Author Topic: Bonus číslo 9 (27. 6. 2012) - ÚNOR  (Read 1703 times)

Jessica Karnis

  • Mistr
  • Le...
  • *
  • Posts: 2438
  • All Hail the King
    • View Profile
Bonus číslo 9 (27. 6. 2012) - ÚNOR
« on: 13. Jun 2012, 19:38 »
Jako posledně i ted se budou dohánět resty. Kvůli naakumulovanému stresu ze zkouškového a vyčerpávajícímu expení wizárdů, barbarianů a jiné havěti na to máme celé dva týdny.
Jednotlivé drabbly se hází do tohoto topicu doplněné vždy i o téma, ať je to jasné. Není třeba zachovat pořadí.

1. Něco na tom je
2. Mlsoun
3. Dejte mi práci
4. Pár přátel
5. Hrála si holčička
6. Je to zázrak
7. Škola v přírodě
8. Vesměs pár ptákovin
9. V tom budem stejní
10. To se oslaví
11. Správnej tým
12. Non stop
13. Samotář
14. Teď jsem tady já
15. Vidím tě všude
16. Uhni, jedu já
17. Fámy o nás jdou
18. Cesta na měsíc
19. Věčnej flám
20. Hele, nemachruj
21. Když jsou doma galeje
22. Šoumen
23. Kapka naděje
24. To je naše věc
25. Se sluncem v zádech
26. Čím to, že tak kašlu
27. Ve slepé uličce
28. Aspoň jednou měl bych dříve vstát
29. Zabitej čas

Jessica Karnis

  • Mistr
  • Le...
  • *
  • Posts: 2438
  • All Hail the King
    • View Profile
Re: Bonus číslo 9 (27. 6. 2012) - ÚNOR
« Reply #1 on: 17. Jun 2012, 20:21 »
(všechno je Mass Effect)

1. Něco na tom je
Tak se za to nestyď (2200)

„Co ty tu?“ přikolébal se Grok na ošetřovnu za Saphy, která seděla v rohu za stolem, zády k němu, a po jeho pozdravu sebou lehnutím trhla.
„Ach, nevedela som, že... čo myslíš, že tu asi robím?,“ vyjekla, chvíli se vrtěla v křesle a až pak se s nervózně skouslým rtem otočila k němu.
„No,“ opatrně se k ní přibližoval. Snažila se stát pokaždé tak, aby neviděl na obrazovku za ní. „Jen jsem se chtěl zeptat, jestli, cha! Já to věděl!“ vykřikl najednou a ukázal za ní prstem. V liště měla shozené Diablo 8.
„No…“ polekaný pohled, „náhodou ma to chytilo…“


2. Mlsoun
To je bašta! (2182+)

Menu, z kterého si zaměstnanci Perunica Express mohli objednávat jídlo či všemožné i nemožné lihoviny, bylo plné nejrůznějších lahůdek. Největší labužník, který si jídla užíval opravdu s nadšením, byl samotný ředitel firmy. Vždy, když přišel na oběd nebo večeři se mu oči rozzářily pokaždé, když se zahleděl do této virtuální knihy s možností objednat si jakýkoliv z pokladů, který se v ní nacházel. Voluský krtek na smetaně s koriandrem, kosatčí ploutve s bambusovými výhonky, pečená husa s houskovými knedlíky a dvěma druhy zelí, polévka gaspacho nebo ten lahodný kočičí guláš… Byl opravdu rád, že je ředitel a navíc levotočivák.


3. Dejte mi práci
Makačenko aj zadarmo (2186)

„Jak to myslíte, ,Zrovna nemáme volná místa‘?“ rozčiloval se Grok a šermoval prstem před důstojníkovo obličejem. Narva s Filiou zatím nervózně přešlapovaly u exitu.
„Jak jsem již řekl. Je mi to opravdu líto, ale nikoho dalšího nepotřebujeme. Zkuste si domluvit schůzku s Adriou,“ turian se zdál být neoblomný.
„Uvědomujete si vlastně, o co vás žádám? Já a ty slečny támhle vás žádáme, abychom mohli přiložit zbraň k dílu. Váš domovský svět je v plamenech, Batariáni jsou minulostí a Já, tady, Vás žádám, Já, krogan, o to, abych Vám mohl pomoci. Vám, turianům!!!“ kuchař vypadal, že někoho zabije.
„Vítejte na palubě.“
 

4. Pár přátel
Co tě udrží naživu (2186)

Co vlastně potřebuje ke štěstí? Pokládal si často otázku Grok, zatímco leštil sklenici na whiskey a rozhlížel se po lokále. Plný žaludek, napadlo ho většinou hned jako první a musel se pak pousmát. Promazané protézy. Přišlo mu na mysl pak a musel přiznat, že to je pravda. Jakmile mu dřou a skřípou klouby, není to nic příjemného. A co dál? Mít kam hlavu složit taky není k zahození, ale skvělé je mít pár přátel, se kterými se dá ten žaludek naplnit, a někde tu hlavu složit.

Teď byl důležitý plný zásobník, dostatek energie v štítech a dýchající Narva za zády.


5. Hrála si holčička
Ohýbej proutek, nebo tak nějak (2184)

„Ahoj, Mrně,“ cvrnkl maličkou borůvku do nosu poté, co ji málem zašlápl, ale teď ji držel v ruce naproti svému obličeji. Maličká se jen zachichotala a přidala pár nových skřeků, které se od chvíle, kdy ji viděl naposledy, naučila.
„Mohl bys ji, prosím, pohlídat? Večeře bude za patnáct minut,“ houkla na něj Filia z kuchyně.
„Nechceš pomoc?“
„Nene, mám tu Narvu,“ slyšel bouchnout dveře od ložnice. Povzdechl si.
„Tak co bys ráda, maličká?“ odpověděla mu univerzálním žbleptáním a packami se sápala po jeho lupaře. Mamky se pak docela divily, kde se malá naučila rozebírat zbraně a kde sehnala patronu inferno.


6. Je to zázrak
Mystifikace (2186)

„Lyudi, Bog uslyshal nas!“ křičeli Rusáci a zírali do intenzivní záře vycházející z Rudého náměstí. „Bog sdelal chudom i spaset nas vsekh,“ křičel i právě zkonvertovaný ateista a vzpínal ruce k černým nebesům. Záře se šířila dál a pohlcovala další a další reaperské potvory, které nedokázaly uniknout.
Někteří už věřili, že je po všem, a se smíchem do sebe klopili vodky, jiní sice tiše, ale děkovali všem svatým, že vyslyšeli jejich prosby a to peklo, neskutečné peklo skončilo.
Grok s Narvou běželi ulicí a všechno slyšeli. Krogan převzal od quarianky další patnáctikilovou patronu a nabil ohromný kvér.
„Hovno Bůh! Cain!“


7. Škola v přírodě
Přírodní talent (další z Madoxxových nočních můr 2182 až 2183)

„Proč musíme spadnout vždycky v nějaké prdeli, a vždycky za to můžete vy, Ex-kapitáne?“
„Já se moc omlouváme, ale-.“
„Je mi to jasný. Ale nic si z toho nedělejme, tentokrát nikdo úplně neumřel a navíc máme možnost poznat místní faunu a flóru. Poučné. Doufejme, že najdeme co nejdřív nějaké město. Zas tolik toho pravotočivého jídla nemáme,“ jak už se stalo zvykem, Madoxx sáhl na řízení, a oni to zapíchli rovnou do země. Na jeho obranu nutno říct, že za to vlastně ani moc nemohl. Svým manévrem je vlastně zachránil, více méně.
„Neříkejte, že se vám tu nelíbí.“
„Záleží na broucích.“

8. Vesměs pár ptákovin
Irelevantní briefing (2186)

„Teď už vám mohu sdělit, že letíte na Palavenský měsíc Manae. Vaším úkolem bude udržet Firebase, před hordami nepřítel, dokud nedorazí posily. Očekáváme silný nápor. Dávejte si pozor na Banshee a kdykoliv spatříte Rachni, neprodleně označte jejich pozici. Dle předběžných informací by posily měli dorazit za dva dny. Nějaké otázky?“ raketoplán sebou házel sem a tam a velící důstojník hleděl na zbytek družstva.
„Cože? Kde by se tam vzali rachni? A co je to za kravinu? Palaven a měsíc?“ Grok se cítil trochu zmateně.
„Neposlouchej hlouposti. Prostě zastřel vše, co se hýbe,“ poklepala mu na rameno Filia a zacvakla zásobník.
 

9. V tom budem stejní
Plány do budoucna (2186)

„Pověz mi, Narvo, co podnikneš, až odsud vypadnem?“
„Kde bereš tu jistotu, že se odsud dostanem?“ quarianka  byla skleslá jak na těle tak na duchu. Stýskalo se jí po těch dvou borůvkách, které musela nechat doma.
„Říkej tomu třeba Síla.“
„Co?“
„Prostě to vím… Tak co tedy?“ na jejich zastávce metra zrovna hrál nějaký rus na kytaru postapokalyptické melodie a zapíjel to vodkou.
„Nevím. Chtěla bych si dát sprchu, obejmu malou, zavřít se na týden s Filiou a ochutnat co nalévají ve všech barech na Citadele. Vzít si dovolenou. A ty?“
„Já asi přeskočím tu omáčku okolo a vypiju hospodu.“


10. To se oslaví
Epic Party (2188)

„Presne tak,“ Saphy stála v kroužku děvčat z firmy a šeptala, „bude to pirátska oslava, ale beda vám, či sa len slovom zmienite pred Grokem. Nezabudnite, že antikoncepčné tabletky fasujete odo mňa.“
„A co je na tom tak důležitého, aby o tom nevěděl?“ nechápala smysl všech těch tajností Bon, ale nehodlala moc nahlas protestovat. Ty prášky fakt potřebovala.
„Čo je na tom tak dôležitého? Oslavuje výročie!“
„Kecáš!“
„No nekecám!“
„A kolik mu je?“
„Bude mu tisíc,“ odpověděla obratem Narva, která si duchapřítomně přečetla ze svého omni-toolu jeho záznam.
„Zajistím chlast,“ oznámila Bon.
„Ja chlebíky… zabíjačku.“
„Já objednám šlapky.“
„Já taky.“


11. Správnej tým
Hlavní je dobře si vybrat (2183)

Jednou takhle rozhodl ředitel přepravní společnosti Perunica Express, že uspořádá team buildingovou akci. Takovéto aktivity byly velice důležité, protože skrz ně spolu mohli zaměstnanci utužovat své vztahy a vybít nashromážděný stres. Ponorková nemoc na Velesu hrozila neustále a tohle byl jeden ze způsobů, jak ji léčit.
Měli před sebou den plný různých sportovních aktivit, které se skládaly z několika týmových her. Ať už šlo o fotbal, basket, hokejbal, antigravitační vybíjenou nebo rugby. Sice chvíli trvalo, než se mu podařilo vysvětlit pravidla jednomu svému týmovému spoluhráči, ale nakonec byl za tu snahu rád. Ukázalo se, že vítězný tým vždy obsahuje krogana.


12. Nonstop
Milovat svou práci (2186)

„Brutovi, nesmím zkřížit krok, pro něj jsem, pouhej kočkožtout, pro Banshee, pořád jen švábem jsem,“ pobrukoval si kroganí zabiják a páral bajonetem rachní břicha. Neztrácel dech a za nepolevujícího běhu kuchal vše, co bylo nadosah. Jeho dvě parťačky byly v pořádku a několik metrů za ním a zvuková stopa, která mu hrála ve skafandru, jej nakopávala do berserkera.
„Nemůžou znát mí nápady, ty pěkně v sejfu mám. Jen tobě můžu vážně říct,“ k zemi se snesl monstrózní Harvester, „jsem vítr, hurikán!“
„Já chci žít, Nonstop,“ PRÁSK, „krásně a nonstop,“ BUM, „a s tím, co přijde,“ ŘACH, „mám chuť se rvát!“


13. Samotář
Klasický turian (2184)

Grok zaklepal na dveře kajuty, které se po pár okamžicích líně otevřely. Za nimi se nacházel strohý pokoj bezpečáka Deegara.
„Pojď dál,“ ozvalo se zevnitř a krogan poslechl.
„Máš to tady fakt pěkný,“ řekl ze slušnosti a pokusil se najít místo k sezení. Marně. Pokojem se mu rozléhala hudba tvořená různými fanfárami, bubny, činely a jinými nástroji.
„Počkej, nech to,“ zarazil ho ve vypnutí zvuku, „to je skvělá muzika. Co to je za muziku?“
„To je turianská státní hymna,“ řekl s kamennou tváří a až teď si Grok všiml, že má slzy v očích.
„Měl by sis najít ženskou. Jakoukoliv.“


14. Teď jsem tady já
S ním nehneš, paničko (2185)

„Byl byste tak laskav a uhnul se? Víte vůbec, že zasahujete do plavecké dráhy?“ mračila se na něj již několikátá asarijka a salarianský plavčík se bál jednat. Důvodem jeho strachu a pohoršení plavců byl Grok. Celý život… nebo aspoň jeho část si přál si zaplavat ve vodě, která není radioaktivní, plná havěti, která vás chce sežrat, nebo sraček z kanalizačního potrubí. A ten sen se mu splnil. Nasoukal se do moderních plavek, podařilo se mu uklouznout na kluzkých kachličkách a na oplátku je spravedlivě rozbít, skočit si z můstku a díky nafukovacím křidélkům se neutopit.
„Kousl tě někdy žralok? Může.“


15. Vidím tě všude
Bude z toho meme (2185)

„Ty si bol plávať?“ Saphyra nezvedla hlavu od obrazovky, do které upřeně hleděla.
„Eee, proč?“ Groka tato otázka zaskočila a nechápal, jak se k ní dopracovala.
„Tak bol?“ zaskočení v něm začalo narůstat a něco mu říkalo, že zapírat bylo marné.
„Byl. Řekneš mi už, proč se ptáš a jak to víš?“
„A čo sa tam stalo?“
„No, co by? Uplaval jsem pár bazénu, sem tam jsem pocákal nějakého civilistu a strašil děti. Proč?!“
„Je ťa plný extranet. Video ako vykašláváš prehltnutej dieťa je vo všetkých správach a na všetkých sociálnych sieťach. Chcú podľa toho natočiť aj film.“
„Cože chtěj?“


16. Uhni, jedu já
Čára není zeď a červená ji nezastaví (2186)

T-10M měl přídavné nádrže plné pekelně čisté vodky a i jejich jízda byla vskutku pekelným zážitkem. Grok čouhal z věže a v rukách třímal madla kulometu KPV a jeho jedenáct centimetrů dlouhé nábojnice sázel do veškeré reaperské havěti, která se mu dostala před mířidla. Zápalná munice mu už pomalu docházela, ale výbušné a normální měl ještě metry.
„Chcípněte!“ ozývalo se ze zdola s quarianským přízvukem a pod pásy tanku nečvachtalo jen bahno.
Kroganovi stačilo, aby střílel do stran a dozadu. O ty vepředu se svými řidičskými schopnostmi starala samotná Narva, která se nebála rozžvejknout o nárazník ani Bruta, ani Banshee.


17. Fámy o nás jdou
Já bych ty extranety zakázala (2186)

„…a tiež sa píše, že si nepriestrelný a že holými rukami rozsápeš Harvester.“
„Na tom něco bude,“ odpověděla Narva dřív, než mohl krogan odpovědět na hlouposti, co se Saphy dočetla na extranetu.
„Ale hovno,“ vytáhl z trouby koláče a místností se rozlila nádherná vůně. „To je kec.“
„Narva vraj urobí z kolotoča vrtuľník.“
„No, to jsem udělal-.“
„To mi povedzte, ako si môžu počas vojny ľudí nájsť čas na písanie takých kravina. Jasne, zachránili ste ich, ale-.“
„Říká se tomu humor.“ Upozornil ji kuchař.
„Ale na tomto niečo bude.“
„To jsem zvědavý.“
„Citujem: ,Narva urobí z hovna bombu, Grok nátierku'.“


18. Cesta na měsíc
Nenechat se tahat za nos (2186)

„Říkám vám to už poněkolikáté, Palaven žádné měsíce nemá,“ přesvědčoval horlivě komando a začínalo jej štvát, jak se setkával jen s pohledy lítosti. „Určitě to je nějaký krycí manévr. Počítají s tím, že nepřítel monitoruje naší komunikaci. Letíme na Decuunu, nebo tak něco.“
„Víš, Groku,“ začala Filia pozvolna, aby ho nevydráždila.
„Jestli my řekneš, že žiju devět století v omylu, tak někoho zabiju,“ řekl to způsobem, který donutil ostatní členy týmu zašátrat po zbraních.
„No… řekněme, že-.“
„No jasně, že Palaven NEMÁ žádné měsíce,“ skočila do toho Narva.
„Kecáš!“
„Dešifrovala jsem zprávu o naší misi. Koukej.“
„Ha! Já to věděl!“


19. Věčnej flám
Co bude až tu nebudem (2186)

„Krogani to maj podobný s Valhalou. Když umřít, tak v boji, abychom si vysloužili místo vedle našich slavných vojevůdců. Pak už nás bude čekat jen chlast, ženský a zpěv a boj,“ pokračoval v moskevském metru v povídání a díval se při tom na děvče, vedle kterého nejspíš zemře. Nikdy by si nemyslel, že umře společně s quarianem.
„Hezký představa,“ konstatovala Narva. Grokovi docházelo, že byla vychovaná v pragmatického jedince, který jestli měl nějaké sny a představy, přišel o ně hodně dávno.
„Né, že bychom tu měli umřít, ale jestli jo, tak tě tam vezmu s sebou. Nudit se nebudeš, slibuju.“


20. Hele, nemachruj
Eště slovo (2186)

„Tak kolik?“ vyzvídal od ostatních kolonel Herbst Gille, turianský maniak, který na bojišti lovil fragy a jeho tým jej moc nezajímal. Všichni to o něm věděli, a tak to, že s ním měli splnit nadcházející misi, bylo docela nemilé.
„No tak, Prcku, pochlub se,“ šťouchl do Groka, který zaskřípal zuby. „Hm? Nic? To já mám za mých osm misí už sto patnáct zářezů. Dobrý, co?“
„Hmm,“ zabručeli mu v odpovědi doufaje, že to ukojí jeho touhu si povídat.
„A co ty, Prdelko?“ otočil se na Narvu.
Když raketoplán dosedl na místo určení, vyskočili z něj jen tři. Machr bolestivě domachroval.


21. Když jsou doma galeje
Nevděčník (1190)

„Mamííí, já fakt nechci!“ pištěl malý kroganek a snažil se hrát na matčiny city.
„Ne,“ odvětila skálopevně a hodila mu do náruče frekvenční pilu, „za trest půjdeš a nevrátíš se, dokud si neuvědomíš, jak se máš chovat.“
„Ale já nechci kuchat varreny! Chci ti pomáhat v kuchyni,“ dožadoval se shovívavosti, ale bylo mu to marné. Jeho milovaná matička mu střelila brokovnicí pod nohy, kroganek nadskočil a už bylo vidět jen zvířený prach, jak pelášil pryč. To by tak hrálo, aby se můj syn stal nějakým kuchařem. Zabiják to bude! Pomyslela si a vrátila se zpět ke kotli s připravovaným jídlem.


22. Šoumen
Kdo by to byl do něj řekl? (2184)

Disko koule vrhala tisíce barevných odlesků a to mohlo znamenat jen jedinou věc. V baru Canterbury Base se odehrával zas nějaký večírek. Téma bylo prosté, kulturní ikony, nebo tak něco. Pro Deegara to znamenalo, že šel za vojáka. Grok se odmítal ověsit vnitřnostmi jako šaman, a tak šel za Elvise. Narva si střihla něco ve stylu Daft Punk a asarijky se museli dlouze přemlouvat, ať si na sebe vezmou aspoň nějaké oblečení. V testosteronem přesyceném prostředí by se pak nešlo vyhnout incidentům. Kaldaryl šel nakonec za robocopa a jeho tanec byl tak intenzivní, že se mu nohy rozložily na součástky.


23. Kapka naděje
Rebelové (2186)

I přes veškeré své snahy a úspěchy, kterých se jim podařilo v Moskvě dosáhnout, stále cítili jistou bezvýchodnost situace. Ono sovětský tank je sovětský tank, ale jeho reaperovzdornost je docela omezená. Grok se do něj neměl šanci vejít, a tak čouhal z poklopu a pálil po všem, co se hnulo a Narva bude kvůli nepřítomnosti funkčních tlumičů navštívit zubaře, pokud ho tedy bude ještě potřebovat.  Tváří v tvář těmto nevýhodným podmínkám však dále pokračovali, čehož si nemohli přeživší nevšimnout. V jejich srdcích se pomalu dařilo znovu rozžhnout plamínek naděje. Když dva emzáci zvládnou vzdorovat tak dlouho, oni by mohli také.


24. To je naše věc
Pravda je relativní (2186)

„Jak se vám to podařilo?“ reportérský robůtek svítil naší čtveřici do obličejů a reportér nedočkavě očekával odpověď.
„No,“ začal inteligentně Grok, poškrábal se na hlavě a otočil se nejdřív na Filiu a pak na Narvu.
„Jak se vám podařilo přemluvit přeživší vaultu, aby otevřely bezpečnostní vrata a pokračovali s vámi až k evakuačnímu raketoplánu? Mé zdroje tvrdí, že byli vystrašení a odmítali se hnout z relativního bezpečí krytu.“
„Em,“ odpověděl krogan, „diplomaticky.“ Ukázal do objektivu gesto peace a rychle se odvalil pryč. Nechtěl to dál rozvádět, jinak by musel přiznat, že diplomaticky znamená vyhrožování zasypáním krytu, jestli se kurva nehnou.


25. Se sluncem v zádech
Svítí, svítí hříbek nad hlavou (2186)

Z kombinování zběsilého úprku a střelby Cainem ještě nikdy nic dobrého nevzešlo. Krom toho, že to kope jak kráva, tak při špatném ohlédnutí ztratíte na několik vteřin schopnost zraku a to se pak špatně utíká. Na druhou stranu se Grok, a nejen on, přesvědčil, že univerzálnější věc, krom izolepy a vodky, už není. Marně přemýšlel o tom, jestli není to radioaktivní záření do zad zrovna dvakrát škodlivé, ale na prášky bude po boji čas vždycky.
Výhodou bylo, že s těmi supersvítivými explozemi za zády, a následnými hříbečky, je vyzvedávací raketoplán viděl už z několika kilometrů a moc havěti je nedoběhlo.


26. Čím to, že tak kašlu
To přepije (2184)

„Eh eh, co to, eh, kurva je?“ dávil se Grok a nemohl popadnout dech.
„Okamžitě to spolkni?“ Filia mu podávala pilulky, vodu na zapití a starostlivě si jej prohlížela. „No tak!“
„Nic mi není, jen, eh eh, začínám být docela naštva, eh, nej.“
„Tak už to spolkni!“ zatřepala mu před obličejem lahví s vodou, ale krogan její pomoc rezolutně zamítl.
„To tak! Ještě si tím, eh eh, zkazím chuť,“ zabručel a ochranářsky si k sobě přitiskl misku, z které posledních pár minut jedl.
„Dostal jsi smrtelnou dávku gama záření. Začínají se ti rozpadat plíce a sereš mě. Spolkni to!“


27. Ve slepé uličce
Nic nás nezastaví (2186)

Je to nefér, ale někdy se stane, že špatně zabočíte, zabloudíte, a dostanete se do slepé uličky, z které není jiné cesty, než té zpět. Ve většině případech se nic tak hrozného nestane a jednoduše se dá vycouvat. Horší to je, v případě, kdy máte odpovědět na žádost svatby, nebo splatit dluh mafiánskému bossovi se skupinkou zfetovaných negrů s letlampama. Ještě horší je to v případě, kdy máte za zadkem obrovský kolos, který se vás snaží dematerializovat, a kterému se vlastně ani nechcete schovat, jen ujíždět, dokud to jde.  V takových chvílích je opravdu fain mít tank, kterého zeď nezastaví.


28. Aspoň jednou měl bych dříve vstát
Probudit se do pohádky (2183)

TJ byl krom kolosálníko šaška a kokota taky nedochvilné pako, které mělo jediné štěstí, že byl ředitel společnosti Perunica Express docela dobrák a také to, že Dave Fox nebyl práskač a nedělalo mu problém udělat i jeho práci.
Zkoušel všechny druhy budíků, VI, ale nic nepomáhalo. Samotnému mu to ani moc nevadilo, ale začalo poprvé tehdy, když měl opušťák na Citadele, kde se celý týden poflakoval a pak se vzbudil a zjistil, že během toho, co spal, tak stanici napadli gethové a za okny proběhla největší vesmírná bitva posledních let. Nejen, že to zaspal, ale hlavně se probudil vedle chlapa.


29. Zabitej čas
Nevšední koníček (2012)

„Nebuď blbej,“ dával mu kolega ve zbrani přátelskou radu a kroutil u toho hlavou. „Proč nejdeš s chlapy na střelnici? Nebo do džungle ulovit nějakou příšeru? K čemu ti bude tohle?“
„Baví mě to,“ odsekl zatvrzele Grok a nehodlal to nijak dál komentovat.
„Takhle na žádnou babu nezapůsobíš, věř mi,“ podělil se o svou další životní radu přiznaný gay a bylo vidět, že ho začíná štvát, jak jsou jeho moudré rady ignorovány. „Dej to sem!“
Grok uhnul a výhružně zavrčel: „Zkus to ještě jednou a zabiju tě.“
„Ha!“ uchechtal se kolega a zkusil to znova. Byl zabit lisem na česnek.

Champbacca

  • Velmistr
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 8777
  • The Choosing One
    • View Profile
    • Metsola
ÚNOR
« Reply #2 on: 27. Jun 2012, 02:24 »
(kde není vysloveně uvedeno jinak, je fandomem Mass Effect)

1. Něco na tom je (2186)
True story

Zvěstem o tom, že se galaxií jednou za padesát tisíc let prožene smršť a vyhladí vše živé, nikdy nevěřila.
Co si budeme povídat, fakt, že existuje rasa inteligentních vesmírných lodí, zní prostě trochu přitažený za vlasy. Vlastně měla hodně dlouhou dobu podezření, že jde jenom o podvrh ze strany gethů, kteří chtěli vypuštěním podobné dezinformace vyděsit galaktickou veřejnost. Byli to ostatně oni, kdo zaútočil na Eden Prime a po dobytí půlky Traversu se pokusil ovládnout i Citadelu.
Jenže teď, když je jedna z těch obřích sviní málem sestřelila z oblohy Khar'Shanu, musela uznat, že na tom asi něco pravdy bude.

2. Mlsoun
Ňamka (2186)

Celý život byl příkladným gurmánem.
Už jako malý nesnesl nízkotučné mléko, v pubertě se zorientoval ve vínech všeho druhu a someliérský kurs na sebe nenechal dlouho čekat. Kuchařinu studovat odmítl, ačkoliv přijímacími zkouškami s přehledem prošel, neboť se odmítal živit koníčkem. Procestoval Khar'Shan, poznal regionální kuchyně a ochutnal kde co, načež zaměřil svou pozornost ke hvězdám.
Chtěl cestovat z jednoho konce galaxie na druhý a mlsat, ale plány mu překazili Reapeři, kteří nejen jeho přeměnili v něco ještě ošklivějšího.
Když ho hlasy donutily sežrat rozstřílené zbytky svého kolegy, syrové, byl rád, že ho konverze připravila o duši a dávící reflex.

3. Dejte mi práci
Normálňý dyskrymynace (2180)

„Máme plné stavy,“ zněla velmi častá reakce. Což bylo vtipné, když se přihlásila na jimi urgentně hledanou pozici.
„Držíme místo pro kolegyni na mateřské dovolené.“ Inu, to je od nich šlechetné.
„My se vám ještě ozveme.“ Asi nejklasičtější odpověď, které ze začátku skutečně věřila. Vystřízlivění přišlo až po pár dnech, kdy jí podstatu tohoto triku vysvětlil opilý mechanik, kterému se, rovněž opilá, svěřovala.
„Je krize,“ říkali další. Všimla si, a ta krize se především týkala jí.
„Sorry, ale quariany nezaměstnávám,“ pravil poslední a teprve tehdy jí došlo, o co vlastně jde.
A přesto ji nakonec někdo zaměstnal, ku prospěchu všech.

4. Pár přátel
Pár nepřátel (2186)

Poplašná světla zářila na plný výkon, alarm řval jako nikdy dříve a loď se přesně podle očekávání otřásala do posledního šroubku.
Ale tentokrát to nebyla zdaleka taková prdel jako vždycky, tentokrát se za Vesnou nacházelo největší nebezpečí, jaké kdy poznala. Reaper. Sice ten menší, ale o to odhodlanější.
Rána stíhala ránu, pilot uhýbal jako o život a na kapitánčin rozkaz mířil k planetě. Po divoké honičce skrz kaňony na Klencory nepřítele srazili na zem, obletěli a po dlouhém úsilí rozstříleli na nudle. Jásot byl unavený, ale zatraceně zasloužený.
Jenže pak mu přiletělo pár přátel, přesněji tři Reapeři, tentokrát ti velcí.

5. Hrála si holčička
Všechno zlé je k něčemu dobré (2170)

Ani nevěděla, co se stalo, a byla v průšvihu. Věděla, že ventilační šachty jsou nebezpečné a že si tam hrát nemá, ale jak mohla odolat, když tam bylo tolik k objevování? A vůbec, sestřenice Tali v nich i spala a byla jen o dva roky starší.
Narva se pokusila vyprostit se ze sevření, ale nebylo to nic platné. Kombinéza jí prostě ještě byla příliš velká a zachytila se tak špatně, že k problémovému místu nedosáhla. Prostě tady bude viset a on už ji snad někdo zachrání.
Zachránil. Samozřejmě dostala vynadáno, ale taky dostala omnitool s vysílačkou, takže se dobrodružství vyplatilo.

6. Je to zázrak
Zázrak v pravou chvíli (2186)

Vesna přistála na Klencory a posádka vymýšlela, co teď. Závratnou rychlostí se k nim řítily tři obrovské stroje na smrt a nebylo kam utéct. Otázkou bylo, jak se schovat.
Termální maskování Vesny nevydrží dlouho, pokud se nepřesunou do chladnějších končin a hlavně dál od rozstříleného reapeřího drobátka. Kapitánka nakonec riskantní rozkaz vydala, loď se zvedla a souběžně s tím vyrazily z nedalekého kopce dva shluky červené energie, které během vteřiny rozložily útočníky na atomy.
„Chachá,“ ozval se z vysílačky chrapot voluse, „a pak že jsem blázen.“
Kumun Shol a jím objevená prastará technologie jim zachránili život, ale blázen to byl.

7. Škola v přírodě
Za trest (2186)

„Tady zůstat nemůže,“ namítala Filia ve vyostřující se debatě ohledně setrvání nejmladšího člena posádky na lodi a byla docela ráda, že u toho zmíněná není.
„Proč ne? Bezpečnější místo nenajdeš,“ oponovala rovněž logicky Narva, která byla na stav lodi náležitě hrdá. Nejen že toho štíty vydržely opravdu hodně, ještě ke všemu byla prakticky neviditelná a v případě potřeby uměla i ošklivě pokousat.
„Ale my jsme pořád pryč a někdo po nás zpravidla střílí. Navíc vyrůstat na palubě lodi není zdravé.“
„Nepovídej,“ obořila se quarianka, ale záhy pochopila, že přestřelila. „Co navrhuješ?“
„Sanves. Je tam bezpečno, příroda a zahálet nebude.“
„Keelah...“

8. Vesměs pár ptákovin (2186)
Ruská samoobsluha

Důkladně se rozhlédla po skladu. Moc toho tu nebylo, ostatně se jednalo o skladiště obchodu s hračkami, ale momentálně byla všechno, jen ne vybíravá.
Kromě zaparkovaného nákladního auta, kterému ale padající cihly vysypaly přední sklo a nejspíš rozdrtily i motor, jasně viděla celkem nepoškozené police s hračkami. Lego, panenky, autíčka, holoprojektory a helikoptéry na dálkové ovládání, sem tam nějaký ten plyšový medvěd nebo krogan. A docela dost polystyrenových výplní do krabic.
Prostě vesměs pár ptákovin minimálního významu.
Založila ruce v pas a zamyslela se. Bombu z toho asi neudělá, ale solidní samohybný plamenomet s automatickou výměnou palivových nádrží rozhodně zkusí.

9. V tom budem stejní
Genetika (2186)

Hned co mamky odjely, začala babička vymýšlet návštěvu opery a Arya se začala náležitě nudit. Ještě téhož dne při hraní šachů porazila počítač, když využila známé chyby starého operačního systému, a večer se místo dívání na pohádky v televizi nabourala na armádní zpravodajský kanál, aby zjistila, co se děje. Druhý den utekla profesionálně odemknutým oknem ven a po dlouhém pátrání ji našli v docích, kde se motala pod nohy techničkám a učila se čistit přistávací trysky.
Možná byla modrá a možná nebyl k jejímu stvoření technicky vzato vůbec potřeba cizí genetický materiál, ale jisté vlastnosti po druhé matce prostě zdědila.

10. To se oslaví
...a pořádně (2183)

Mělo ji napadnout, že narození její dcery budou chtít oslavit, a mělo ji napadnout i to, že účast není pro někoho s její výdrží dobrý nápad. Přesto se oslavy účastnila a právě proto se někdy kolem poledne následujícího dne probrala kdesi pod stolem. Oblek měla neporušený, ale stejně si připadala, jako by spadla do drtičky odpadků.
Bar kolem vypadal jako po výbuchu, takže podle očekávání, a nikde neviděla mrtvoly, tak to snad dopadlo dobře.
„Keelah, mně je blbě,“ vypadlo z ní, když se vydrápala alespoň do pokleku.
„A na to se napijeme!“ zařval kdosi za barem a peklo začalo nanovo.

11. Správnej tým
Recept na úspěch (2186)

Ambiciózní kanibal, který šel zbytku obludího výsadku příkladem, koupil salvu z automatické věže přímo do obličeje. Zbytek, početný, ale kvalitou dost pokulhávající shluk nanotechnologií oživlých mrtvol, se rozeběhl.
Proti nim stálo asi jediné opevnění na celém Nanu, takže je odpor vlastně docela překvapil. Třetinu jich oddělala plamenometná věž, druhou třetinu, která se dostala blíž, roztrhaly improvizované miny z granátů, a i když se ten zbytek snažil rozstřílet otravně poletujícího a ještě otravněji probíjejícího drona opravdu intenzivně, nedokázal proniknout biotickou bublinou nad tím vším.
A tým zodpovědný za výrobu této automatizované obranné platformy seděl v klidu v krytu a hrál kanastu.

12. Nonstop
In Soviet Russia... (2186)

Moskva, respektive to, co z ní zbylo, byla radost prolézat. Ruiny domů často skrývaly krom kanibalů a dalších bestií taky zásoby vodky a střeliva, což se skupině bojovníků hodilo.
V zadní místnosti malého a dávno vyrabovaného obchůdku se zvedl poklop a vylézala z něj quarianka následovaná kroganem. Po průchodu kanalizací, kde bylo v noci paradoxně bezpečněji než na povrchu, sice oba voněli jako něco mezi žumpou a borščem, ale byli v pořádku.
„Kde to jsme?“ zjišťoval Grok a Narva už na tom dávno pracovala.
„U Lenina. Bývalá nonstop samoobsluha,“ odvětila bleskově a rozhlédla se po rozsypaných konzervách.
„Docela ironie, ne?“

13. Samotář
Samotářů král (cca 48 500 BC)

I když už byl velký, a že vyrostl do požehnaných rozměrů, pořád měl docela dost charakterových vad. Krom naprosto očividné xenofobie, kdy se nezdráhal nutkáním vyhladit všechno živé v dosahu svých chapadel, to byl také vyhlášený samotář.
Takže když už v okolí nebylo co vyhlazovat a jeho kolegové se pomalu odebírali do Temného prostoru, aby se na další vyhlazování pořádně vyspali, jeho úděl byl jasný.
Zůstal v Mléčné dráze, čekal, až zase začnou mutovat aminokyseliny do podoby, kterou by byla výzva vyhladit, a sledoval. Těch padesát tisíc let bude sice nuda, ale aspoň si s ním nikdo nebude chtít povídat.

14. Teď jsem tady já
Neprojdete (2186)

Masivní přehrada jedné z nádrží na Arvuně se tyčila tak vysoko, že malou platformu pod ní skoro nebylo vidět. O to důležitější ale byla, a právě proto sem přistála nesourodá čtveřice, která se brzy vinou dvou mrtvých turianů změnila ve dvojici.
Dvě chrabré bojovnice nicméně držely řídící místnost dál, vědomy si její kruciální důležitosti, a okázale ignorovaly docházející munici.
„Tu předchozí bandu jste si možná podali jedna báseň,“ řvala asarijka na útočící kanibaly tak, aby překřičela salvu z útočných pušek, „ale teď, teď jsem tady já!“
Řev plynule přešel ve vlnu modré energie a kanibalové byli donuceni k slané koupeli.

15. Vidím tě všude
...a najdu si tě (2185)

Kdyby to slovo znala, označila by se Arya za paranoika. Měla na to ale nárok, protože síly, proti kterým stála, se nezdály být normální.
Svěřila se se svým zásadním problémem jak druhé matce, tak strýčkovi Grokovi, ale ani ten ji nebyl schopný pomoct. Rozhodla se tedy, že než záhadu odhalí, nebude s první mamkou na schovávanou hrát vůbec.
Stejně to nemělo cenu, když ji i na těch nejlepších místech našla do pár vteřin, jako by ji viděla. Chudák malá borůvka tenkrát ještě nevěděla nic o své implantované vysílačce ani o tom, že některé hry její quarianská matka prostě odmítala nevyhrát.

16. Uhni, jedu já
...a mám těžší loď (5 BBY)

Vakuem vesmíru se zvuk šířit nemohl, ale v horních vrstvách atmosféry Coruscantu s tím problémy neměl. Takže teď mohli všichni v několikakilometrovém okolí Sléváren obdivovat zánovní klakson jisté popelářské bárky, která se nevybíravě řítila řídkou dopravou.
Názory na to, proč tak činí, se různily. Polovina pozorovatelů soudila, že lodi v důsledku přetížení šrotem selhalo řízení, druhá se spokojila s tím, že její pilot je idiot. Všichni se klidili z cesty.
„Debile, jsi slepej nebo co?“ ozval se na veřejném kanále taxikář, který málem nestačil uhnout.
[„Jsem,“] zaznělo z druhé strany a Palpatinův palec ladně křachl na plošinu vedle výkupny kovů.

Fandom: Star Wars

17. Fámy o nás jdou
A kdo dělá mámu? (2182)

Bylo nevyhnutelné, že se posádka Canterbury o výsledku veleúspěšné terapie dozví. Jen ji překvapilo, jak to netrvalo ani měsíc a taky jak laxně se k tomu staví Filia. Narva to nesla podstatně hůř.
Škála vtípků, jaké většinou lidští zaměstnanci vymýšleli, byla pestrá. Od dotazů, zda ještě zbyla nějaká širokospektrální antibiotika, přes různé narážky barevného rázu až po žádosti o cosi s divným francouzským názvem. Poslední kapkou byl dotaz, jestli se vyrábí kombinézy v dětské velikosti. S ledovým klidem drzounovi bez dalšího komentáře zamrazila kafe, ale to ještě netušila, že Filia už je týden těhotná.
A to ty fámy rozhodně nezastavilo.

18. Cesta na měsíc
Operace Oddech (2186)

Udržet základnu Condor nebylo nakonec tak těžké, jak čekali. Jednak kvůli pomoci několika turianských vojáků, kteří takticky ustupovali kolem a rozhodli se přiložit ruku a krev k dílu, ale hlavně kvůli všeobecné bezvýznamnosti místa. Co by tam taky Reapeři chtěli, že?
Nejzábavnější na celé operaci byla vlastně cesta tam. Jak bylo zvykem, provázelo ji samozřejmě naprosté utajení a detaily se všichni dozvěděli až za pět minut dvanáct, takže pilot, ovlivněn nedostatkem informací, zamířil naprosto neomylně na špatný měsíc.
Než si toho někdo z velení všiml, vyčistili Nanus kompletně od těch pár kanibalů a opekli si nad improvizovaným nízkogravitačním táborákem párky.

19. Věčnej flám
Zkratka do hospody (4007)

Senzory odhalily flotilu Nosferatu na oběžné dráze kolem plynného obra a jeho úkol byl jasný. Někdo je musí zdržet, aby měla nedaleká kolonie šanci na evakuaci. Vydal pár zběžných rozkazů, které posádka tak nějak tušila, a šest hlídkových fregat vyrazilo kupředu.
Střet to byl rychlý a rozhodný, ačkoliv následkem poškození vybuchl jeden upíří křižník, ale to nikoho příliš nezajímalo. Lidští obránci byli mrtví a většina z nich odváděna na Valhalu, kde budou chlastat, bojovat a jinak se bavit až do dalšího soumraku bohů. Těžko se tedy divit, že útok nezpochybňovali.
Smrt byla prostě pro seveřany jen lístkem na věčný flám.

Fandom: Equilibrium

20. Hele, nemachruj
Skákací panák (2186)

„Když mi bylo pět,“ vyprávěl turianský veterán Kaldaryl, „napadli mě cestou z pískoviště, kde jsem navrhoval opevnění nové generace, čtyři vorchové.“
Výsadek už tak nějak tušil, jak to bude pokračovat, ale neměl dost dobře kam utéct, protože transportér byl malý. A nápad nenápadně ho ožrat, aby s ním byla řeč, se zpětně neukázal jako dobré řešení.
„Zmlátil jsem je s klidem, ale o pár let později se vrátili a uřezali mi nohy. Vůbec to nebolelo, ale...“
To vnuklo nápad quarianské mechaničce, která s pomocí omnitoolu rychle ovládla jeho serva a donutila ho po zbytek cesty mlčky skákat na jedné noze.

21. Když jsou doma galeje
Útěk od galejí (2180)

Dostala poslední dávku očkování a byla už naprosto připravená vydat se na cestu tam ven.
Úplně sama, na nejrezavější lodi, jakou kdy viděla, s minimem prostředků a jen s mlhavým tušením, co ji tam vlastně čeká.
Rozloučila se s otcem, matka ani neměla čas ji vyprovodit, a naposledy se podívala na to, co na neurčito opouští. Polorozpadlé lodě, jejichž záruční doba propadla v předminulém století a které byly spíš pastmi než loděmi, neustále přetížené filtry a nekonečné potíže s životně důležitou technikou. Prostě makačka, kam až oko pohlédlo.
Třeba to venku bude snazší, pomyslela si Narva a vykročila Pouti vstříc.

22. Šoumen
Totální jantar (2186)

Všichni ho znali jako neúnavného šprýmaře, vtipálka a debila. Vyměněný obsah cukřenky a slánky, gumové oko v čaji nebo prdící pytlík na židli, ze všeho neomylně koukaly uši Thomase Jonsona. Posádka to víceméně tolerovala, protože někdo proti ponorkové nemoci bojovat musel, a na nějakou dobu našel výtečného komplice v postavě seržanta Foxe.
Bohužel ne každý byl schopen a ochoten zasmát se vtípku na vlastní účet, a tak se našemu vtipálkovi stal osudným výlet na Tuchanku, kde nepříliš úspěšně vyzkoušel známý trik „máš tu drobek“ na náčelníka jednoho z menších klanů. To, co z něj zbylo, pohřbili kolegové pod záhon ředkviček.

23. Kapka naděje
A žili šťastně až do smrti (2186)

Vesna zpomalila na podsvětelnou rychlost a Horizon jí nastavoval svou noční tvář.
V porovnání s okolním nekonečně velkým a nekonečně krutým vesmírem byla loď sotva smítkem prachu, prakticky ničím, a ještě menší pak byl čtyřoký hoch na její palubě. Díky posádce však právě tady nalezl svou ztracenou rodinu a stal se příkladem toho, že i v tak těžkých časech, jaké právě nastaly, se občas dějí zázraky.
Bylo to tak dojemné, že všichni členové posádky plakali nebo alespoň posmrkávali, a to včetně turianů. Salarianský scénárista Elhan Daius již odkoupil práva a chystá se natočit trhák. Až se přeženou Reapeři a vůbec.

24. To je naše věc
Quarianské kšefty (2183)

Obraz se klepal, kvantové provázání bylo teprve módním výstřelkem zbohatlíků, ale zvuk už celkem vyčistila, takže komunikace s osobou na druhé straně mohla započít.
„To, co chcete, je šílené,“ oznámil chladně rozmazaný quarian a netvářil se pobaveně.
„Nechceme to celé,“ upřesnila Narva a přes omnitool mu poslala ochutnávku odměny. „Stačí nám zjistit pár posledních detailů. To dokážete?“ Mluvila s prvotřídním zlodějem technologií, tohle by mohlo zabrat.
„Samozřejmě. Ale stejně by mě zajímalo, k čemu to využijete.“
„To je naše věc,“ odbyla ho, a dost možná i pobavila, kapitánka.
„Jak je libo. Do měsíce se ozvu,“ odvětil stroze a zavěsil.
„Jo!“

25. Se sluncem v zádech
Zářivý doprovod (2186)

Tři kilometry nejsou tak moc. Dokonce ani terén nebyl nejhorší, protože dřív tu zjevně stával univerzitní kampus. Přesto jim jejich překročení trvalo skoro celou noc a nebýt šťastné náhody v podobě kapesní atomovky, patrně by neuspěli vůbec.
Teď pomalu vycházeli z cílového bunkru v doprovodu těch, jejichž životy málem vyvážili těmi vlastními, a doufali, že jim cestu nezkříží jedna z těch velkých hraček. Víc ostatně ani udělat nemohli a bez váhání vykročili zpátky na západ, takže se jim právě vycházející thessijské slunce opřelo do zad a pro hordu kanibalů, která se jim postavila do cesty, to byl poměrně oslepující zážitek.

26. Čím to, že tak kašlu
Dar z nebes (2186)

„Co se děje?“ probral se turian, jehož uniforma byla nyní podstatně červenější, než když na planetu přiletěl.
Kolem panovala tma, ale vnímal přítomnost té asarijské zdravotnice, co ji měl chránit. Což se mu zjevně moc nepovedlo. Pokoušel se pohnout nohama, marně, a ruce odpovídaly se zpožděním a mizerně.
„Klid, desátníku, na to se neumírá,“ uslyšel její hlas, ale přesto se rozkašlal. Proč kašle? A proč má pocit, že kašle krev? Vnímal, jak mu podává medigel, ale nad ránem, kdy už by si mohl příčiny svého stavu prohlédnout, bylo po něm.
Dvoumetrový šrapnel skrz podbřišek a páteř se holt přežívá blbě.

27. Ve slepé uličce
Konečná (2183)

Celý život tajně doufala, že se zrovna sem nikdy nebude muset podívat. Hnusná a zločinem nasáklá základna, známá celému vesmíru jako temný protipól Citadely, byla ale jediným místem, kde se s nimi quarianský překupník s technologiemi odvážil sejít.
Ona byla se svým výzkumem ve slepé uličce, takže se schůzkou souhlasila. A teď právě s Grokem došli na domluvené souřadnice, aby se ocitli ve slepé uličce další. Obchodník nikde, zato únikovou cestu jim zastoupila tlupa smradlavých vorchů. Chechtali se, jak s nimi vypekli, syčeli svá vítězná gesta a dokonce požadovali mýtné, takže se noční Omegou brzy rozneslo dunění kroganova čelního plátu.

28. Aspoň jednou měl bych dříve vstát
Znamení (2176)

Příště z té hospody musím odejít dřív, říkal si v duchu člověk pramalého významu a vší silou se plazil kupředu. Cesta před ním se klikatila jako o život a měl dojem, že po okrajích postávají trpaslíci. Fakt to pití musí omezit, slíbil si, a příště prostě vstane od stolu dřív. Elysium je moc pěkná planeta na to, aby po jejím povrchu chodil pořád na mol, a jestli to nedodrží, ať do něj třeba uhodí blesk.
Obloha zazářila a v dálce dramaticky zahřmělo. Muž už do hospody nikdy nezavítal, ovšem ne vlastní vůlí, nýbrž proto, že byl první obětí skylliánského blitzu.

29. Zabitej čas
Shromáždění (2186)

Prošla si už pěknou řádkou bitev, ale situace, jakou zažívala teď, nesnášela ze všeho nejvíc.
Ne že by byla nebezpečná, naopak, už dlouho nebyla obklopena takhle impozantním štítem bitevních lodí. Vzhledem k nepříteli to sice moc neznamenalo, ale pořád bylo lepší čelit obřím smrtícím strojům na bitevní lodi než na fregatě.
Jenže právě teď se na scénu přikradlo zoufalství z toho, jak nicotná v té celé mašinérii je, a jak od nich všech vesmír očekává zázraky. Posádka se později naštěstí shodla, že slyšet rozkazy přes ověřený kanál bohatě stačí.
Strategické porady veleváženého velení flotily byly pro ně prostě zabitý čas
I may be schizophrenic, but at least I have each other.

 

Další pískoviště: