Bonus číslo 140 (8. 11. 2015) - Jistá ruka

[Plebej]

Jelikož většina z nás už píše drabbly Jistou rukou skoro denně, vykročíme trochu ze své komfortní zóny a s jistotou, že uspějeme, půjdeme někoho požádat, aby drabble na dnešní bonus napsal za nás.

Hardcore verze počítá s tím, že o to požádáte někoho, kdo ještě nikdy žádný drabble na Ecliptice nepostl (Kámen nevyjímaje).

[Champbacca]

Nejlepší král (kolega v práci, bez mojí korektury, jen trpte)

Za devatero horami a devatero řekami žil byl kdysi král Jupík první. Měl mnoho vad, sklerózu a chlupaté nohy, ale jedním nad všemi krály vítězil. Měl ruku jistou jako málokterý blebs, tak jistou, že na co jen prstem sáhl, to bylo taky jisté. Jeho poddaní často nevěděli, co si počít a dvorní šaškové mu často do kódu najebali hrozné věci, ale on vždy věděl kam sáhnout a co poladit, aby zase všechno šlo hladce. Všechno v polovičním termínu než sousedi ve vedlejších královstvích. Dokonce i toho draka si zkompiloval sám a bez pomoci neohrožených rytířů.
Škoda že byl jen jeden.

Fandom: Pohádky (a Krutá realita)

[Plebej]

Mistr z Moravy (subjekt dlouhodobě, avšak zatím neúspěšně lanařený k felixení - neupraveno, v gramotnosti známých očividně trumfuju :mwahaha:)

Pořadatelé byli nervní jak ratl s padoucnicí, ale navzdory modlitbám se král všech místních střelců, chlouba okresu, došoural poslední. S flintou v hrsti, v odrbaném hubertusu. "Já so ten... šak vite. Jenik Kovářuj. Já so pozvané, že pré mám střilat," oznámil jim skromně. A oni ho, rezignovaní, nakonec na soutěž pustili. Vždyť už bylo stejně všechno jedno. Třeba nikoho nezastřelí... A tak děda střílel. A jak!
"Nóóó... šak vite," ponořil se do přemýšlivého ticha, když přišlo očekávané intervjů s vítězem a otázka na jeho trik. "To sce enem jistó ruku!" pravil vzápětí vítězně a naklopil štamprle, aby nedošlo k omylu.

Fandom: Prej realita

[Simbacca]

Deadly grip (nedělní žolík, autorem je Phoenix_Lord, velitel Vulcan Kolinahr Fleet)

Heavy rounds tore out through the night sky. Flashes of light mixing with ground shaking fury echoing off into the distant. Still they came. Relentless, unyielding, utterly inhuman. Here and there a roar or possible a scream could be heard over the barrage. Adding to the well orchestrate chaos playing out for all to see. And the world died a little bit more as it was torn asunder. By claw, by blade, by shell, by plasma. The air itself was choking with untold dead. The stars themselves blotted out by the funeral pyres. 
“By the Emperor, the line will hold.”

Fandom: Star Trek