Bonus číslo 270 (3. 3. 2018) - Rachel Lambert 2004

[Simbacca]

"This is the story of your mom's life" je první věta knihy Rachel Lambertové, která v roce 2004 vyhrála Lyttle Lytton Contest, a my si na ni napíšeme takový pěkný zimní bonus - formálně to bude obyčejný drabble, ale musíte ho napsat někde, kde je aspoň jeden stupeň pod nulou.
A mimochodem, to je venku sviňská kosa, co?

[Champbacca]

Simbaccův seriál (4 ABY+)

Simbacca možná zpočátku neměl na dcery moc času, protože musel bojovat za správnou věc a tak, ale později jim to náležitě vracel. Například tím, že jim chodil každý večer vyprávět nějakou tu pohádku, z nichž skoro každá byla inspirována jeho dřívějším životem.
Vždycky mu z toho bylo smutno a holky si toho začínaly všímat, a tak jednou došel k docela logickému závěru, že změní téma. Vynechá prostě historky z válek a ze sbírání holocronů a bude vyprávět o něčem veselejším.
[„Víte co?“] nadhodil pak, zatímco si sedal na postel jedné z nich. [„Dneska vám povím, jak jsem potkal vaši matku...“]

Fandom: Star Wars (#novej_kánon)

[Simbacca]

Tristní titul (1976)

Málo známým faktem z dějin bradavického hradu je, že s vtipy na něčí matky nepřišel Flann. Kdepak, něco tak přízemního by ho jistě ani nenapadlo, kdyby se ovšem sám nestal jeho obětí.
Seděl zrovna někde na chodbě a četl si, když kolem něj probíhal raději nejmenovaný student Nebelvíru, kterého pohled na poklidně asociálního zmijozela očividně hrozně dráždil. A protože ho nenapadlo nic lepšího, tak se zeptal.
„To čteš něco o svý mámě?“
Flann ho sjel pohledem od hlavy a k patě, vzpomněl si na svou ne zas tak dlouho mrtvou matku, odložil „Obludy temných hvozdů“ a tomu kriplovi dal pěstí.

Fandom: Felix Felicis!

[Banana Brannigan]

Pořádné paměti

Každý člověk po sobě prý rád něco zanechá, a tak nejedna bytost nejen v předaleké galaxii sepisovala paměti. Na stará kolena to popadlo i Becky Brannigan, která se na Sulonu bez dcery trochu nudila a řekla si, že sepíše svoje zážitky z paláce Zorby Hutta, když už byla většina těch zrůdností jistě promlčená.
A aby se to dalo číst, pojala to tím nejoptimističtějším stylem, jakého byla schopná, a psala to se vskutku zeltronským nadšením pro věc.
Jmenovalo se to „Aspoň nám nebyla zima“ a Banana z toho konečně pochopila spoustu věcí, které jí do té doby nedávaly vůbec žádný smysl.

Fandom: Star Wars