Téma číslo 2179 (15. 4. 2018) - Ozeáš 13.5

[Champbacca]

"Jáť jsem tě poznal na poušti v zemi velmi vyprahlé."

[Simbacca]

Žíznivá žádost (0 ABY)

Utini!

Nevím, jestli se na mě, madam, pamatujete, ale potkali jsme se kdysi na Tatooine a já vám píchl v jedné věci skrze kraytského draka a tak. Jsem chlupatý, nerozuměl jsem vám ani slovo a bylo mi hrozné horko, ale stejně jsme vám s mojí zrzavou čarodějkou pomohli, i když jsme měli děsnou žízeň.
Teď bychom pro změnu potřebovali trochu píchnout my od vás, protože máme na palubě jednoho Jawu, co tráví strašně moc času vynalézáním a trochu se o něj bojíme, víte? Neměla byste v kmeni nějakou klidně natlučenou samičku, se kterou by přišel na jiné myšlenky?

Utini,
Simbacca

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Parťáctví přes PTSD (19 BBY)

„No to mi pojď hop,“ ozvalo se od baru ve chvíli, kdy do svého lokálu vešel zrzavý Wookiee a objednal si tři rozjezdová piva. Autorem zvolání byl jakýsi mužík, kterého Champbacca hned nepoznával, ale nevypadal nebezpečně.
[„Šel bych, ale… proč?“] opáčil.
„Ty si mě nepamatuješ? Přitom jsi i s kámošem říkal, že živelný katastrofy sbližujou a že pobyt v takhle vyprahlý pustině si budete pamatovat celej život. Ta žízeň, to sucho! Furt nic? Bylo to někdy loni...“
[„...Na Věčnosti, v tý děsně špatný hospodě na Tarisu?“]
Jasně že jo a jasně že popili, protože v Zeleném lampionu žízní nikdo netrpěl.

Fandom: Star Wars

[Banana Brannigan]

Plno pouští

Potkat na tržišti známou tvář bylo děsně super, pokud to tedy nebylo tržiště s otroky a nepotkali se tam dva prodávaní.
„Hej, tebe už jsem někde viděl,“ šeptal na ni skrz mříže, když se nikdo nedíval, a těžko říct, co si od toho sliboval. Neměl by lepší šetřit síly?
„A kde?“ zeptala se šišlavě, protože jaksi neměla zuby, čímž mu byla opět povědomá, „já poslední dobou hodně cestovala.“
„No, na tý pouštní planetě, kde nám nedávali napít...“
„Tos to moc nezúžil, řekni mi jméno.“
Jenže copak mohl, když mu ho za ty roky, co tam dřel jako kůň, nikdo neprozradil?

Fandom: Star Wars

[Ithaca]

Písečná šance

Písečná bouře nabízela velmi výstižné shrnutí toho, jak nehostinná byla jeho domovská planeta. V písečné bouři svět zmizel, vzduch byl prosycený štiplavými zrníčky písku, prachu a všeho ostatního, co jen mohlo v silném vichru létat, a pokud jste neměli vhodné vybavení nebo místo, kam se schovat, mohla vás stát i život. Zároveň během písečných bouří selhávaly různé zabezpečovací systémy, takže schopnější zloději zboží či dobytka měli přímo žně. Někdy se stalo, že si dvě party dělaly zálusk na stejný sklad zboží, a z toho měl ve finále radost majitel. Zloději se mezi sebou často pobili zcela zdarma, nebylo třeba zasáhnout.

Fandom: Star Wars

[Morčátko]

Obchodní šance

Elsweyr, svou domovinu, khajiitové opravdu milovali. Mnozí sice už zjistili, že jejich přirozeně podnikavá nátura (a to podnikavá v mnoha významech a odvětvích) najde lepší využití v jiných krajích, mnozí ale přesto zůstávali v rodné poušti.
„Co ty tu děláš?“ zeptal se jeden anonymní khajiit anonymního císařského, který tak náhodou ležel polomrtvý a vysušený napůl zahrabán v písečné duně. Začalo tak nevídané partnerství – císařský byl totiž kupec, a z toho by se dalo profitovat, proto ho khajiit zachránil. Společně pak vyrazili do Skyrimu – podle císařského se tam dalo skvěle obchodovat.
Že tomu lháři věřil! Skumu mu zabavili hned na hranici!

Fandom: Skyrim