvapila. Vyměnili jsme si recepty na chaluhový boršč a slíbili jim, že je rozhodně nikomu nenaprášíme, pokud nám přestanou kousat do studentů, a bylo dobře.
Nina... pořád žila, alespoň myslím.
Taky se začaly šířit nějaké zvěsti, že snad máme nového kuchaře, ale podle všeho to byl jenom jeden z nesčetných Vojtových šprýmů. Ten malý mizera udržoval neustále všechny ve střehu, což bylo fajn, a občas jsme se solidně zasmáli. Občas jsme ho chtěli zabít, ale to je riziko povolání, že?
Sagwen se pilně učila, o čemž ale asi nikdo nepochybuje. Chodila na všechny přednášky a kurzy, a to včetně Yariina vyšívání, a pár jich dokonce vedla. Ne že by jí na ně někdo chodil, ale to ji ani v nejmenším nezastavilo, což jsem oceňoval víc než dobře vypracované úkoly z deskriptivní geometrie.
Yussi začal sepisovat paměti a občas jsme si zacvičili v centrální jeskyni. Děcka obvykle nadšeně přihlížela a sem tam se uzavíraly sázky, ale oko trochu zkušenějšího šermíře by jasně poznalo, že mě děda občas nechává vyhrát, aby to nebylo tak jednotvárné. Mizera šedivý.
Nutno mu ale přiznat k dobru, že Lempix už teď zvládá držet světelný meč tak, aby si neusekal končetiny, což je víc, než jsem kdy doufal. Hmyzákovy ruce se totiž ukázaly být pokladem ještě větším, než jsem tušil, a Jessica po jeho terapiích vypadala viditelně lépe. Tedy ne že bych si toho všiml, ale upozornila mě na to Joyce, které se to podle svědectví některých zlých jazyků líbilo možná až moc. Jazyků, hehe.
Šedý Šum byl pořád mezi námi, ač jsem ho několikrát málem vypral, když mi spal v ponožce, a pořád mluvil jako retard. Sem tam se s dětmi snažil nahlédnout do budoucnosti, ale kvantová díra mu údajně většinu výhledu skryla a zbytek nestál za zmínku, protože veselá štika vždycky podojí víc než bláťulák z Umgulu. Nebo tak něco.
Valla se usadila ve městě. Dostaly se ke mně nějaké drby, že si nabrnkla jisté aristokrata lomeno anarchistu, se kterým ve dne tančila a v noci vařila napalm, ale úzkostlivě to popírala a hlavně se dost často vracela do enklávy, takže to asi nebylo nic vážného.
A Cae jsme nakonec našli, i když nám chvíli trvalo zjistit, že vlastně chybí. Ukázalo se, že jí Šedý Šum nařídil strávit týden v odloučení od ostatních, aby zjistila, proč kámen není voda, ale moc to nevysvětlovalo, proč nám o tom neřekl a ještě se tvářil, že pomáhá hledat. Senilita je ta lepší odpověď.
Prostě šlo všechno jako na drátkách, Zelený lampion prosperoval, houbový speciál dozrával, lihovary na Chrchlu plodily litry kvalitní žížalovice a nějaká válka nám mohla být naprosto ukradená.
No a pak se ozval Chlouppek a oznámil mi, že jestli chci vědět, kde že se to toulal, musíme zajít na jedno.
Trvalo to něco mezi týdnem a dvěma měsíci, procestovali jsme třetinu galaxie a vypili půlku, načež jsem se vrátil s kocovinou století a odporem k rostlinnému oleji.
Když mi pak do ředitelny strčil hlavu Peelo s tím, že mi musí něco ukázat, bylo mi jasné, že tahle kapitola dějin je úspěšně za námi a ani Woallc, hulákající ze své cely něco o miláčkovi, na tom nic nezmění.
Topic: Epizoda 2.3 - Delírium vrací úder (Read 30149 times)
