Téma číslo 1614 (27. 9. 2016) - Jsi kouzelná

[Simbacca]

Když píšeš drabbly, Jsi kouzelná, víš to? Někdy dokonce čarovná...

[Bezzubka]

Som skusil (1981)

Před Nessou přistál na lavici svazeček sedmikrásek, a když čtvrťačka zvedla hlavu, spatřila doširoka se usmívajícího Dylana. „Nessie, už jsem ti říkal, jak ti to dneska sluší? No vážně, nedělám si srandu, vlastně bys vůbec nemusela být čarodějka, protože mě jsi okouzlila už dost! Všecky ostatní holky vedle tebe vypadaj nudně a obyčejně a ty mezi nima prostě záříš. Jak ty to jenom děláš, to nikdy nepochopím, ale ani za nic bych tě nevyměnil, to mi věř. Já bych pro tebe klidně udělal první poslední!“
Nessa si otráveně povzdechla. „Že vy jste s Kenwayem zase zapomněli na domácí úkol, co?“

Fandom: Felix Felicis

[Šašek]

Pozvánka na rande (1981)

Dante si dodával odvahu dlouho, než se sebral a šel za Daryou jí říci, co k ní cítí. Nebyl první a dost možná ani poslední, ale o tom nic nevěděl.
"Jsi kouzelná."
Začal celkem povedeně, o čemž nasvědčoval i fakt, že Darya svou pánvičku nechala schovanou.
"Nechtěla by jsi se se mnou někdy projít? Jako rande, víš?"
Než však stihla Stephanie odpovědět, na scéně se objevila Bessie a chudáka Danteho kopla do míst, které v budoucnu mohl možná ještě potřebovat.
"Kouzelná je, ale taky je moje."
Nechala se Bessie slyšet a než se Darya zmohla na slovo, odvedla jí pryč.

Fandom: Felix Felicis! (AU)

[Kimono Oko]

Pozvánka na rande (1983)

Darya zažívala různorodá období života. Nejprve to vypadalo, že už od malička má předem vybraného manžela a že s tím nehne. Když si pak domů přivedla Bessie, svému osudu navzdory, rodina byla v šoku. Nejen kvůli tomu, že nemá v plánu si vzít Rheinallta, ale snad ještě více kvůli tomu, že si přivedla domů dívku. Jenže i tohle období pominulo. Rodiče na chvíli mysleli, že mají nejhorší za sebou a přemýšleli opět o spojení Rheie a Daryi.
Co by dali za to, kdyby Stephanie zůstala s Bessie, říkali si, když se jejich "kouzelná" dcera na prahu objevila s mudlovským Dantem.

Fandom: Felix Felicis AU!

[Banana Brannigan]

Drahé okouzlení

Sedět v kleci na Sarininu nebyl žádný med, ale rozhodně to bylo lepší než makat v dole nebo být jinak zapojen do nedobrovolného pracovního procesu bez jakékoliv odměny. Navíc tam měl každý otrok ještě celkem reálnou šanci, že si ho koupí někdo relativně normální, jako třeba ten zbohatlík, co zrovna procházel kolem sester Branniganových.
„Panečku, ty jsi mi ale kouzelná,“ pravil téměř obdivně, přiblížil se a jemnou rukou ji pohladil přes mříže. Samozřejmě zadoufala, že si ji odvede někam daleko a třeba ji i propustí, ale podobně samozřejmě měla smůlu.
„Ale za tyhle prachy můžu mít tři obyčejný, takže pa.“

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Kouzelná kudla

Khajiit prolezl další hrobkou, porazil dalšího nemrtvého zloducha a věnoval se jedné ze svých oblíbených kratochvílí, přebírání pokladu. Tentokrát nebyl moc nadšený, což šlo poznat už z jeho slov.
„Další lektvar výdrže, zbytečné kožené brnění, tuhle knížku už Khajiit má,“ mrmlal a vyhazoval řečené věci na hromadu, pokaždé trochu otrávenější než předtím. Brzy došlo i na poslední předmět, skleněnou dýku, kterou chtěl vyhodit taky. Na poslední chvíli si ovšem všiml podivně zářivé čepele a prohlédl si ji pořádně.
„Ah, tys očarovaná? Tak to si tě Khajiit nechá.“
Zůstala s ním ještě několik měsíců, než se konečně naučil očarovávat věci dvojmo.

Fandom: Skyrim

[Morčátko]

Těsně vedle

Raghu v sobě neměl ani ždibec hudebního sluchu. Co se muziky týkalo, byl zkrátka ztracený případ. Naproti tomu vynikal v jiných oblastech, třeba v lektvarech, čehož využíval nejen on sám, ale i Grace, se kterou měli taky několik skvělých plánů v záloze. Jednou na ni čekal ve zkušebně školního sboru, až konečně skončí a budou se moct vrhnout vaření. Z nudy se posadil k opuštěnému bubnu, téměř poslepu sáhl po paličkách a nazdařbůh začal nástroje mlátit. Když začali zpěváci uskakovat před barevnými záblesky, došlo mu, že jeho palička je možná tak trochu hůlka a to bubnování nebude úplně nejlepší nápad.

Fandom: Felix Felicis!

[Simbacca]

Čarovná červeň (1978)

„Víš, krásko moje čarovná, že nikdo se ti nerovná,“ čmáral Flann na kus papíru v opuštěné knihovně a měl u toho jenom trochu rozšířené zornice, „že hodně pro mě znamenáš, už v dálce když se červenáš a tvoje bledá kůžička se zbarví jako růžička. Přestávám dýchat vteřinku, když zahlídnu tvou sukýnku, a sluší tobě puntíky, to nevěším ti bulíky. Objevil jsem s tebou ráj a bez kroku pak ušel kraj, tak dopřej mi své přízně víc a půjdu s tebou na Měsíc.“
Hotovou básničku pak sice věnoval slečně Strangeové, ale je nezvratný fakt, že původně byla psaná na muchomůrku červenou...

Fandom: Felix Felicis!