Author Topic: Téma číslo 1637 (20. 10. 2016) - Kostarika  (Read 989 times)

Champbacca

  • Velmistr
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 8777
  • The Choosing One
    • View Profile
    • Metsola
Téma číslo 1637 (20. 10. 2016) - Kostarika
« on: 19. Oct 2016, 12:06 »
Pořádně se ohřejte, něco mi říká, že brzy přestaneme kroužit po Karibiku a vydáme se taky někam jinam. Prozatím ale volám, Ať žije práce a mír!
I may be schizophrenic, but at least I have each other.

Ithaca

  • Drabbler
  • Lempl
  • *
  • Posts: 246
    • View Profile
Příliš světlé zítřky
« Reply #1 on: 19. Oct 2016, 14:25 »
Příliš světlé zítřky

Harry rozhodně nebyl škarohlíd, ale programový a neautentický optimismus ho zejména v dětství dovedl slušně vytočit. Samozřejmě vyrůstal v rodině, kde takovým projevům vůbec nebyl vystaven a čtenář by možná čekal, že v jeho situaci měla mít každá pozitivně znějící věta cenu zlata. Harry ale už od malička bohužel dovedl uvažovat velmi pragmaticky a záhy pochopil, že z jeho situace zkrátka není snadná cesta ven. Všechno plané povzbuzování proto získalo zcela opačný efekt. Své o tom věděla místní věštkyně, která mu předpověděla dráhu hrdiny, mírotvorce a časem i spokojeného zaměstnance, ale on jí v návalu skepse bezděčným kouzlem podpálil sukni.

Fandom: Harry Potter
„Two weeks ago I was an astronaut...“
„Yeah, well, now you're a Smurf. Keep walking.“

Kámen

  • Drabbler
  • Le...
  • *
  • Posts: 459
    • View Profile
Vykoupení
« Reply #2 on: 19. Oct 2016, 17:55 »
Vykoupení

Lotyš, co padělal lístky na chleba, odchází z gulagu, propustili ho už po třiceti letech za dobré chování. Pláče, když ho do nosu udeří svobodný studený vzduch provoněný také svobodným kysličníkem siřičitým, a utíká bos domů.
„Ženo!“ volá před svou jurtou, „už vím, jak nás uživit, politruk mi všechno vysvětlil!“
Žena neodpovídá, zemřela před dvěma týdny na podvýživu. Lotyš se však nevzdává, bere do ruky krumpáč a jde budovat mír, přesně jak ho to v gulagu učili pendrekem. Pracuje tvrdě, poctivě, krumpáčem rube kamení a doufá, že za to bude odměněn zemiakem.
Nebyl. Zemřel na podvýživu, ale ve slíbeném míru.

Fandom: Lotyšské vtipy
Jsem jenom blbej kámen, a přesto jsem napsal víc drabblů než tvoje máma.

Bezzubka

  • Drabbler
  • Le...
  • *
  • Posts: 1327
    • View Profile
Zlepšení v nedohlednu
« Reply #3 on: 19. Oct 2016, 21:15 »
Zlepšení v nedohlednu

Stát se mostařem u Sadease v podstatě znamenalo jít na smrt. Všichni to věděli. Všichni před tím zavírali oči. A všichni se tvářili, jako by šlo o záslužnou práci, kterou by mostaři měli vlastně považovat za čest. Nepovažovali. Ale měli dostatek rozumu, aby se při kontrole stanoviště tvářili tak, že jim to nevadí a všechny nedobrovolné běhy na smrt vykonávají vlastně rádi. Neměli právo si stěžovat, vždyť tak přece dopomáhali k vítězství, ne? Samozřejmě, byli by radši, kdyby s Paršendy došlo ke smíru místo nesmyslného válčení a oni se mohli vrátit domů ke své původní práci, ale tak naivní nebyli.

Fandom: Archiv Bouřné záře
Always be yourself. Unless you can be a dragon... then always be a dragon.

Champbacca

  • Velmistr
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 8777
  • The Choosing One
    • View Profile
    • Metsola
Blažený boháč
« Reply #4 on: 20. Oct 2016, 13:18 »
Blažený boháč (7 BBY)

Temná ulička ve spodních patrech Coruscantu byla domovem nesčetnému množství zubožených bytostí, podivných existencí a ztracených případů a ten Wookiee, co po ní právě kráčel z výkupny kovů do hospody, tam vlastně docela zapadl. Přes vypálené oči měl rudou pásku, na montérkách skvrny od nejrůznějších olejů a smrděl na sto honů, ale vypadal jaksi šťastně. Těžko říct proč, když toho v životě tolik ztratil, ale jak si to tak štrádoval na pivo, prohrábl kapsu plnou kreditů za šrot a dokonce si začal pískat.
Měl práci a svatý klid, co víc si mohl bývalý mistr Jedi v téhle zkurvené době přát?

Fandom: Star Wars
I may be schizophrenic, but at least I have each other.

Simbacca

  • Kapitán
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 6482
  • The Progeny
    • View Profile
Tiché týdny
« Reply #5 on: 20. Oct 2016, 17:29 »
Tiché týdny (1975)

Ne že by byl Finnianův islandský statek nějakou válečnou zónou, ale jednoho krásného srpnového dne tam zavládl mír jako nikdy předtím. Krafla ani nezabručela, rackové si dávali pauzu, kozy i ovce mlčely a hlavně nevřískal Fróði, což byl poslední dobou úkaz relativně nevšední.
Mohl za to Flann, který tam poprvé trávil prázdniny a kterému hyperaktivní Islanďan ochotně pomáhal se stavbou pevnosti z kamení, což sice trvalo skoro čtrnáct dní, ale z každého přesunutého kamene měl fakt strašnou radost a domů se chodil jenom najíst.
Z čehož měli pro změnu radost Finnian a Árný a její následky jim pak přinesl čáp.

Fandom: Felix Felicis!
[„If you can't beat them, eat them.“]

Banana Brannigan

  • Padawan
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 4580
  • Posty 15 Plus
    • View Profile
Nevděk světem vládne
« Reply #6 on: 20. Oct 2016, 17:46 »
Nevděk světem vládne

„Banda nevděčníků je to, tak!“ nechal se slyšet jeden ze Zorbových pohůnků a na chvíli se zastavil, aby si protáhl bolavá záda. Filosofovat nepřestal ani tak. „Všichni si myslí, jací jsou chudáčkové, když za tu těžkou práci nedostávají zaplaceno, ale vůbec si neuvědomují, že za ni dostávají něco, o čem spousta šupáků tam venku jenom sní – mír!“
„Mír?“ ušklíbla se přítomná otrokyně, už nějakou dobu připoutaná k pranýři.
„Jasně že mír, ty blbko, copak tě tu někdy napadla cizí armáda?!“ zavřeštěl pohůnek, pauza skončila a on jí šel zase bičem vysvětlovat, že má být za svůj úděl vlastně ještě ráda.

Fandom: Star Wars
I s malým banánem se dá uhnat velká opice.

Morčátko

  • Drabbler
  • Le...
  • *
  • Posts: 1174
  • Hlodavec
    • View Profile
Prokletí
« Reply #7 on: 20. Oct 2016, 19:31 »
Prokletí

Romeo přísahal, že jestli existuje způsob, jak cestovat časem, udělal by to bez váhání. Klidně by si počkal několik let, než by se něco takového objevilo, klidně by po vzoru jistého bradavického profesora ukradl Tardis, i když tu trochu jinou, ale udělal by to.
Protože zabít Shakespeara bylo jediné možné řešení jeho strašlivé životní situace.
Snad aby opravdu dostál svému jménu, Julie se mu opravdu stala prokletím. Ne tak láska k ní jako jejich kamarádství v prvním ročníku. Když spolu ve čtvrťáku museli absolvovat lektvary, vypadalo to jednoduše.
Oba pracovali, v míru a klidu, na svém. A hlavně beze slov.

Fandom: Felix Felicis!

 

Další pískoviště: