Polární podpantoflák (1971)
Bylo krásné květnové ráno, slunce akorát vycházelo a Finnian opouštěl svůj srub v doprovodu většiny islandského ministerstva kouzel, to jest tří kouzelníků a sekretářky. Návrh, kvůli kterému přišli, byl za pět minut schválený, teď je čekala nedaleká hospoda.
„Dnešek vejde do dějin,“ hlaholil Snorri Saknussemm.
„Jistě, pane ministře,“ přikyvovala sekretářka.
„Pokud si ho tedy budeme pamatovat,“ namítal Einar Einarsson, vrchní vulkanomág.
„Však nám ještě zbývá dost dovolené,“ uklidňoval ho Alvar Áskelson, pokladník.
„Já slíbil ženě, že budu do tmy doma,“ vypadlo z Finniana a všichni zamrzli. Musel jim připomenout, že začíná polární den a slunce znovu zajde nejdřív začátkem srpna...
Fandom: Felix Felicis!