Bonus číslo 117 (20. 5. 2015) - Já prosím, aby...

[Simbacca]

„Já prosím, aby se na mě po ránu mluvilo úplně tiše a sdělovaly se mi samý bezvýznamný věci.”

Doktor Štrosmajer byl prostě hrozně moudrý muž a tímhle bonusem to dokážeme. Drabble na toto téma sice samozřejmě nebude bezvýznamný, protože všechny drabbly jsou hrozně důležité, ale napíšeme a postneme ho mezi pátou a devátou hodinou ráno.

Hardcore verze pro jó tvrďáčky je složitější o to, že už tou dobou musí být v práci/ve škole, případně vzhledem k probíhajícímu zkouškovému období aspoň bez kafe či čaje.

[Plebej]

Poslední přispání

Bylo pondělí ráno, hodina lektvarů, prostě ten nejhorší možný scénář. Patrick se ve snaze poslouchat výklad opíral bradou o kraj kotlíku a ignoroval nepříjemnou horkost, stejně jako tvořící se popáleninu. Do lektvaru si trochu slintal, neboť veškeré úsilí věnoval pokusům udržet oči otevřené a na ovládání zbytku nezbývala kapacita.
Možná přece jen měl obětovat tu půlhodinku spánku a skočit si aspoň pro čaj, než na hodinu vyrazil. A možná by bylo lepší, kdyby byl vůbec nechodil spát...
Patrickovi tiše sklouzla hlava do kotlíku zrovna ve chvíli, kdy profesorka Andersenová vysvětlovala třídě, že v této fázi přípravy je lektvar smrtelně jedovatý.

Fandom: Felix felicis AU (Cyklus Zabij Patricka na sto způsobů, část III.)

[Champbacca]

Nevhodně načasovaný návrat (20 BBY)

Sotva vystoupil z lodi, sesypali se na něj jako sarančata. Ne droidi, ne fanatičtí křováci, ne novináři, nýbrž jeho vlastní přátelé, známí a učedníci.
„Mistře?“
„Sháněla jsem tě celou noc, tos nemohl nechat aspoň vzkaz nebo něco?“
[„Tati, Vooj-tae ti chce něco říct a za něco se omluvit.“]
„No to teda nechci, ale...“
Zastavil je všechny jedním mocně pozdviženým drápem jedné výhružně pozdvižené ruky.
[„Úřední hodiny mám odpoledne,“] spustil, [„do té doby nechci slyšet nic velkého ani důležitého...“]
„Ale majster!“
[„...ani hlasitého, mám kocovinu jako hovado.“]
To bylo naposledy, co se z neohlášené inspekce lihovarů na Chrchlu vracel už ráno.

Fandom: Star Wars

[Simbacca]

Rozladěné ráno (někdy před mandalorianskými válkami)

Po studeném písku, do nějž se zvolna opírala dvě probouzející se slunce, se ploužilo typické hejbadlo Jawů, ale na jeho palubě už se děly věci dost netypické. Tak předně ho řídili jenom dva křečci v pláštěnkách.
<„A co teda uděláme, až nám dojde palivo?“> pištěl první.
<„Jak jako dojde?“> nechápal druhý.
<„Jak jsem říkal včera ráno...“>
<„Kurrva, kolikrát jsem ti říkal, že takhle zásadní věci mi máš říkat, až když budu vzhůru?“>
<„Ale..“>
<„Zmlkni.“>
<„NEŠTVI...“> zvýšil hlas ten první, což byla chyba. Anna-nannu to totiž nasralo tak, že ho sejmul světelným mečem a šel si místo posádky postavit armádu robotů.

Fandom: Star Wars