Dnes spal dlouho a z postele ho dostalo až přímé slunce pražící do jeho očí. Vše ho šíleně bolelo a spíš než vstal se z postele svalil na zem. Bylo už pozdě a musel vstát. Kolem jedenácté měl sraz s mistrem Foxem a musel se jit aspoň nasnídat. Dnes musel být dochvilný, jinak ho zase sprdne a nejspíš bude muset znovu projít něčím podobným, jako včerejší výcvik. To nechtěl.
Oblékl si své padawanské roucho a ještě ospalý se vydal do jídelny pro snídani. Myslel na Jess, kterou včera poznal a doufal, že ji brzy zase potká. Chtěl by zas vidět ten její úsměv.
Vláčel se chodbou, zabraný do svých myšlenek a zcela vyčerpaný. Doploužil se do Jídelny, kde bylo jako vždy dost rušno. U výdejního okénka si vzal mísu lupínku s nějakým oranžovým mlékem a rozhlédl se, kam si sedne. V jednom rohu spatřil své přátelé a kus od nich spatřil rudou hřívu jeho nové známé. Využil toho a vydal se směrem k ní.
„Jé, ahoj Derku,“ obšťastnila ho krásným úsměvem, když ho spatřila a zavrtěla se na židli, „jak se máš? Vypadáš dost použitě.“
„Ahoj, Jess,“ přisedl si a nabral lžící v misce, „unaveně, abych řekl. Mistr Fox to včera nevzal moc sportovně a dal mi pěkně do těla. Naštvaný sice nebyl, ale o dvě hodiny mi protáhl trénink. Jsem rád, že si dojdu na záchod… a co ty?“ koutkem oka spozoroval, jak ho zaujatě sledují jeho přátelé a něco si šuškají.
„To je mi líto, nemám s ním promluvit? Dělal jsi přece na tom vznášedle a já tě u toho rozptylovala.“
„To je dobrý. A pomáhalas mi, to bylo příjemné rozptýlení.“
„Tak dobře, no. Já pak včera poznala mistra Denyzze a zbytek večera si moc nepamatuju,“ neřekla na plnou hubu, že se opila a raději se napila teplého kakaa.
„To jméno mi nic neříká.“
„Říkala jsem, že patří k těm vyvoleným. Znáš… znáš je?“ ukázala bradou na pokukující skupinku.
„Těch si nevšímej, jsou to jen kamarádi,“ procedil přes zuby, protože by je teď nejraději zabil.
„To jsou z toho tak udělání, že se mnou mluvíš?“
„Asi jo. V mých kruzích to není úplně běžné, aby se zničeho nic padawan začal kamarádit s tak pohlednou rytířkou,“ zachroupal lupínky v puse.
„Děkuji,“ pokynula mu hlavou a úsměv a plamínek v jejích očích mu rozbušil o něco rychleji srdce. Najednou, jakoby ho únava opustila a cítil se dobře.
„Jak říkám, nevšímej si jich. Akorát mi závidí,“ otočil se na ně a vypláznul jazyk.
„To koukám. A co to vznášedlo? Včera jsi mi pořádně neřekl, jak se stalo, žes s ním boural.“
„No,“ zadrhl se a chvíli ji hleděl do zelených očí, „narazil jsem na jednoho Klatooniana, zloděje jménem Gun’di. Načapal jsem ho při krádeži a když jsem se ho pokusil zastavit, dal se na útěk. Nějakou dobu jsem ho pronásledoval, ale dostal jsem se do nepřehledné zatáčky a kvůli protiletícímu speederu jsem strhnul řízení a naboural do zdi. Nic hrozného, jak jsi viděla, ale Gun’di mi díky tomu unikl. Musím ho dopadnout, ale tyhle poslední dny mám tak narvané, že těžko říct, kdy se dostanu samostatně ven.“
„Říkal jsi o tom Foxovi? Určitě by se s tebou na toho zloděje vydal.“
„Ne, Jess. Nechci ho do toho zatahovat. Je to moje chyba, že utekl. Musím se s tím vypařádat sám.“
„A jak ten Gun’di vypadá? Je to nějaký recividista?“
„Normální Klatoonianec, pro mě vypadají všichni stejně, ale nosí růžovou pilotní bundu a na hřbetu ruky má vytetovanou nějakou žábu s třemi dýkami.“
„Hmm, zajímavé. Snad ho dopadneš?“
„Snad co nejdříve…“
„Včera jsi říkal, že pocházíš z Nar Shaddaa, viď?“
„Jo jo, moji rodiře byli pašeráci, ale oba zemřeli již dávno. Mám ještě sestru, ale nevím, kam se poděla. Prostě zmizela. Snad je ještě na živu, rád bych se s ní někdy znovu setkal. Měl… mám jí rád,“ na chvíli se zasmušil. Chytla ho za ruku a povzbudivě se usmála. Na očích mu viděla, že děkuje. Dívkám na Nar Shaddaa se může stát ledacos a zmizení může mít milion příčin a jen výjimečně za to může princ na bílém koni. Věděla to, on taky, ale nechtěl si to připustit a nedivila se. „Ty seš taky z Nar Shaddaa, viď?
„Narodila jsem se tam, ale pocházím z Kashyyyku. Tam jsem žila se svými adoptivními rodiči a oni tam žijí do teď.“
„Na Kashyyyku jsem nikdy nebyl, žije tam někdo známý?“
„Slyšel jsi někdy o wookieech?“
„Eee-.“
„Velcí, chlupatí.“
„To jsou wookiee?“
„Jo.“
„Neslyšel, ale asi viděl. Proto ti tu říkají Chiqita?“
„Jo jo, přesně proto. Mistr Fox tě bere často ven?“
„Mistr Fox? Je to dobrý mistr, vděčím mu za mnoho. Ujal se mne jako padawana, když mě ostatní odmítali. Mnoho mě naučil i přes moji počáteční tvrdohlavost.“
„Takže ne,“ zasmála se a upila další doušek kakaaa.
„Na tuhle část výcviku jsme se hold ještě nedostali,“ pokrčil rameny, „chce, abych byl opravdu připravený, než se podíváme ven z Chrámu. Tam už to bude na ostro. A co tvůj padawan, pokud nějakého máš, bereš ho ven?“
„Mám,“ odpověděla automaticky, ale hrklo v ní, když si vzpomněla, že mu včera řekla, že už není její padawan, „jmenuje se Dexter,“ řekla pomalu a úsměv z tváří se vytratil.
„Ven jsem ho brala od prvního dne, co jsem si jej vybrala. Stejně, jako to dělal můj mistr. Nejsme úplně zastánci teorie. Pokud se chceš naučit přežít venku za zdmi Chrámu, musíš se tam jít podívat,“ zahleděla se do stolu a na chvilku se odmlčela. „Dexter je nadaný, jednou to někam dotáhne, ale bude potřebovat jiného mistra.“
„Proč to říkáš?“
„Protože to tak bude lepší.“
„Aha.“
„Ale dost o mě, není tamhle tvůj mistr?“ ukázala na muže vstupujícího do jídelny a zamávala mu. Otočil se, na koho mávala a když ho spatřil vykulil oči.
„Kolik je?“
„Půl dvanácté.“
„Sakra! Jo, je to můj mistr… hele, musím letět. Díky a uvidíme se později. Ahoj!“ věnoval ji lehký úsměvek a vystřelil od stolu a postavil se před místra téměř do pozoru.
Jessica čekala, jestli za ní Fox přijde a něco jí řekne, případně se zeptá na Derka, ale pohledem po ní jen sklouzl, otočil se a odešel. Dave Fox byl dost ortodoxní Jedi a tak nějak mu nedávala za zlé, že se nechtěl vybavovat s problémovými, černými ovcemi Řádu.
Dopila kakao a vstala od stolu. Měla by jít za Yodou a říct mu o jejím rozhodnutí vzdát se svého padawana. Měla by za ním jít, jenže za dva dny ji stejně čekal vyhazov z Řádu, takže by to byla zbytečná ztráta času. Asi by měla jít aspoň za Dexem a vysvětlit mu, jak to teď bude.
Včera byla nepříčetná a zrazená, dnes se cítila jinak a Dex potřebuje vědět, že to nedělá z nenávisti či pomsty. Skutečně věřila tomu, že pokud bude mít jiného mistra, bude se mít lépe. A když na tom zapracují, mohou zůstat přátelé, i když už nebude členem Řádu Jedi.
Udělala několik kroků z Jídelny, zamířila k Dexově ubikaci, ale po cestě ji opustila rozhodnost a na nejbližší křižovatce zatočila do knihovny.
Tak Derk říkal žába se třemi dýkami? přemýšlela a ze zamyšlení ji na čele vystoupla vráska. V coruscantských gangech se nevyznala, na to se tu za svou kariéru zdržovala až žalostně málo, ale předtím, než přijala Dexe tu intenzivně operovala s Jessiem a ten popis ji byl povědomý.
Překonala vzdálenost ke knihovně, usedla u nejbližšího terminálu a začala s prohlídkou databáze zločineckých tetování. Odhadovala, že žába symbolizovala příslušnost k gangu a tři dýky loajálního a ostříleného zabijáka.
Rešerše přes databáze měla našprtané od Champieho, takže už po několika málo pokusech ji vyskočilo první vodítko. Zlatou žábu používal jako symbol pro příslušnost k gangu Zirtanských mozkoletů gunganský boss Run-Pun, který ovládal poměrně velkou čtvrť v coruscantu a který jako správný mafiánský boss měl prsty ve všem, co znamenalo zisk.
Napojila se do policejní databáze a prohlédla si Run-Punovu složku. O jeho napojení na organizovaný zločin se vědělo, ale neexistoval žádný přímý důkaz. Nejspíš byla v chodu nějaká akce, na jejímž konci se ho pokusí dostat za mříže za krácení daní, ale jinak nic.
Zkusila najít něco na Klatooniana Gun’diho. Párkrát byl chycen při kapesních krádežích, ale jinak byl čistý jak jen Klatoonianský rejstřík může být. Takže nic, co by ji pomohlo.
Zhoupla se na židli, na které seděla a protáhla si záda. Zadívala se do stropu a chvíli přemýšlela.
Co nejdůležitějšího se vlastně dozvěděla? Že Gun’di je nejspíš členem Zirtanských mozkoletů a že jejich boss Run-Pun ovládá čtvrť Petržaľka. Další postup byl jasný, vydá se do Petržaľky a bude hledat Klatooniana v růžové pilotní bundě, tleskla, vstala od stolu a vydala se ven z Chrámu chytnout taxi.
Rudé vlasy měla spletené do copu a na sobě měla černo-šedé roucho, ve kterém by ji za Jedie neoznačil nikdo. Na opasku měla koženou brašničku, ve které měla schovaný meč, jinak měla na opasku už jen dejchátko a vystřelovací kotvičku. Na zadním sedadle taxíku čekala klidná, až ji řidič vyklopí v centru čtvrtě ovládané Zirtanskými mozkolety.
„Kam byste mi poradil se tu jít pobavit?“ zeptala se řidiče, když už se blížili k místě výstupu a unavěně vypadající Ortoolan ji po chvilce přemýšlení odpověděl.
„Jestli se chcete bavit, zkuste klub Bum&Bum nebo kuželkárnu U Pštrosa. Určitě bych se ale vyhnul klubu Diagonální řez,“ kroutil chobotem a Jess věděla, že Diagonální řez je místo, kam budou mířit její kroky.
***
Taxík zatroubil na pozdrav, odlepil se od země a odletěl v nenávratnu. Rozhlédla se kolem dokola a hluboce se nadechla. Městské pachy, smrad netěsnícího kanalizačního potrubí, hnijících odpadků, přepáleného tuku z fast foodů a předražených osvěžovačů vzduchu ji bonzovali na celý blok jen to nejlepší a z věčného přítmí nabourávaného jen neonovými poutači a sporadicky fungujícího veřejného osvětlení už začínala mít depresi.
Na ulicích se potloukali skupinky gopniků, kteří si ji podezřívavě, mlsně či lhostejně prohlíželi a přemýšleli, zda to není eskort pro nějakého kápa nebo jestli ji můžou beze strachu zpracovat.
Nevšímala si toho a vydala se po paměti, kde se měl nacházet Diagonální řez.
Už za první křižovatkou zaslechla dunivý hluk hudby, která třepala s okny bytů nad ní a tak nějak ji došlo, že půjde o její cílovou stanici. Minula hlouček toulavých kočkovevek a hlouček toulavých dětí a objevila se před dvoupatrovým palácem neřesti.
Oči ji poutal velký nápis se jménem klubu a ve velkých prosklených oknech se svíjely nahé dívky různých ras a tvarů a v nejednom si svých pět minut slávy odbýval i nějaký ten šťastlivec, který měl možnost si s tanečnicí zablbnout. Zrak ji přikoval pohled na Pantoranku, které držel potetovaný Gungan celou dobu blaster u hlavy. Než stihla dojít ke vchodu, stihl se udělat a omylem při tom stisknout spoušť. Jen náhodou ji nevystřelil mozek z hlavy a se srdcem v krku pozorovala, jak tomu nikdo nevěnuje pozornost a zábava pokračuje bez přestání dál.
Postavila se do fronty podvraťáků a drsňáků, kteří se chtěli dostat dovnitř, ale zle vyhlížející wookiee jim v tom bránil.
„Čekám tu už hodinu, kdy nás pustíš, hm?“ rozčiloval se Quarren stojící hned na začátku fronty a dožadující se vpuštění.
[„Je plno,“] zabručel vyhazovač.
„Hovno plno, prostě myslíš, že nejsme dost dobrý, abysme u vás utratili svý prachy.“
[„Je plno!]
„A ještě mě neche pustit primitiv, co neumí ani mluvit!“ rozhodil teatrálně rukama. Wookie mu je chytl v letu a zlomil v předloktích.
[„Je plno.“]
„Doprdele, lidi! Au to je bolest!“ křičel Quarren, krvavé kosti mu koukali z kůže a svíjel se na zemi. Ostatní, kteří předchvíli taktéž remcali byli najednou ukáznění jak prvňáčci ve škole. Jess vykukovala na konci fronty a když se její pohled střetl s Wookieem, raději rychle zakoukla.
[„Holka!“] houkl a když už se na ní otáčeli ostatní chlapi z fronty, znova vykoukla.
„Aa-a-hau!“ kňučel Quarren, dostával se na nohy a se slzami se odvrávoral někam stranou.
[„Holka, pojď.“]
„Co říka?“
„Rozumíte mu někdo?“
„Fakt ukazoval na ní?“ dohadovali se všichni, protože ani jeden z nich chlupáčovi nerozumněl. Opatrně vystoupila z fronty a krok za krokem se přibližovala k vyhazovači. Za sebou slyšela jen pomlaskávání, hvízdání a žádosti o ruku.
[„Pro tebe se tu místo ještě najde,“] uvolnil ji cestu a usmál se. Trhalo ji srdce, že vidí krajana na místě jako je tohle, dělat takovéhle věci. Polkla a s poděkováním vešla dovnitř.
Ohlušující hudba ji drkotala zubama a probleskující světla se jí vypalovaly do sítnice, takže viděla jasně bíle i když zavřela oči. Proplavala davem trsajících, pijících, kouřících, fetujících a souložících lidí a vyškrabala se na stoličku u baru. Nebyl to jediný bar v tomhle podniku, ale tenhle se zdál být nejklidnější, takže zde byl jen jeden barman, který rozléval o sto šest.
„Co to bude?“ překřičel hluk hudby pohledný Kiffar a usmál se na Jess.
„Dvojtýho Megacloumáka,“ křičela nazpět a fešák uznale pozvedl obočí.
„Ty máš ale mlsný jazýček,“ usmál se, „budeš tu nová, jinak bych si tě pamatoval.“ Připravoval ji drink a ignoroval ostatní hosty, kteří si chtěli objednat. Nespouštěl z ní oči.
„Jo jo, to jsem,“ přikývla a usmála se, pohled mu vracela.
„Začínáš už dnes nebo máš svůj velký den zítra?“ zeptal se a jen okamžik zaváhala s odpovědí, protože ji trvalo, než ji došlo, co tím vlastně myslel.
„Zítra, ale říkala jsem si, že když se dostanu do nálady…“ zazubila se.
„Hehe, takové dračice tu máme nejraději,“ vystřelil ji poklonu a z rukou podával umíchaný drink.
„Mám ale trochu strach,“ přiznala se a nechala ho sklenici položit na bar. Nechtěla riskovat, že se jí dotkna a díky psychometrii zjistí, že je Jedi a práskne ji. Napila se a blaženě zavřela oči na znamení, že ji udělal moc moc šťastnou.
„Pro tohle se musí holka narodit.“
„To jo, ale slyšela jsem, že mozkoleti jsou drsný kluci. Modřin se nebojim, právě naopak, ale-.“
„Neboj, ty seš AAA klasa. Tebe k hrubiánům nepustí.“
„To jsem ráda. Popravdě bych měla dělat zítra společnost nějakému Gun’dimu.“
„Toho se neboj, je impotent, takže mu stačí jen tanec v klíně a pak rychlá kuřba,“ rozléval ostatním na baru.
„On je tady?“
„Nevím, vždycky má s kumpány VIP salonek v druhém patře.“
„Aha, děkuju!“ dopila svůj nápoj a položila na stůl kredity na zapalcení.
„Zastav se tu vždycky na konci šichty a budeš mít pití zadarmo.“
„Tak jo,“ ukázala vztyčený palec a sklouzla z židličky.
***
Tak dobře, věděla, kam musí jít. Dostala se k centrálnímu pódiu, kde se okolo tyčí svíjelo několik prsatých holek a pánové v sedačkách si to náramně užívali. Někdo ji plácnul přes zadek, ale nevšímala si toho a hleděla vzhůru, do VIP salónků. V jednom úplně napravo zahlédla něco většího růžového. Pousmála se a vydala se ke schodišti nahoru.
V druhém patře byl o něco menší nával, také několik barů a už odsud nebylo vidět na centrální pódium. Kolem něho bylo několik kójí se zavřenými dveřmi a před každými stál vyhazovač a dával pozor. Pamatovala si, že růžovou viděla v salónku úplně napravo, takže se k němu přiblížila a střetla se pohledem s trandoshanským hlídačem.
„Co okouníšš?“
„Jdu za Gun’dim. Jsem jeho holka na dnešek.“
„Nikdy jsem tě tu neviděl.“
„No, nastupuju až zítra… ale tak mě to tu nažhavilo, že se nemůžu dočkat do práce,“ mrkala lascivně a tlačila mu Silou na mysl. Odrápená ruka mu vystřelila a chytla ji pod krkem.
„Nechcešš mi ssnad říct, žess dělala coss dělala,“ zavrčel ji zubatou tlamou přímo do tváře a měla co dělat, aby zachovala klidnou hlavu.
„Ne-nevím, o čem to mluvíte,“ hrála vyděšenou a třepala nohama ve vzduchu.
„Co blbneš Ussku?“ otočil se na něj kolega od jiného salónku. Dlouhou chvíli neodpovídal, jen ji upřeně hleděl do očí a hledal sebemenší záminku k tomu, aby ji rozdrtil hrdlo.
„Assi sse mi něco zdálo,“ pomalu ji položil zpět na nohy. Chytla se za krk a hlubokým dýcháním se snažila dohnat kyslíkovou dietu.
„Tak holka pro Gun’diho, jo? Ukaž sse mi,“ zaháknul dráp za její roucho a trhnutím ho roztrhnul. Vykoukla na něj její černá sportovní podprsenka, „cože? V tomhle tam nessmíšš. Běž sse támhle převlíknout a pak se vrať.“ Ukázal na dveře s cedulkou jen pro zaměstnance a zatřepal dlouhým jazykem jak nějaká ještěrka.
No skvělý, pomyslela si Jess, když se protáhla dveřmi jen pro zaměstnance a krátkou chodbou se dostala do šatny pro holky, které zde pracovaly. Nejen, že má roztrhané roucho, ale navíc se musí oblíknout do nějakých stripterských hadříků, jinak se ke Gun’dimu nedostane a nepomůže Derkovi. Ještě stále byl čas se na to vykašlat a vrátit se domů, ale i když o tom vážně přemýšlela, paralelně k tomu se oblékala do krajkových kalhotek a podprsenky, kterou tam našla na kopici čistého oblečení ve své velikosti. Měla štěstí, protože potřebovala někam schovat svůj světelný meč a nenašla nic vhodnějšího než obrovské gumové dildo, do kterého meč narvala a během celé procedury tam nikdo krom ní nebyl. Když měla meč zamaskovaný, vzala dildo do ruky a vyrazila z šatny.
„Ssešš ssi jistá, že to zvládnešš?“ pochychtával se trandoshan když ji viděl, ale spokojeně mlaskl, takže povolení ke vstupu už měla.
„Určitě,“ kývla sebevědomě a otevřela dveče.
„Neříkej pak, že jssem tě nevaroval. Chlapy ss tou obludou dělají hrozné kraviny,“ uchechtl se ještě jedou a zavřel za ní dveře.
Jejího příchodu si nikdo nevšiml.
Všichni hleděli na podium, kde se odehrávalo nějaké divadelní představení obohacené o prvky, které se v normálním divadle nenosí. Bylo jich tam šest, jeden weequay, devaronian, tři gungani a jeden klatoonian, který měl vedle sebe na věšáku růžovou pilotní bundu.
„Oo, to se mi jen zdá,“ všiml si ji devaronian a úžasem vstal a rozpřáhl ruce. Přišel k ní velice blížko a začal jí po pokožce přejíždět prsty, „na můj vkus až moc svalnatá, ale jinak učiněný anděl. Jak pak si říkáš, krasavice?“
„Chiqita,“ řekla bez rozmýšlení a úsmála se, „přišla jsem za Gun’dim.“ Devaronianská ruka s vytetovanou žábou se třemi dýkami ji šmejdila všude po tělě a při vyslovení toho jména se zvedla klatoonianská hlava.
„Za mnou?“ podivil se a Jess toho využila aby přistoupila blíže, dildo položila na stůl vedle lahve nějakého šumivého vína a kopice kubazského haše.
„Jistě,“ usmála se a postavila se tak, aby si ji mohl hezky prohlédnout, „dárek od Run-Puna.“
„Ten všivák,“ rozjařeně se chytl za hlavu a hltal ji pohledem. „Bobo, nabídni Chiqitě, ať si o nás nemyslí, že jsme chudáci.“ Dloubl loktem do gungana a ten hbytě naplnil dýmku hašem a podal ji Jessice. Nechtělo se jí do toho, ale všichni na ní koukali a očekávali, že si dá. Nemohla couvnout. Vložila si špičku dýmky do úst, Weequaye přiložil k druhému konci plamen zapalovače a ona vtáhla do plic celou dávku té dobroty. Ještě než vydechla, prostor se jí roztáhl, zalehly ji uši a měla pocit, že se pohybuje v želatině.
„Pojď, posaď se,“ plácl si Gun’di na stehno a Jess se usadila a objala ho kolem krku. Najednou ji došlo, že se jí s hašem z hlavy vykouřil plán, co teď. Najednou byla sama v doupěti plném hrdlořezů, je tu zranitelná, jak jen může být a jestli to přehnala s hašem, bude za okamžik mimo a kdo ví, co všechno tu s nimi ochotně bude dělat.
Zamrkala a sáhla k uklidňující technice, kterou ji Champie učil.
„Co takhle taneček,“ navrhl jeden z kumpánů a ostatní se přidali.
Nikdy nebyla v tanci dobrá, bavilo jí to, ale dobrá v tom nebyla. Čím méně byla ale oblečená, tím více se její neschopnost tance tolerovala a teď navíc stačilo jen hodně kroutit zadkem a prsit se na opilé a zfetované mafiány.
„Mám to ale štěstí,“ mluvila na ně svůdným hlasem a svět se jí točil, „že tu mám takové pohledné kavalíry.“ Nahnula se nad Gun’dim, až se tváří ztratil mezi jejími ňadry.
„No jasně, kavalíry,“ hůronsky se zasmál jeden z gunganů, „to my jen k dámám, ale k policajtům,“ přejel prsty přes krk ve výmluvném gestu.
„Nebo k Jediům!“ zahřímal třetí gungan a olízl Jess dlouhým jazykem stehno.
„Včera jsem na jednoho takového blbce narazil,“ vynořil se z ňader Gun’di a chtěl se taky pochlubit.
„Vodprásknuls ho?“ vyzvídal Fery, devaronianský člen gangu.
„Ne, voškubal jsem ho o všechno v sabaccu. Ten cucák vsadil všechno a všechno taky prohrál. Dívat se na něj, jak prohrál ten svůj přívěšek a bulí kvůli němu jak malá děvka bylo lepší, než ho střelit mezi voči.“
„Tos mu to nandal dobře, hele, nejni támhle to Rorigo z Tymiánských ostrohřb-?“ Jessicu zkropil vlhký teplý cákanec. Lekla se, že je to to, co se nabízí, ale když se odvážila podívat, do obličeje ji přistál další cákanec teplé, vlhké krve.
Do hluku hudby se jen z těží prokousal jek a vyděšený křik. Všude létaly blasterové výstřely a to s takovou kadencí, že nebylo pochyb o tom, že je zde několik střelců a všichni třímají kalibry, které jsou zakázány i v leckrerých armádních složkách. Jess proletěl jeden ze žhavých výstřelů podpaží, sežehl ji hruď a zabořil se do Gun’diho. Spadla na zem a rozostřeným pohledem sledovala, jak nad ní prolétají zelené, červené a oranžové plasmové rozsudky smrti a jak se osazenstvo VIP salónku snaží krýt za křesly, ale postupně padají mrtví k zemi.
Musela se odsud dostat. Stůl s dildem Bobo ve smrtelné křeči skopl z ochozu a to dildo vážně potřebovala. Strhla z křesla Gun’diho a šacováním se snažila najít ten přívěsek, o kterém mluvil. Nakonec ho našla na jeho krku. Sundala jej, připla na svůj krk a opatrně vystřčila hlavu. Viděla, jak se jedna skupinka střelců v protějších VIP salóncích kropí hlava nehlava s druhou skupinu v salóncích na její straně a střelba se odehrávala i dole okolo hlavního pódia. Snažila se dole najít pohledem svůj světelný meč a když ho našla vedle tyče uprostřed pódia, třikrát se nadechla a skočila dolů.
Přistála na pódiu, vzala do ruky dildo, z kterého vyjela dlouhá růžová čepel a na poslední chvíli odrazila tři střely, které po ní vyslali dva střelci, kteří se lekli jejího náhlého pohybu.
Oba padli mrtví k zemi a kdyby nehrála hudba, určitě by slyšela hysterické výkřiky „Jedi!“.
Musela odsud vypadnout, po krocích se sunula k východu, odrážela střely, které po ní vystřelili ti, co si ji všimli a ignorovala hlavní přestřelku nahoře. Východ byl beznadějně ucpaný chumlem panikařících hostů, a ten, kdo v něm upadl byl v okamžiku probodán podpadky a ušlapán do bezvědomí. V koutku oka spatřila dveře pouze pro zaměstnance a vběhla do nich. Na konci chodby ne nepodobné té nahoře stál Rodian s útočnou puškou namířenou proti ní a sotva dveře rozevřela, začal pálit. Jednou rukou vykryla salvu a druhou s ním Silou třískla o zeď. Sesunul se na podlahu a z uší mu začala téct krev. Přeběhla ho a dostala se do další dívčí šatny a za šatnou do další chodby, ze které vpadla ven do postraní ulice. Nevšimla si hlubokého schodu, škobrtla a natáhla se na chodníku, meč ji vypadl z ruky a zhasl. Zkouřená viděla, jak se ke klubu slétají mraky speederů, ze kterých vyskakovali mafiáni se zbraněmi a stříleli se se soupeřním gangem. Sebrala svůj meč a doplazila se za nejbližší popelnici a třesoucí se se snažila uklidnit.
Z hrudi kolen a předloktí sedřených zakopnutím ji tekla krev a nepříjemně štípalo.
Naproti ní byla úzká dlouhá ulička.
Nevěděla, kam vede a na koho tam narazí, ale zatla pěsti, zvedla se na nohy a posílená Silou do ní vběhla, hlavu plnou střelby a křiku.
***
Koncentrace bytostí na chodbách klesla. Není se čemu divit, slunce už dávno zapadlo a většina menších učňů buď již spí, nebo se chystají na kutě. Jessica na sobě stále pociťovala účninky kubazského haše, srdce ji bušilo jak o závod a po celém těla měla dezinfekční a hojivou mast. Jessie se o ní dobře postaral, měla štěstí, že mu dala vědět kam jde a kde na ní má čekat. Ještě teď měla problém se nadechnout, ale věděla, že to zvládne. Měla být doma v posteli ale ještě se motala v Chrámu a hledala Derka. Možností, kde by mohl být, bylo nespočet, ale vedena Silou došla až do Jídelny, která byla sice potemnělá a jídlo se nevydávalo, ale ze zadu zářil jas žárovky. Protáhla se kolem výdejního pultu a došla až do kuchyně, kde spatřila Derka myjícího hromadu špinavého nádobí. Uchechtla se, když si vzpomněla, kolikrát tu takhle odpykávala svůj trest ona, když byla ještě učeň.
Umívání nádobí byl prastarý a strašlivý trest. Strašlivý zvlášť, pokud šlo o Chrám, kde koncentrace velké množství hladových krků spotřebovala i velké množství nádobí. Většina z nádobí byla čistější, jelikož jejich majitelé byli civilizovaní tvorové, ale některé kusy… hrůza.
Derk si nemyslel, že to byl spravedlivý trest. Zaprvé to byla práce pro droidy. A za druhé nebylo třeba cokoliv dodávat. Mistr Fox tohle prostě nedomyslel. Pokud tu bude několik hodin ručně umývat tuhle kopu, tak jakmile tohle dokončí, bude tak strašně utahaný, že pak samozřejmě přijde pozdě na další výcvik, takže přijde opět další trest, takže…
Říkal už, že je to nespravedlivé? Je to nespravedlivé, vždyť měl jen pouhopouhou půl hodinu zpoždění! Beztak mistr Fox ví něco na Jessicu, co Derkovi unikalo a trestá ho za to, že se s ní stýká. Však byla stejně stará jak on a už byla rytířem Jedi. Mohl se toho od ní tolik naučit, navíc se na ní hezky dívalo, samozřejmně ve vší počestnosti.
Kéž by tu teď nebyl sám, ale jeho kamarádi bohužel nemají čas, což znamená, že se jim vůbec nechce mu pomoct. Skvělé.
Hromada čistého nádobí byla v porovnání s nečistým miniaturní, něco jako mikrob oproti celé galaxii.
Netřeba zmiňovat, že se mu už jeden talíř podařilo rozbít. Snad tu talíře nikdo nepočítá.
Pustil se do dalšího kousku, majiteli zřejmě moc nechutnalo, a tak tam bylo rozpatlané jídlo, nejspíš smíchané s nějakým podivně vonícím kořením. Spíš než vonělo to tedy páchlo.
K tomu všemu to nešlo ani dolů a ať se snažil sebevíc, tak ta patlanina ne a ne zmizet. Trochu víc přitlačil doufaje, že vyšší tlak pomůže sundat ten sajrajt.
Síla, kterou vyvinul, byla ale nad maximální zatížení, pro které byl tento kus keramiky uzpůsoben, a tudíž mi talíř praskl v ruce.
Úžasné, již druhý talíř je v banthím lejnu. Proč tu vlastně používají keramické nádobí, když se tak snadno rozbije?
Zamýšlel se Derk tak jak to uměl a vůbec si nevšiml, že do kuchyně k němu přišel někdo další. Jessica si ho chvíli prohlížela při jeho počínání, kroutila hlavou a když si ji stále nevšiml, promluvila na něj.
„Nelekni se.“
Z umývání ho vyrušil povědomý hlas. Samozřejmě se nelekl, ale hrklo v něm a vlhký talíř mu vyklouzl z prstů a dopadem na zem se rozlétl na kusy.
„Sakra! Ahoj, Jess, co tu děláš?“ oklepal se z překvapení, že jí tu vidí a jal se lopatky se smetáčkem, aby střepy hned smetl.
„Hledám tě,“ přisunula k němu koš, aby se střepy nemusel chodit přes místnos, „cos provedl?“ Tázavě zvedla obočí a čekala, co strašného způsobil.
„Mno… eh… no víš, já zase přišel pozdě na výcvik, a mno… Mistr Fox usoudil, že mi včerejší trest nebyl prospěšný, tak vymyslel toto," ukázal na hromadu nádobí.
„To je idiot,“ vyklouzlo jí a kroutila nevěřicně hlavou, „tohle je práce pro droidy.“
„Přesně! Já to taky říkám. Ale s tím idiotem to tak není… snaží se seč může, aby ze mě udělal příkladného rytíře Jedi. A hold teď zkusil špatnou výchovnou metodu, no. Ale je můj mistr, musím ho poslouchat.“
„Pravda, svého mistra bys měl poslouchat.“
„Proč jsi mě hledala?“ zeptal se a jen s podivem sledoval, jak si napouští vodu do druhého dřezu a začíná s mytím nádobí.
„Ten zloděj, kvůli kterému jsi boural,“ začala pomalu a v přihrádce se jí blíštilo už několik čistých talířů. Šlo jí to od ruky, „už dokradl.“
„Jak dokradl? Neříkej, že se ti ho podařilo vypátrat?“ nevěřícně kroutil hlavou nejen nad rychlostí, jakou myla talíře, ale nad odpovědí, kterou očekával.
„Jo, našla jsem ho. A tvrdil, že obral jednoho blbýho Jediho o všechno v kartách,“ řekla jakoby nic, dál myla, ale pozorně vyčkávala, co ji na její obvinění řekne.
„…omlouvám se.“
„Řekl jsi mi, že je to zloděj. Zloděj. A on to nakonec byl vrahoun gangu, který ti nic neukradl, ale oškubal tě o všechno, dokonce i o tenhle zlatý medailon, který je tvou jedinou památka na sestru, viď? Nemám pravdu?“
„Neprosil jsem se o to, abys-.“
„Nemáš mluvit, maximálně přikyvovat a zpytovat svědomí… Proto jsi ho pronásledoval v tom vznášedle, nezvládl jsi provoz a naboural, proto to pro tebe bylo osobní.“
„Já… mrzí mě, že jsem ti neřekl celou pravdu. Měl bych se přiznat mistru Foxovi. Když hraju karty, tak…“
„Nemůžeš přestat, rozumím ti. Měl bys mu o tom říct a to co nejdříve. Určitě ti pomůže a dá na tebe pozor. Nebude to příjemné, ani snadné, ale musíš to podstoupit. Rozumíš?“
„Děkuju.“
„Děkuj až teď,“ vytáhla z kapsy přívěšek a podala mu ho do ruky.
„Nemůžu tomu uvěřit… takže ty jsi se celý den honila za padouchy v podměstí kvůli mému přívěsku a teď mi tu ještě pomáháš s trestem. Jak k tomu přijde tvůj padawan?“
Trpce se usmála a podívala na hodiny na stěně. Ještě necelé dva dny a už nebude mít žádného padawana, nebude mít žádné povinnosti vůči Řádu.
„Přežije to.“