Bonus číslo 219 (5. 10. 2017) - Deník Whillů 3:127

[Champbacca]

"...a v časech největšího zoufalství přijde zachránce a bude znám jako SYN SLUNCÍ," píše se v Deníku Whillů a my si podle toho napíšeme bonus, který se jistě bude tuze líbit Bezzubce - psát ho totiž smíme až v noci, a to bez jakéhokoliv světla s výjimkou monitoru. Žádné lampičky, svíčky ani bioluminiscenční plíseň, prostě žárovky si můžou s klidem praskat dál.

[Kara Melka]

Zachránce z pouště (1981)

Domácí skřítci, kteří v Bradavicích obstarávali hostiny a měli na starost všechno to vaření pro desítky hladových krků, byli mistři ve svém oboru... ale znáte to - i mistr tesař se někdy utne.
Tak se stalo, že jednou v podvečer došlo koření.
Všichni víme, že jídlo nelze vyčarovat z ničeho. Chudáci skřítci už si rvali uši zoufalstvím (protože vlasy většina z nich nedisponovala) a chystali si omluvnou řeč řediteli školy, proč to jídlo nemá žádný šmak...
Ale pak přišel ON, pouštní mág opásaný flakónky s kořením všeho druhu, a nabídl jim pomoc.
Od té doby ho skřítci uctívají jako Syna sluncí.

Fandom: Felix Felicis!

[Morčátko]

F(al)ešná balada

Když hospoda praská ve švech, šavle lítají pod stůl a pípa se ne a ne zastavit, je vždycky čas na dobrou píseň. Útlá osůbka schovaná pod pláštěm, skrytá ve stínu kouta pod schody, jen sledovala to divoké dění – bard čapl loutnu, ladně vyskočil na stůl, přičemž náhodou pár těch korbelů skopl, a hlasitě začal.
„V čase kdy sever bude na tom zle,
spasí nás hrdina, přijíždí – hle!
Z dálného jihu jede cestou,
se znakem zářivým, syn sluncí dvou…“
Najednou se do loutny zabodl vržený nůž. Tohle Ciri dál poslouchat nemohla, ani nechtěla. Moc to smrdělo Nilfgaardem – a navíc zpíval falešně.

Fandom: Zaklínač

[Simbacca]

Sluníčkovic synáček

Wei-Dingův život, to bylo jedno velké zoufalství.
Zoufalství, že není tím zázračným dítětem, které si rodičové přáli.
Zoufalství, že když nevystuduje práva a medicínu, jenom nějaké podřadné učitelství, nemá šanci se uplatnit na východním trhu práce a bude dřít bídu s nouzí.
Zoufalství, že v novém prostředí na dalekém západě pohoří, protože nezná tamní tradice a vypadá spíš jako jeden ze studentů než jako profesor.
Zoufalství, že i když je vlastně docela šikovný, nemá čistou krev a o některých věcech si tedy může nechat jenom zdát.
Nutno poznamenat, že když pak s paní Sunovou čekal potomka, docela se to zlepšilo.

Fandom: Felix Felicis! (au?)

[Champbacca]

Proroctví proti předpojatosti (25 BBY)

Simbacca neměl lehké dětství. Vesničané byli pověrčiví, on uměl divné věci, žádný div, že ho chtěli upálit, nebo aspoň vyhnat do lesa.
[„Což neznáte to dávné proroctví?“] rozohnila se ve chvíli největšího zoufalství jeho matka, odhodlaná proti těm zabedněncům využít jejich vlastní zbraně, [„že jedině syn sluncí nás vyvede z neštěstí a nastolí rovnováhu lesa?“]
Vesničané přestali mávat vidlemi a zamysleli se. Je pravda, že na S jméno malého zplozence začínalo a Erris byla takové vesnické sluníčko.
[„Mno,“] namítl nejchytřejší z nich, [„ale on má slunce jenom za matku, otcem mu určitě byl nějakej démon!“]
A byli zas na začátku.

Fandom: Star Wars

[Banana Brannigan]

Pitomé proroctví (2 ABY)

Banana se toho během studia holocronů s mistrem Champbaccou dozvěděla opravdu hodně, ale máloco ji zaujalo tolik jako proroctví o vyvoleném, za nějž podle všeho stará rada rytířů Jedi považovala Anakina Skywalkera. Toho samého, co byl přímo zodpovědný za totální destrukci jejich řádu a znásobení galaktického utrpení a o jehož nadějném synovi zatím nikdo nevěděl.
„Mistře?“ spustila, když nahrávka dopřednášela poslední slova, „myslíte, že se nejvyšší rada jenom spletla a ten syn sluncí teprve přijde, aby konečně nastolil rovnováhu v Síle?“
Mistr v tom měl dokonale jasno.
[„Pochybuju. Podle mě je to prostě, stejně jako všechna ostatní proroctví, úplná pitomost.“]

Fandom: Star Wars

[Bezzubka]

V nouzi poznáš... dealera (2000, asi O_o) (nedělní žolík)

Páťákům od zítřka začínaly zkoušky NKÚ, a přirozeně byli náležitě zoufalí. Dokonce natolik, že se všechny koleje sešly v klubovně s úmyslem se vzájemně doplňovat tam, kde jim to moc nešlo.
V půlce večera vpadl do klubovny Florian Kingston, toho času již šesťák, kritickým zrakem přejel všechny zoufalé tváře a pro sebe si přikývl. Netrvalo dlouho, než po klubovně začaly kolovat speciální bylinky, po kterých se všem páťákům náramně ulevilo. Možná o něco víc, než sami chtěli.
Při zkouškách toho sice moc nevěděli a vlastně měli nejhorší výsledky za několik desítek let, ale na Floriana, syna dvou hippísáků, nezapomněli nikdy.

Fandom: Felix Felicis!