Téma číslo 1046 (9. 3. 2015) - Stovky květů

[Simbacca]

Stovky květů pro všechny, ne jen pro vyvolený z Nepálu!

[Simbacca]

Zakázaná zahrádka (1977)

Orianne Dawson nebyla blbá, takže jakmile zjistila, že se ten podezřele veselý čtvrťák ze Zmijozelu nezvykle často prochází kolem jejích skleníků, pojala neblahé tušení a začala vyšetřovat. Vlastně to nebylo nic těžkého, stačilo ho v pravou chvíli sledovat a záhy ji dovedl až ke skříni v tom nejméně používaném skleníku. Bez okolků začal odsouvat prkna, když ho její lumos dost zaskočil a přiměl vyděšeně vykulit oči.
Nemusela vůbec nic říkat, stačilo jí pokynout svítící hůlkou na důkazní materiál a zločinec pochopil, že nemá cenu zapírat. Zahanbeně svěsil ramena a otevřel skrýš, kde pěstoval asi tak tři sta fialek pro Auroru.

Fandom: Felix Felicis!

[Kara Melka]

Vzácné kvítko (1976)

Ethan snil a byl to vskutku krásný sen. Hopsal po rozkvetlé louce, která by alergikovi jistě způsobila smrt, mžoural do letního slunce, a rozhazoval rukama do stran jako smyslů zbavený. Smál se. Cítil se příjemně volný, bezstarostný, lehký jako pírko, které by mohl odnést sebemenší poryv větru…
Jenže pak se ozvalo kvítko ze všech největší. „Hele, kámo, tak půjdeš na toho pivsona?“
Ethan zakopl, zmizel pod kobercem květů, a hořce si uvědomil, že se jeho sen mění v noční můru. Skoro totiž zapomněl, že Lofty smotal spoustu kytiček do jediného jointu, a že ho vyhecoval, aby si dal pár šluků.

Fandom: Felix Felicis!

[Champbacca]

Huňaté hnojivo (3399)

„Zajímavý koníček,“ zasyčel Nosferatu na svého obchodního partnera a náhle pochopil, proč si musel oblékat ten složitý ochranný oblek. Vešli totiž do skleníku, kde by mu množství ultrafialových zářičů rozhodně neudělalo dobře.
„A výnosný,“ pousmál se Ventrue, jemuž to tu patřilo, „víte, co je tohle?“ Vzal mezi prsty květ rudé růže, hrdě a opatrně, aby ji nemotornou rukou ve skafandru nepomačkal. Nosferatu musel přiznat, že netuší.
„To je rosa cruentus lupus, velká vzácnost a drahá záležitost, zalévá se výhradně vlkodlačí krví. A poslední sklizeň se opravdu vydařila...“
Nosferatu o tom při pohledu na ty stovky rostlin vůbec nepochyboval. Chudáci vořeši.

Fandom: Equilibrium 4k

[Aar Ghuntu]

Poslední řez (Kjúšú, 1805)

U mistra Jošiho pracoval pátým jarem. Předchozí učedník po nemoci zemřel, ale stačil mu předat své poslání.
"Musí jich být deset tisíc."
Dnes měl zkoušet další meč. Obvykle na nějakém zlodějíčkovi, nebo holandském barbarovi. Měli jich v zamřížované jámě na dvoře víc než dost. Jednoho tedy vytáhl (jiné dva srazil zpátky), dovedl do zkušebny a přivázal k trámu zčernalému stejně jako hlína pod ním. Rozhlédl se po stěnách strakatých od krve a hledal volné místo.
"Máš tu čest být posledním. Chovej se podle toho."
"Jen jsem přijal Krista!"
"Pak tedy pokoj tvé duši. Právě rozkvétáš." odvětil a mávnutím dokončil studia.

Fandom: Taikó

[Plebej]

Nerozřešená záhada

Ve státě dánském bylo cosi shnilého. Hamlet to už věděl hodně dlouho, ačkoliv neměl tušení, co by to tak mohlo přesně být.
Ano, cosi v Dánsku definitivně hnilo; a králevice ani nenapadlo podezřívat květiny, které lidé sypali před třemi měsíci za rakví zesnulého krále Hamleta, jenž byl všeobecně milován a ctěn.
Ve skutečnosti bylo totiž ono kvítí posbíráno prostým lidem a následně zrecyklováno na svatbě Gertrudy s Claudiem, ač již mírně zapáchalo. A když došlo na Elsinoru k oné tragédii, ekologicky smýšlející lid jen pokrčil rameny. Život šel dál...
Tentokrát už ty kytky, vystýlající cestu pohřebnímu procesí, hnily zcela očividně.

Fandom: Shakespeare