Zabiju je. Všechny je zabiju.
Plebej vydatně zuřil. Za těch deset minut, co byl vzhůru, už stihl proklít kretény z vedlejšího domu nejmíň jednadvacet generací zpátky, a vzduchovka na něj z rohu pokoje významně mrkala, chřestíc krabičkou s broky; ze stolu se šklebil vyloženě k hodu stvořený květináč s kaktusem.
Pro to, aby ho vzbudili v jednu hodinu opileckým pištěním jedné z přítomných krav, která si o kovovou plombu do tykve vyloženě koledovala, neexistovala omluva.
Se zamrzlou řekou to nemělo společného vlastně nic, tedy až na to, že měl chuť všechny ty retardy k nějaké odvléct, vysekat do ní díru a skopnout je pod led.