Hody a Höd
V ten den dost pil i Höd, bůh, co dal by si spíš čaj, neb chtěl to po něm šéf. A pil a pil a ne jen on, až mysl zpil, a tu mu do sna vlít blesk. On dost se lek, však kde nic, tu nic, jen na stůl se mu dral skřet. Ten skřet, či spíš jen špunt, se smál a ve stůl zas blesk ťal, a za ním hrom.
Höd se bál, leč dál pil jak ten cyp a na hrom hned si zvyk.
A Tór se smál a jen mu řek, hrd, že „to můj syn!“
Fandom: Equilibrium